30 Cdo 2721/2011 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2721/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2012 Spisová značka:30 Cdo 2721/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2721.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Poučovací povinnost soudu Promlčení Přechodná (intertemporální) ustanovení Stavební řízení Zastavení řízení Zastoupení Způsobilost být účastníkem řízení Dotčené předpisy:§ 32 odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. čl. II. předpisu č. 160/2006Sb. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 118a odst. 2 o. s. ř. § 21a o. s. ř. § 219a odst. 1 o. s. ř. § 107 odst. 5 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. § 81 odst. 3 předpisu č. 50/1976Sb. § 82 odst. 2 předpisu č. 50/1976Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 3. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.4.2012I.ÚS 1327/12JUDr. Vojen Güttlerodmítnuto5.12.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2721/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobců a) JUDr. K. M., b) B. P., c) Ing. J. M., d) MVDr. P. M., zastoupených JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem, se sídlem v Havířově, Astronautů 859, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, zastoupené JUDr. Aloisem Deutschem, advokátem se sídlem v Brně, Smetanova 17, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 149/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2011, č. j. 56 Co 22/2011 - 175, takto: I. Dovolací řízení ve vztahu k žalobkyni b) se zastavuje. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2011, č. j. 56 Co 22/2011 - 175, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2010, č. j. 23 C 149/2009-134, ve znění doplňujícího usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2010, č. j. 23 C 149/2009-140, ve vztahu k žalobkyni b) se zrušují. III. Dovolání žalobců a), c) a d) se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 11. 2010, č. j. 23 C 149/2009-134, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 30. 11. 2010, č. j. 23 C 149/2009-140, zamítl návrh žalobců na zaplacení částky 900.000,- Kč s příslušenstvím každému z nich z titulu poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (výrok I.), a přiznal žalované náhradu nákladů řízení (výrok II. a III.). Krajský soud v Ostravě v záhlaví specifikovaným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé a změnil výrok II. a III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 1. 6. 2009 domáhali po žalované přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jim měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem bývalého Obvodního národního výboru v Ostravě 1 při vydávání stavebního povolení v roce 1977, nesprávným úředním postupem stavebního úřadu spočívajícím v porušení povinnosti vykonávat stavební dohled po dobu provádění stavebních úprav v letech 1977 – 1983, a nesprávným úředním postupem stavebního úřadu spočívajícím v nepřiměřené délce kolaudačního řízení, které bylo zahájeno v roce 1984 a do doby podání žaloby nebylo skončeno. Žalobci uplatnili nárok u žalované dne 9. 10. 2008, která nároky žalobců odmítla a ve vyjádření k žalobě vznesla námitku promlčení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, že Obvodní národní výbor v Ostravě 1 vydal na žádost Krajského sdružení advokátů v Ostravě dne 28. 11. 1977 stavební povolení ve věci rekonstrukce dvou domů v Ostravě 1 za současného dodržení stanovených podmínek. Stavba měla být dokončena v prosinci 1980. Za účelem provedení kolaudačního řízení se uskutečnilo dne 27. 2. 1984 místní šetření, aniž by následovalo vydání kolaudačního rozhodnutí. Jako vlastník nemovitostí byla v letech 1974-1989 zapsána Advokátní poradna Ostrava. Dopisem ze dne 25. 7. 1990 upozornili žalobci Českou advokátní komoru (právního nástupce Advokátní poradny Ostrava), že uplatní k označené nemovitosti restituční nárok. Stejného dne převedla Česká advokátní komora nemovitosti do vlastnictví pěti advokátů, kteří nemovitost vyklidili v listopadu 1995, a ve stejné době byli žalobci zapsáni jako vlastníci nemovitosti u příslušného katastrálního úřadu. Dne 3. 7. 1996 oznámil stavební úřad České advokátní komoře, že bude pokračovat v kolaudačním řízení. Při místním šetření dne 25. 7. 1996 však byla zjištěna řada závažných závad a dne 14. 8. 1996 bylo vydáno usnesení o přerušení kolaudačního řízení s tím, že stavební úřad uložil České advokátní komoře povinnost odstranit zjištěné závady do 15. 3. 1997 a žalobcům nařídil vyklidit místnosti v 1. a 2. poschodí a v půdním prostoru a zakázal jim do nich vstupovat. Dne 18. 6. 1998 bylo s vlastníky domu zahájeno řízení o odstranění stavby. Žalobci podáním z ledna 2003 navrhli, aby stavební úřad pokračoval v zahájeném řízení s Českou advokátní komorou, ten však takový postup odmítl. Rozhodnutím ze dne 9. 4. 2003 bylo žalobcům nařízeno odstranit stavební konstrukce v domě provedené v rozporu se stavebním povolením ze dne 28. 11. 1977, toto rozhodnutí však bylo zrušeno rozhodnutím Magistrátu města Ostravy ze dne 8. 8. 2003 a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutím ze dne 15. 9. 2003 stavební úřad přerušil řízení o odstranění stavby, neboť u Okresního soudu v Ostravě se vedlo řízení o určení vlastnického práva k domu, jehož součástí jsou i stavební úpravy, kterých se týká řízení o odstranění stavby. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy není promlčen. Žalobci se domáhali odškodnění nemajetkové újmy způsobené porušením povinnosti vydat rozhodnutí o kolaudaci stavby v přiměřené lhůtě, jmenovitě peněžitého zadostiučinění za dobu trvání kolaudačního řízení, tj. od roku 1984 do roku 2009 (za 25 let). Odvolací soud nejprve vyšel z toho, že účastníkem kolaudačního řízení podle § 78 odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 1998, je stavebník, popř. uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám. Ve znění účinném do 31. 12. 2000 je účastníkem kolaudačního řízení stavebník, vlastník stavby, popř. uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám. V době od roku 1984 do listopadu 1995 neměli žalobci postavení účastníků kolaudačního řízení, a proto je vyloučeno, aby jim vznikl nárok žalobou uplatněný, neboť nejsou ve věci aktivně legitimováni. Odvolací soud dále shrnul podstatná ustanovení stavebního zákona ve znění účinném do 30. 6. 1998 a od 1. 7. 1998 ohledně kolaudačního řízení. Při rozhodování o tom, zda lze žalobcům poskytnout odškodnění nemajetkové újmy za období od listopadu 1995 do roku 2009, odvolací soud vyšel z toho, že kolaudační řízení je jedním z několika stádií řízení následujícím po stavebním řízení a končí vydáním rozhodnutí o povolení užívání stavby. Při zjištění nedostatků takového charakteru, které ohrožují zdraví a bezpečnost osob či které brání řádnému a nerušenému užívání stavby k určenému účelu, se kolaudační rozhodnutí nevydá. V posuzovaném řízení nastala tato druhá eventualita, kdy stavební úřad kolaudační rozhodnutí nevydal a zahájil dne 18. 6. 1998 s žalobci jako s vlastníky nemovitosti řízení o odstranění stavby. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že kolaudační řízení lze mít za skončené zahájením řízení o odstranění stavby. Obsahem citovaného rozhodnutí totiž stavební úřad jednoznačně rozhodl způsobem, který vyloučil možnost, že v řízení o kolaudaci stavby bude pokračovat. Jestliže kolaudační řízení skončilo v roce 1998, nemohli žalobci uspět s nárokem na odškodnění za dobu od roku 1998 do roku 2009. Jelikož žalobci byli uživateli nemovitosti od listopadu 1995, zabýval se odvolací soud dále otázkou, zda jejich nárok na přiměřené zadostiučinění za dobu od listopadu 1995 do roku 1998 není promlčen. Žalobci se o vzniku nemajetkové újmy dozvěděli v srpnu 1996, kdy bylo přerušeno kolaudační řízení a vydáno rozhodnutí o vyklizení stavby a zákazu vstupu do ní. Promlčecí lhůta nemohla skončit dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo, tj. dříve než v prosinci 1998. Od uvedené doby je nárok žalobců podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v jeho aktuálním znění, promlčen. Odvolací soud nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť náklady za zastoupení žalované advokátem nehodnotil jako náklady potřebné