30 Cdo 2722/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2722/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 2. 2023 Spisová značka:30 Cdo 2722/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2722.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Promlčení Dotčené předpisy:§ 8 odst. 2 předpisu č. 82/1998 Sb. § 32 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 32 odst. 2 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2722/2022-322 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobkyně QANTO s.r.o., identifikační číslo osoby 48172766, se sídlem v Praze 10, Na Slatince 3/3279, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 449/11, proti žalované České republice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 77/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, č. j. 21 Co 223/2021-280, t a k t o: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala toho, aby jí žalovaná nahradila škodu způsobenou několika nezákonnými rozhodnutími Finančního úřadu ve Svitavách (platebními výměry, zajišťovacími příkazy a exekučními příkazy), jež měla spočívat v ušlém zisku za období let 2002 až 2004, a to v částce 9 471 966 Kč, v zaplacených úrocích za čerpané úvěry za období 2005 do 2011 ve výši 1 062 000 Kč, v dalším (podrobněji nespecifikovaném) ušlém zisku ve výši 24 280 000 Kč, v uhrazených nákladech právního a daňového zastoupení a konečně i v náhradě hotových výdajů spojených s obranou proti zřízení soudcovského zástavního práva v rámci daňové exekuce v celkové výši 360 881 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 1. 2021, č. j. 31 C 77/2016-231, zamítl žalobu o zaplacení 35 174 881 Kč (výrok I rozsudku) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 7 200 Kč (výrok II rozsudku). 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, ohledně částky 9 471 966 Kč, potvrdil, co do částky 25 702 915 Kč jej v uvedeném výroku a ve výroku II [o nákladech řízení] zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud v zásadě vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval (v rozsahu té části žalobou uplatněného nároku, o němž odvolací soud rozhodoval věcně) za správná a úplná. 4. Soudy obou stupňů vyšly shodně z toho, že žalobkyně v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad 2001 vykázala nadměrný odpočet ve výši 3 601 920 Kč, za zdaňovací období prosinec 2001 daňovou povinnost ve výši 2 711 319 Kč. Finanční úřad ve Svitavách jako správce daně rozporoval uplatněný nárok na odpočet DPH i deklarovanou výši daňové povinnosti a zahájil vytýkací řízení. Dne 12. 1. 2005 vydal šest zajišťovacích příkazů č. j. 1022/05/263912/6158, č. j. 1020/05/263912/6158, č. j. 1687/05/263932/8256, č. j. 1679/05/263932/8256, č. j. 1634/05/263932/8256 a č. j. 1692/05/263932/8256, kterými uložil žalobkyni zajistit daňovou povinnost v celkové výši 11 132 199 Kč složením jistoty na účet správce daně. Dále zahájil daňovou exekuci a vydal dne 25. 1. 2005 exekuční příkazy č. j. 3709/05/263940/8576, a č. j. 3629/05/263940/8576, kterými bylo peněžním ústavům vedoucím účty žalobkyně přikázáno, aby do výše vykonatelného nedoplatku ve výši 11 132 199 Kč z účtu nevyplácely peněžní prostředky, neprováděly na ně započtení, ani jinak s nimi nenakládaly. Následně měly peněžní ústavy provést výplatu těchto prostředků na účet správce daně. Dne 18. 4. 2005 vydal správce daně platební výměr na DPH za zdaňovací období listopad 2001 pod č. j. 28148/05/263912/6158 a dne 18. 4. 2005 platební výměr na DPH za zdaňovací období prosinec 2001 pod č. j. 28168/05/2063912/6158, kterými neuznal žalobkyni odpočet na DPH ve výši 8 757 119 Kč (dále též „platební výměry“). Proti platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, které však bylo zamítnuto rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové, ze dne 25. 7. 2006, č. j. 3682/130/2006-Vo. Žalobkyně posléze podala ke Krajskému soudu v Hradci Králové správní žalobu na zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové. Krajský soud v Hradci Králové zrušil svým rozsudkem ze dne 18. 12. 2009, č. j. 31 Ca 127/2008-74, výše označené rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové jako nezákonné. V dalším („obnoveném“) řízení Finanční ředitelství v Hradci Králové na základě odvolání žalobkyně, zrušilo svým rozhodnutím ze dne 10. 6. 2010, č. j. 3905/10-1300-608554, původní platební výměry na DPH. Ministerstvo financí ovšem rozhodnutím ze dne 19. 8. 2010, č. j. 49/88606/2010-491, nařídilo přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové, kterým byly zrušeny původní platební výměry na DPH. Finanční ředitelství v Hradci Králové poté znovu rozhodlo rozhodnutím ze dne 1. 4. 2011, č. j. 2085/11-1300-608554, tak, že odvolání žalobkyně proti původním platebním výměrům na DPH (opět) zamítlo a napadená rozhodnutí potvrdilo. Následně podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové odvolání, o kterém bylo rozhodnuto Generálním finančním ředitelstvím, které svým rozhodnutím ze dne 12. 3. 2013, č. j. 8630/13/7001-21001-010212, změnilo rozhodnutí Finančního úřadu ve Svitavách v případě uvedených platebních výměrů na DPH za zdaňovací období listopad 2001 a prosinec 2001 tak, že nadměrný odpočet za listopad 2001 a vlastní daňová povinnost za prosinec 2001 se stanoví přesně v hodnotách vykázaných žalobkyní v jí původně podaných daňových přiznáních. 5. Po právní stránce soudy obou stupňů věc posuzovaly podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“. Dovodily, že platební výměry, zajišťovací příkazy i exekuční příkazy Finančního úřadu ve Svitavách jsou nezákonnými rozhodnutími ve smyslu § 8 OdpŠk, nárok na náhradu škody, která jimi měla být způsobena, však nelze žalobkyni přiznat, neboť je již promlčen. V § 32 odst. 1 a 2 OdpŠk jsou stanoveny kombinované subjektivní a objektivní promlčecí doby, které běží nezávisle na sobě, a není vyloučeno, že ve výjimečných případech může dojít k promlčení dříve, než se poškozený vůbec dozví o vzniku škody. Platební výměry ze dne 18. 4. 2005 byly žalobkyni doručeny dne 4. 5. 2005 a od tohoto data začala běžet objektivní 10 letá promlčecí doba, která uplynula dnem 4. 5. 2015. Žaloba byla u soudu podána až dne 5. 8. 2016, tedy po jejím marném uplynutí. Stejný závěr učinil i ve vztahu k zajišťovacím příkazům ze dne 12. 1. 2005, které byly žalobkyni doručeny dne 14. 1. 2005, jakož i ve vztahu k exekučním příkazům ze dne 25. 1. 2005, které byly žalobkyni doručeny dne 8. 2. 2005 (všechna uvedená rozhodnutí byla doručena žalobkyni ještě před vydáním platebních výměrů). Soudy současně neshledaly, že by námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy, když žalobkyni bylo doručeno konečné rozhodnutí ve věci dne 13. 3. 2013 a od tohoto data až do uplynutí objektivní promlčecí doby dne 4. 5. 2015, to je po dobu více než dvou let, měla žalobkyně reálnou možnost domáhat se náhrady škody, přesto žádost o předběžné projednání nároku u žalované podala až dne 29. 2. 2016. 6. Odvolací soud, ve vztahu k dílčímu nároku na náhradu škody ve výši 9 471 966 Kč považoval především za nepřípadný odkaz žalobkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 31 Cdo 4835/2014, podle něhož vznikla-li škoda až po doručení nezákonného rozhodnutí, začíná běžet promlčecí doba až od okamžiku vzniku škody. V posuzované věci měla škoda žalobkyni podle jejího tvrzení vzniknout v době od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2004, tedy ještě před doručením nezákonného rozhodnutí. Odvolací soud dále s podrobnější argumentací vyložil, proč nepovažoval námitku promlčení uplatněnou v projednávané věci žalovanou za výkon práva v rozporu s dobrými mravy a vysvětlil, proč se odchýlil od svého dřívějšího právního názoru obsaženého v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2017, č. j. 21 Co 444/2017-94, jímž byl zrušen v pořadí první (žalobu rovněž zamítající) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. 6. 2017, č.