30 Cdo 2772/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2772/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 4. 2020 Spisová značka:30 Cdo 2772/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2772.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 13 předpisu č. 82/198Sb. § 238 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 6. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1624/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2772/2019-1702 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně S. v likvidaci, se sídlem XY identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 26 C 10/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, č. j. 11 Co 335/2018-1643, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 4. 2018, č. j. 26 C 10/2002-1495, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 69 269 343 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 962 584 Kč (výrok II). 2. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu na zaplacení částky 63 658 343 Kč s příslušenstvím zamítl a ve zbývající části tohoto výroku a ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení. 3. Takto odvolací soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení celkové částky 69 269 343 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která žalobkyni měla vzniknout v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu Policie ČR, která dne 9. 3. 2000 nezakročila proti družstvu V., které za pomoci soukromé bezpečností agentury násilně vniklo do žalobkyní užívaných nebytových prostor a odvezlo z nich uskladněné zboží ve vlastnictví žalobkyně. Následně policie opožděně vyzvala V. k vydání zboží žalobkyni a tyto věci převzala až ve dnech 14. a 18. 4. 2000 bez řádné inventarizace a při vyšetřování věci si počínala svévolně. Hodnota zboží, které bylo žalobkyni vráceno, byla nižší oproti jeho hodnotě v době odnětí, a to o zažalovanou částku, kterou tvoří jednak náhrada škody ve výši 63 658 343 Kč za ztracené zboží, a dále ve výši 5 611 000 Kč za poškození zboží. 4. Odvolací soud po zopakování dokazování vyšel ze zjištění, že od počátku 90. let družstvo V. vedlo spor se společností S., eventuálně dalšími společnostmi (včetně žalobkyně), v nichž vystupoval p. B., ohledně vlastnictví a užívání výrobní haly, ve které žalobkyně měla uskladněné své zboží. Tyto spory byly známy i Policii ČR, která v areálu spory mezi společnostmi pravidelně řešila. Dne 5. 3. 2000 V. provádělo v areálu stavební práce, přičemž v důsledku poryvu větru narazil panel zavěšený na jeřábu do haly, ve které měla žalobkyně uskladněné zboží, a halu poškodil. Dne 6. 3. 2000 statik B. provedl místní šetření, při němž zjistil, že došlo k poškození nosné konstrukce haly, čímž byla narušena stabilita objektu. Narušení haly klasifikoval rozsahem i intenzitou jako havarijní, zjištěná porucha ohrožovala zdraví a životy osob, a bylo proto nutno provést sanaci objektu okamžitě bez zbytečného odkladu, aby nedošlo ke zřícení objektu; dále statik navrhl, aby v zasažených polích bylo vyklizeno skladované zboží včetně regálů, aby bylo zamezeno přístupu osob a aby nosná konstrukce byla odkryta v celém rozsahu zjištěného zasažení. Dne 7. 3. 2000 se žalobkyně od V. dozvěděla o poškození haly. Zároveň byla vyzvána k odstranění regálů a vyčíslení škody na zboží, které bylo poškozeno, což však žalobkyně neprovedla. Dne 8. 3. 2000 stavební úřad provedl místní šetření a vydal výzvu k odstranění závad na stavbě haly podle návrhu opatření B.. Téhož dne ve večerních hodinách kolem 18.00 hod. se vedení V. bezvýsledně pokusilo kontaktovat p. B. a vzhledem k tomu, že v oblasti stále vál silný nárazovitý vítr, rozhodlo za přítomnosti dvou členů obecního zastupitelstva o vyklizení haly prostřednictvím najaté bezpečnostní agentury a převezení věcí žalobkyně na bezpečné místo do haly v ZS Kelčany. O stavu zboží v hale byl pořízen videozáznam. Ve 20.00 hod. byl na místě B. a zjistil další poškození obvodového a střešního pláště v místě havárie. 5. Odvoz věcí byl započat dne 8. 3. 2000 od 18.00 hod. a trval nepřetržitě do rána následujícího dne bez asistence policie, která byla přivolána na místo až dne 9. 3. 2000 kolem 8.30 hod. ráno na základě podnětu zaměstnanců žalobkyně. Policejní hlídce bylo vysvětleno, že do objektu je zakázán vstup z důvodu stěhování haly, která je v havarijním stavu; aby nedošlo ke zranění osob, nebyli vpuštěni ani zaměstnanci V., ani žalobkyně. Toto opatření předseda V. vydal na základě rozhodnutí statika a stavebního úřadu v Kyjově. Tyto doklady byly policii předloženy k nahlédnutí. Hlídce nebylo umožněno do haly vstoupit. Součinnost policie nebyla ze strany V. žádána a policie zaměstnancům žalobkyně vysvětlila, že V. má oprávnění znemožnit vstup. 6. Následně se na místo dostavila policejní hlídka znovu kolem 10.00 hod. a současně s ní přijel i p. B.. Policejní hlídka mu sdělila, že V. má doklad opravňující vystěhování haly, proto policie nemůže zasáhnout. Pan B. policistům sdělil, že má u sebe soudní rozhodnutí, která jej opravňují užívat halu, avšak dříve než policii doklady předložil, tak jej členové bezpečnostní agentury vytěsnili z areálu. Policie si v mezidobí vyžádala od V. kopie listin, byl jim předán zápis z místního šetření z 6. 3. 2000 a výzva stavebního úřadu z 8. 3. 2000, dále provedla výslech svědků a zajištění dokladů. 7. Policejní hlídka se na místo dostavila ještě potřetí a provedla ohledání, které bylo zakončeno ve 12.00 hod., kdy vyzvala předsedu představenstva V. p. P., aby bylo vyklízení haly ukončeno. V době ohledání místa policií byla hala již z poloviny až dvou třetin vyklizená. Téhož dne ve 12.25 hod. se na služebnu dostavil p. B. a podal trestní oznámení na krádež zboží a omezování osobní svobody, které posléze doplnil ve dnech 14. 3. 2000, 19. 3. 2000, 20. 3. 2000 a 10. 4. 2000. Teprve při podání trestního oznámení v odpoledních hodinách dne 9. 3. 2000 p. B. předložil policii předběžné opatření z 15. 2. 2000, z něhož plynulo užívací právo S. a nájemní právo žalobkyně k výrobní hale a dále předložil nájemní smlouvu a zápis z valné hromady. V. až do 10. 3. 2000 4.30 hod. pokračovalo ve vyklízení haly a uložení zboží do skladů v areálu ZS Kelčany. 8. Policie provedla nejprve úkony prověřování, ve dnech 12. a 19. 3. 2000 provedla další ohledání místa činu, a po trestním oznámení p. B. vyzvala V. k vydání věcí podle § 78 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, z důvodu, že žalobkyně k nim uplatňovala vlastnické právo. Tyto věci se nacházely v držení V., které na ně hodlalo uplatnit zadržovací právo v souvislosti s pohledávkou za žalobkyní. Policie ČR dne 18. 4. 2000 bez provedení kontroly a inventarizace převzala veškeré věci do své úschovy. Vzhledem k jejich množství a druhu byly ponechány ve dvou halách ZS Kelčany, kam je přemístilo V. z poškozené haly. Prostory obou hal byly zapečetěny a klíče byly uloženy v zapečetěné schránce ve vrátnici areálu ZS Kelčany. Téhož dne Policie ČR z počítače žalobkyně zajistila seznam zboží, které se nacházely ve skladě žalobkyně. Současně byl p. B. policií seznámen o místě uskladnění zboží. P. B. po zhlédnutí velikostí hal v Kelčanech odmítl zboží převzít a žádal protokolární předání, neboť měl za to, že se veškeré zboží do těchto hal nemohlo vejít. 9. Usnesením ze dne 20. 4. 2000 bylo policií rozhodnuto o vydání věcí žalobkyni. Proti tomuto usnesení podalo stížnost družstvo V., které namítalo spornost vlastnictví věcí i vzhledem k uplatnění zadržovacího práva. Po zrušení tohoto usnesení bylo usnesením ČVS: OVHO-357/2000, ze dne 28. 7. 2000, rozhodnuto o jejich vydání žalobkyni, stížnost V. byla usnesením krajského státního zástupce sp. zn. 1 KZv 65/2000 dne 31. 8. 2000 zamítnuta. V mezidobí bylo