30 Cdo 2860/2024 – Nejvyšší soud

30 Cdo 2860/2024-390 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. J., zastoupeného Mgr. Matějem Harantou, advokátem, se sídlem v Praze, Klimentská 1246/1, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 145 599,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 2/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, č. j. 16 Co 78/2024-374, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, č. j. 16 Co 78/2024-374, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 11. 2023, č. j. 37 C 2/2021-357, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky 145 599,66 Kč s příslušenstvím představující ušlý zisk v období od 24. 10. 2017 do 15. 2. 2018, kdy vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody na základě pravomocného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno (v dalším řízení byl žalobce odsouzen k mírnějšímu podmíněnému trestu odnětí svobody). Žalobce uvedl, že na základě mandátní smlouvy vykonával činnosti pro společnost Ugav s.r.o. a její časový rozsah byl dle žalobce takový, že vylučoval, aby se mohl věnovat jiné výdělečné činnosti, tedy příjmy, které žalobce dosahoval jako osoba samostatně výdělečně činná, byly výhradně od uvedené společnosti. Újma mu měla vzniknout tím, že se ocitl bez svých příjmů, když ve výše uvedeném období vykonával část trestu odnětí svobody a jeho fyzická nepřítomnost v místě výkonu jeho činnosti pro danou společnost byla důvodem pro ukončení jejich vzájemné spolupráce. Žalobce tvrdil, že se skutečností, že byl trestně stíhán, byl statutární zástupce (jednatel) společnosti Ugav s.r.o. obeznámen od počátku, a jako taková nebyla na překážku jejich spolupráce, a tak jediným důvodem pro ukončení mandátní smlouvy s uvedenou společností byla podle žalobce právě nemožnost jeho fyzické přítomnosti v místě výkonu činnosti způsobená povinností nastoupit k výkonu trestu odnětí svobody. Svůj nárok na náhradu újmy uplatnil u žalované marně dne 29. 12. 2020 dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a tak jej následně uplatnil žalobou ze dne 1. 7. 2021. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 37 C 2/2021-357, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 69 504,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 504,66 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), současně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 76 095 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 76 095 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že spolupráci na základě mandátní smlouvy se společností Ugav s.r.o. ukončil žalobce ke dni 31. 8. 2017 dohodou ze dne 28. 8. 2017 bez udání důvodu, z čestného prohlášení jednatele společnosti Eugena Rodena ze dne 18. 3. 2022 zjistil, že tato smlouva byla ukončena krátce poté, co byl jednatel informován o skutečnosti, že žalobce bude v nejbližší době povinen nastoupit trest odnětí svobody na delší dobu, kdy po celé období vzájemné spolupráce bylo jednateli známo, že je jmenovaný účastníkem nějakých soudních řízení souvisejících s jeho činností před jejím zahájením, avšak nikoliv skutečnost, že se může dostat do vězení, a že poté, co byl žalobce z vězení propuštěn, nebylo možné spolupráci obnovit, protože v té době již jeho činnost vykonávala jiná osoba. Soud prvního stupně dále uzavřel, že k otázce existence příčinné souvislosti se závazně vyjádřil již odvolací soud, který ji v projednávané věci shledal (viz body 13 a 14 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 16 Co 171/2023-324) a zaměřil se na existenci škody, kdy, jelikož hospodářské výsledky z roku 2017 jsou dle jeho názoru nutně zkresleny ukončením spolupráce žalobce se společností Ugav s.r.o., je třeba při výpočtu vyjít z období roku 2016, v rámci kterého se žalobce celý rok věnoval činnosti, se kterou spojoval svůj ušlý zisk. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce napadeným rozsudkem uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 76 095 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 76 095 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 115 885 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III). Odvolací soud uzavřel, že je dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody na straně žalobce. K tomuto závěru dospěl na základě čestného prohlášení jednatele společnosti Ugav s.r.o. Eugena Rodena ze dne 18. 3. 2022 a na základě časové souvislosti jednotlivých skutkových dějů, když mandátní smlouva mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o. byla uzavřena v roce 2011 a trestní stíhání žalobce bylo zahájeno v roce 2013, když žalobce i poté vykonával pro společnost Ugav s.r.o. činnost na základě mandátní smlouvy, a to dokonce i po vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci jako soudu prvního stupně ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 57 T 1/2015, kterým byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Až následně, po vydání rozsudku Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 4 To 18/2017, kterým byl žalobci uložen trest odnětí svobody nepodmíněně v trvání 5 let, došlo dne 28. 8. 2017 k uzavření dohody o ukončení mandátní smlouvy ke dni 31. 8. 2017. Důvodem pro ukončení smluvního vztahu tedy byla i podle odvolacího soudu až existence pravomocného (a posléze pro nezákonnost zrušeného) rozsudku, jímž byl žalobci uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, nikoliv ztráta důvěry společnosti Ugav s.r.o. v bezúhonnost žalobce následkem zahájení jeho trestního stíhání. Odvolací soud se ovšem neztotožnil s výpočtem ušlého zisku, jak jej provedl soud prvního stupně, a měl ve shodě se žalobcem za to, že je třeba vycházet z relevantního období prvních sedmi měsíců roku 2017, dle kterého provedl svůj výpočet. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dne 12. 8. 2024 včasným dovoláním, které směřuje proti jeho výrokům I a II. 5. Přípustnost dovolání žalovaná shledává v tom, že odvolací soud měl nesprávně posoudit otázku „v důsledku jaké skutečnosti žalobci jako poškozenému vznikla jím tvrzená škoda spočívající v ušlém zisku“ a vyřešil tuto otázku v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2963/2021. Žalovaná nesouhlasí s tím, že motivem pro ukončení spolupráce mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o. byla skutečnost, že žalobce musel nastoupit výkon trestu odnětí svobody, a má za to, že odvolací soud při hodnocení důkazních prostředků bez uvedení důvodů nepřihlédl k postupně se měnícím tvrzením žalobce. 6. Žalovaná dále namítá, že odvolací senát téhož soudu v rozsudku ze dne 11. 11. 2020, č. j. 23 Co 307/2020-276, v související věci dospěl k jinému skutkovému závěru ohledně důvodu, pro který došlo k ukončení spolupráce mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o., a tedy odvolací soud vyřešil tuto otázku v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 276/2019, i Ústavního soudu, představovanou nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 1687/17. 7. Dle žalované též odvolací soud nesprávně posoudil právní otázku „zda je v souladu se zásadou bezprostřednosti (přímosti) občanského soudního řízení postup, kdy se soud namísto výpovědi svědka spokojí s písemným prohlášením takové osoby“, a jeho závěr je tak v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, představovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3197/2022. Žalovaná v této souvislosti odvolacímu soudu rovněž vytýká, že nesprávně posoudil právní otázku ohledně postupu soudu, který vycházel z výpovědi žalobce, ačkoliv prokazovanou skutečnost (co bylo motivem pro ukončení spolupráce mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o.) bylo možno prokázat jinak než touto účastnickou výpovědí, a to právě zmiňovaným výslechem svědka Eu