30 Cdo 2863/2006 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2863/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 12. 2007 Spisová značka:30 Cdo 2863/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2863.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2863/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce A. p., a.s., proti žalovaným 1) P. S., a 2) V. S. C., spol. s r.o., obou zastoupených advokátem, o zaplacení částky 168.915,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 205/2002, o dovolání žalovaných 1), 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2006, č.j. 28 Co 61/2006-104, takto: I. Dovolání  žalovaných 1), 2) se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. října 2004, č.j. 8 C 205/2002-55, zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 168.915,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 1.7.2001 do zaplacení (výrok I.), a současně zavázal žalobce nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 36.040,- Kč (výrok II.). Nárok byl uplatněn z titulu náhrady vyplaceného pojistného plnění z důvodu škody způsobené provozem motorového vozidla. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný 1) není ve sporu pasivně legitimován a ve vztahu k žalovanému 2) je nárok promlčen. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2005, č.j. 28 Co 100/2006-78, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení pasivní věcné legitimace žalovaného 1) a otázky promlčení uplatněného nároku.   Obvodní soud pro Prahu 4 po následujícím řízení rozsudkem ze dne 20. října 2005, č.j. 8 C 205/2002-87, opětovně žalobu, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 168.915,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 1.7.2001 do zaplacení (výrok I.)zamítl, a současně zavázal žalobce nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 128.466,- Kč (výrok II.). Soud prvního stupně provedl dokazování výpisy z obchodního rejstříku žalobce a žalovaného 2), rozhodnutím Policie ČR DI Praha 2 ze dne 5.6.2000, č.j. OR 2 174/PDS-DS-2000, sdělením Policie ČR o nehodě ze dne 20.4.2000, pojistnou smlouvou č. 822615242, pojistnými spisy ohledně pojistné události č. 2000011104 poškozených V. P., J. H. a R. T. a výzvou k zaplacení škody ze dne 8.1.2001 a 8.6.2001. Vycházel zejména ze zjištění, že dne 30.12.1999 uzavřel žalobce s žalovaným 2) pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla O. O., SPZ AKI 36-47 (dále jen „vozidla“). Dne 19.4.2000 způsobil žalovaný 1) jako řidič vozidla dopravní nehodu, když v důsledku nepřiměřené rychlosti nezvládl řízení a narazil do vozidla O.K., SPZ AKE 45-03, provozovatele V. P., které odhodil na před ním stojící vozidlo H. L., SPZ AEZ 78-90, majitele J. H., a toto vozidlo dále odhodil na další před ním stojící vozidlo F. F., SPZ KVK 95-72, majitelky R. T. Na výše uvedených vozidlech vznikla majetková škoda a žalobce vyplatil poškozeným celkově částku ve výši uplatněného nároku. Ohledně nehody bylo zjištěno, že její příčinou není technická závada. U žalovaného 1) byla zjištěna pozitivní dechová zkouška na alkohol, provedená na přístroji Dräger s výsledkem 1,99 g/kg alkoholu. Na protialkoholní stanici, kam byl převezen, se žalovaný 1) odmítl podrobit jak dechové zkoušce, tak odběru krve či moči. Za nepřiměřenou rychlost byl řidič potrestán rozhodnutím Policie ČR DI Praha 2 ze dne 5.6.2000, č.j. OR 2 174/PDS-DS-2000, pokutou 12.000,- Kč a zákazem činnosti řízení motorových vozidel na dobu 4 měsíců. Žalovaní, ačkoli byli žalobcem vyzváni k úhradě vyplacené náhrady škody, ji nezaplatili. Soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení § 2, § 6 odst. 1 a § 10 zákona č. 168/1990 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla (dále jen „zákona č. 168/1990 Sb.“). Odmítl jako nedůvodnou vznesenou námitku promlčení vůči oběma žalovaným s tím, že žaloba byla podána v obou případech v tříleté promlčecí lhůtě. Ve smyslu ustanovení § 2 písm. e) a f) citovaného zákona považoval oba žalované za pojištěné, a proto zkoumal, zda jsou vůči nim naplněny podmínky na náhradu vyplaceného pojistného plnění. Ve vztahu k žalovanému 1) dovodil, že nebyla splněna žádná z podmínek nezbytných pro přiznání práva na náhradu vyplaceného pojistného plnění. Za situace, kdy technický stav vozidla nebyl příčinou nehody, bylo nerozhodné, že žalovaný 1) řídil bez osvědčení o technickém stavu vozidla, byť uvedeným jednáním porušil dopravní předpisy. Protože u žalovaného byla provedena pouze orientační dechová zkouška na alkohol, aniž by byl následně proveden odběr vzorků krve či moči za účelem zjištění množství alkoholu, soud neshledal za prokázané, že by žalovaný 1) řídil vozidlo v době nehody pod vlivem alkoholu, čemuž nasvědčuje i to, že jako příčina nehody je uvedená nepřiměřená rychlost a následné nezvládnutí řízení, nikoli však pod vlivem alkoholu. Rovněž ve vztahu k žalovanému 2) soud neshledal žádné podmínky odůvodňující náhradu vyplaceného pojistného plnění. Vozidlo bylo sice provozováno bez schválené technické způsobilosti, tato okolnost však nebyla v příčinné souvislosti se vznikem škody. Prokázáno nebylo ani to, že vozidlo bylo předáno osobě, která byla při řízení pod vlivem alkoholu. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, když uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 168.915,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 1.7.2001 do zaplacení, a nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 13.514,- Kč. Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku vyplývá, že odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a jím provedených listinných důkazů, dospěl však k odlišnému zjištění skutkového stavu věci a k odlišnému právnímu posouzení. Dovodil, že v dané věci ze zápisu o dopravní nehodě ze dne 19.4.2000 sice nevyplývá, že její přímou příčinou bylo řízení pod vlivem alkoholu, a u žalovaného 1) byla provedena pouze orientační dechová zkouška na alkohol. Přesto lze dospět k závěru, že žalovaný 1) porušil jednu ze základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích a to tím, že byl při řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Tomuto závěru nasvědčuje nejen to, že žalovaný 1), u něhož byla pozitivní dechová zkouška, se odmítnutím podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, dopustil přestupku ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a současně v rámci své obrany žádným způsobem požití alkoholu nevyvrátil. Tomu, že byl pod vlivem alkoholu při řízení vozidla nasvědčuje také uváděný důvod dopravní nehody, neboť výše orientačně naměřeného množství alkoholu jednoznačně ovlivňuje rozlišovací a rozpoznávací schopnosti. Odpovědnost žalovaného je tak dána, stejně jako druhého žalovaného, který předal řízení vozidla osobě, která byla při řízení pod vlivem alkoholu. Odvolací soud uzavřel, že žalobce jako pojistitel má nárok na úhradu žalované částky, která představuje součet jím vyplacených náhrad poškozeným.   Proti tomuto rozsudku podali žalovaní 1), 2) dovolání. Jeho přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a podávají je z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 písm. b/ o.s.ř.) a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Zejména namítají, že ohledně zjištění porušení povinnosti dle § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1990 Sb. mají za to, že odvolací soud řádně zjistil skutkový stav, avšak věc po právní stránce posoudil nesprávně. Jediným důkazem svědčícím pro řízení vozidla žalovaným 1) pod vlivem alkoholu je sdělení o nehodě ze dne 20.4.2000, ve kterém se uvádí, že u žalovaného byla provedena pozitivní dechová zkouška na přístroji Dräger, přičemž žalovaný se následně odmítl podrobit odběru krve či moči. Dechová zkouška na přítomnost alkoholu v krvi trpí značnou mírou nepřesnosti a lze ji použít jako podpůrný důkaz k prokázání přítomnosti alkoholu v krvi, nikoli jako důkaz jediný. Odvolací soud považuje