30 Cdo 2872/2014 – Nejvyšší soud

30 Cdo 2872/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Ing. L. B., zastoupeného Mgr. Václavem Jindrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 223/5, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, o zaplacení 150 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 4/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2013, č. j. 72 Co 177/2013-380, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2013, č. j. 72 Co 177/2013-380, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 3. 2013, č. j. 10 C 4/2012-338, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení domáhal částky 150 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Újma měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Úřadu městské části Praha 15, odboru sociální péče, oddělení sociálně právní ochrany dětí (dále také jen „OSPOD“). Žalobce se dne 19. 8. 2009 obrátil na OSPOD, aby mu poskytl pomoc při výchově nezletilé dcery. Podle jeho tvrzení mu však OSPOD řádnou pomoc neposkytl, v době od 19. 8. 2009 do 31. 5. 2011 nevydal žádné rozhodnutí, ani zamítavé rozhodnutí s řádným odůvodněním. V důsledku selhání státu a jeho orgánů mělo na straně žalobce dojít ke vzniku újmy spočívající ve zhoršení vztahu mezi žalobcem a jeho nezletilou dcerou - slovy žalobce se „z milující a milované dcery“ stalo „bezcitné a krutě nelidské monstrum“. Došlo k hrubému zásahu do rodinného života, založeného na pevné citové vazbě mezi rodičem a jeho dítětem. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 3. 2013, č. j. 10 C 4/2012-338, uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 10 000 Kč (výrok I), co do částky 140 000 Kč žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II o věci samé a ve výroku III o náhradě nákladů řízení potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobce se dne 19. 8. 2009 obrátil na OSPOD s tím, že v jeho soužití s manželkou trvají zhruba rok konflikty. Manželka žalobce obviňuje z mimomanželského vztahu a na svou stranu „stáhla“ obě dcery, které se žalobcem velmi málo komunikují, nezletilá dcera žalobce neposlouchá, nemá u ní žádnou autoritu, nerespektuje ho jako otce. Žalobce byl ze strany OSPOD poučen a byl mu předán vzor návrhu na úpravu poměrů k nezletilé dceři. Správní řízení v tento den ani nikdy poté v rozhodném období (do 31. 5. 2011) nebylo zahájeno. Městská část Praha 15 byla ustanovena opatrovníkem nezletilé dcery žalobce v řízení o úpravě poměrů, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10. Ze znaleckých posudků provedených v soudním řízení vyplynulo, že konfliktní komunikace mezi rodiči zatěžuje nezletilou dceru. Proto dne 14. 4. 2010 při jednání soudu OSPOD navrhl, aby rodičům nezletilé byla nařízena povinnost docházet do rodinného centra v Motole. Žalobce se proti rozsudku, kterým byla mj. rodičům uvedená povinnost uložena, odvolal. Při jednání odvolacího soudu OSPOD uvedl, že rodinná terapie v rodinném centru v Motole prakticky nefunguje, takže rozhodnutí soudu by bylo nevykonatelné. Dne 16. 7. 2010 se žalobce opět obrátil na OSPOD se žádostí o pomoc při výchově nezletilé dcery, kterou odůvodnil tím, že se dcera ocitla v závadném prostředí, kde její matka s dědečkem vyvolávají hádky a rvačky se žalobcem, matka dceru navádí proti žalobci a brání mu ve výkonu rodičovské odpovědnosti. Rodiče se následně dne 13. 9. 2010 na předvolání dostavili k OSPOD, kde jim bylo doporučeno, aby společně navštívili poradnu pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy. Dne 4. 11. 2010 se žalobce obrátil e-mailem na OSPOD s tím, že doporučená zařízení se danou problematikou nezabývají, a požádal o další pomoc. Na e-mail OSPOD nereagoval, žalobce stejnou žádost adresoval OSPOD dopisem ze dne 1. 12. 2010, na kterou OSPOD reagoval dopisem ze dne 5. 1. 2011, kterým žalobci sdělil, že místně příslušným úřadem je dle místa trvalého pobytu nezletilé Úřad městské části Brno – Slatina. Dne 22. 12. 2010 podal žalobce u Magistrátu hlavního města Prahy stížnost na nečinnost OSPOD. Stížnost byla vyhodnocena jako částečně oprávněná, neboť OSPOD celou věc pouze monitoroval, měl však hned na začátku dát rodičům veškeré informace o možné pomoci a rodičovských kompetencích. V únoru 2011 podal žalobce žalobu na stanovení povinnosti matce podávat žalobci informace o nezletilé. Dne 16. 2. 2011 proběhla u OSPOD schůzka, na které bylo žalobci sděleno, že pracovnice OSPOD obešle písemně oba rodiče s doporučením, do jaké poradny se mají dostavit, včetně uvedení data první návštěvy, že kontakt rodičů i nezletilé s poradnou bude osobně sledovat a pokud její doporučení nebude akceptováno, bude nucena zasáhnout v souladu s ustanovením § 12 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou činnost). Dne 1. 3. 2011 však žalobce oznámil OSPOD, že dohodnutou rodinnou terapii shledává nadbytečnou až kontraproduktivní. Stejný postoj žalobce zaujal dne 2. 3. 2011 při jednání Obvodního soudu pro Prahu 10. OSPOD žalobci dopisem ze dne 16. 3. 2011 sdělil, že žalobce „nedodržel závěry jednání ze dne 16. 2. 2011“, že ve stávajícím bydlišti nezletilé bylo provedeno šetření a nebyly zjištěny žádné závady, a že OSPOD vyčerpal veškeré možnosti, jak požadavkům žalobce vyhovět, doporučuje proto žalobci vyčkat na jednání soudu. Při jednání před Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 2. 3. 2011 OSPOD jako opatrovník nezletilé uvedl, že rodičům doporučuje domluvit se tak, aby soud nařídil účast na rodinné mediaci ve specializovaném zařízení Magdala. Stížností ze dne 22. 3. 2011 si žalobce opět stěžoval na činnost OSPOD u Magistrátu hlavního města Prahy. Magistrát odpověděl dopisem, že vzhledem k tomu, že žalobce odmítl rodinnou terapii, bylo by kontraproduktivní OSPOD vyzývat, aby konal. Dne 31. 12. 2012 podal žalobce žalobu na popření otcovství. 5. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil tak, že OSPOD se dopustil nesprávného úředního postupu, když se při prvním kontaktu se žalobcem „omezil pouze na jediný druh poradenské činnosti, a to předání vzoru návrhu na zahájení soudního řízení“. Tímto postupem pouze přenesl veškerou svou povinnost chránit práva dítěte na soud a zcela se vyhnul své povinnosti působit směrem k obnovení narušených funkcí rodiny (§ 1 odst. 1 písm. c/ zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Nesprávného úředního postupu se OSPOD dopustil i v dalších případech. Pracovnice OSPOD na schůzce s rodiči dne 16. 2. 2011 uvedla, že pokud rodiče nezletilé nebudou akceptovat doporučení OSPOD, bude nucena zasáhnout podle ustanovení § 12 zákona o sociálně-právní ochraně dětí (uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc), avšak následně nezasáhla. OSPOD dále soudu nenavrhl, aby uložil rodičům povinnost docházet na rodinnou mediaci do zařízení Magdala, pouze doporučil rodičům, aby se tak dohodli. 6. Soud prvního stupně se dále zabýval otázkou, zda žalobci „uvedeným nesprávným úředním postupem vznikla nemajetková újma“ a jaké zadostiučinění má být žalobci poskytnuto. Dospěl k závěru, že nemajetková újma žalobci vznikla „tím, že bylo porušeno jeho právo na rodinný život a právo na poskytnutí odborné pomoci ze strany státu“. Vzhledem k tomu, že k porušení práva došlo v tak citlivé oblasti, není pouhé konstatování porušení práva dostatečným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, proto soud přiznal žalobci zadostiučinění v penězích. Při rozhodování o výši peněžitého zadostiučinění přihlédl soud k tomu, že vztahy mezi žalobcem a jeho nezletilou dcerou se od 19. 8. 2009 „zřejmě do určité míry zhoršily“, není však jasné, jaký podíl na tomto zhoršení měly orgány státu a jaký podíl na něm měl žalobce. Již před tímto datem nebyly vztahy mezi žalobcem a dcerou ideální, proto se žalobce na OSPOD obrátil. Soud uvedl, že i po 19. 8. 2009 „si žalobce zájem dcery spíše vynucoval, a navíc neobratným způsobem“. Ani veškerá opatření, která mohl OSPOD učinit, nikdy nemohou zaručit úspěch, tzn. docílit toho, aby mělo dítě rodiče rádo, ctilo ho a mělo zájem se s ním stýkat. Za výsledek tedy stát odpovědný není. V daném případě však stát nevyužil v