30 Cdo 3127/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3127/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 5. 2018 Spisová značka:30 Cdo 3127/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3127.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za škodu Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 31a předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3127/2016-126 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce R. E., t. č. ve Věznici, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 181/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. 11 Co 167/2012-98, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 100 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu, když mu v zákonné patnáctidenní lhůtě nebyla poskytnuta informace na základě žádosti o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též jako „InfZ“), kterou podal dne 19. 5. 2009 u Policie České republiky – Kriminalistického ústavu Praha (dále jen „Kriminalistický ústav Praha“). Namísto toho mu bylo sděleno, že jeho žádost bude vyřízena v režimu zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále též jako „zákon o Policii ČR“), ve lhůtě 60 dnů. Žalobce požadoval poskytnutí informace v krátké lhůtě z důvodu, že plánoval následné právní kroky. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 2. 2016, č. j. 11 Co 167/2012-88, rozhodl tak, že změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 11. 2011, č. j. 10 C 181/2010-37, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 29. 8. 2012, č. j. 10 C 181/2010-47, jen tak, že se konstatuje porušení práva žalobce na vyřízení jeho žádosti o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. v zákonem stanovené lhůtě, jinak jej potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 300 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a vyslovil, že náklady právního zástupce žalobce za zastupování v dovolacím řízení platí stát (výrok III. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud o věci rozhodoval podruhé, neboť v předchozím průběhu řízení dovolací soud k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 16. 9. 2015, č. j. 30 Cdo 3629/2014-72, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013, č. j. 11 Co 167/2012-51, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, ze kterých vyšel i odvolací soud, zaslal žalobce Kriminalistickému ústavu Praha žádost o poskytnutí informace, zda byl zlikvidován vzorek DNA, který mu byl odebrán dne 27. 6. 2007 ve Věznici. Tato žádost byla označena jako žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. a byla Kriminalistickému ústavu Praha doručena dne 24. 5. 2010. Dne 23. 6. 2010 obdržel Kriminalistický ústav Praha stížnost žalobce, že nebyla dodržena lhůta 15 dnů ke sdělení požadované informace. Stížnost byla přeposlána Policejnímu prezidiu České republiky, které dopisem ze dne 29. 6. 2010 žalobci sdělilo, že správní orgán posoudil jeho podání podle obsahu jako žádost o sdělení informace podle § 83 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a žádost bude vyřízena do 23. 7. 2010. Dopisem ze dne 9. 7. 2009 (pozn. správně zjevně dne 9. 7. 2010), který byl žalobci doručen dne 21. 7. 2010, byly žalobci sděleny požadované údaje. Dopisem ze dne 9. 7. 2010 uplatnil žalobce u žalované nárok na odškodnění za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Dopisem ze dne 17. 9. 2010 žalovaná sdělila žalobci, že jeho žádosti nebude vyhověno. Soud prvního stupně měl za to, že pokud žalobce podal žádost o poskytnutí informace podle InfZ, mělo být o jeho žádosti rozhodováno podle uvedeného zákona. Žalovaná pak měla buď žádosti vyhovět, nebo ji měla podle § 15 odst. 1 uvedeného zákona zamítnout s tím, že se na daný případ vztahuje jiné zákonné ustanovení, anebo měl být učiněn závěr, že se o žádost ve smyslu § 13 InfZ nejedná. Pokud žalovaná postupovala podle zákona o Policii ČR a nikoliv podle InfZ, dopustila se nesprávného úředního postupu. Soud prvního stupně dále uzavřel, že za situace, kdy žádost byla vyřízena dne 21. 7. 2010 namísto 8. 6. 2010, je postačující odškodnění ve formě konstatování porušení práva. Odvolací soud v předchozím rozsudku, na rozdíl od soudu prvního stupně, uzavřel, že na straně státu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalobce se domáhal poskytnutí informace o osobním citlivém údaji. V takovém případě nelze postupovat podle InfZ a postup orgánu, kterému byla žádost adresována, se nemůže řídit délkou lhůt v tomto zákoně stanovených. Kriminalistický ústav Praha též není povinným subjektem podle § 2 InfZ. V jeho kompetenci nebylo jakkoli o žádosti věcně rozhodnout, a to ani pozitivním způsobem (poskytnutím informace), ani negativním způsobem (rozhodnutím o odmítnutí žádosti). Pokud Kriminalistický ústav Praha žádost postoupil orgánu pravomocnému o ní rozhodnout podle zákona o Policii ČR, postupoval správně. Orgán, jemuž byla žádost postoupena, pak bez prodlev vyrozuměl žalobce, jak bude ve věci postupovat, a ve lhůtě stanovené příslušným zákonem informaci poskytl. Nejvyšší soud ve svém předchozím rozsudku ze dne 16. 9. 2015 v této věci zdůraznil, že žadatel požádal policii, jejímž útvarem s celostátní působností je i jím adresovaný Kriminalistický ústav Praha, o poskytnutí informace, zda byl zlikvidován „vzorek DNA“, který mu byl odebrán ve věznici. Svůj dotaz tak nepochybně směřoval na informaci o likvidaci biologického vzorku (své tělní tkáně) odebrané podle § 65 odst. 1 zákona o Policii ČR., nikoliv na informaci o genetickém vybavení, kterou na základě odebraného biologického vzorku policie získala, ani na informaci o likvidaci informace o genetickém vybavení. Vzhledem k tomu, že informace o likvidaci biologického vzorku se netýká určeného nebo určitelného subjektu údajů ve smyslu § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále též jen zákon o ochraně osobních údajů“), a zákon o Policii ČR odlišnou definici osobních údajů neobsahuje, není osobním údajem, a to na rozdíl od informace o genetickém vybavení, která je dokonce citlivým údajem ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů. Protože žalobce nežádal o sdělení osobních údajů, není důvodu zabývat se otázkou, zda ve smyslu § 8a zákona InfZ bylo nutno informaci poskytnout v souladu s právními předpisy upravujícími jejich ochranu (zejm. zákonem o ochraně osobních údajů). Z téhož důvodu ve smyslu § 2 odst. 3 InfZ nepřicházel do úvahy ani postup podle § 83 odst. 1 či odst. 2 zákona o Policii České republiky, neboť žalobce nežádal o poskytnutí osobních údajů ani se nedomáhal jejich likvidace, pouze se domáhal poskytnutí informace, zda byl biologický vzorek (tedy původní nosič informace o genetickém vybavení) zlikvidován. Policie jako celek je samostatným povinným subjektem podle InfZ. Policie má ze zákona povinnost poskytovat fyzickým i právnickým osobám informace vztahující se k její působnosti. Do její působnosti patří podle § 65 odst. 1 zákona o Policii ČR i odběr biologických vzorků umožňujících získání informací o genetickém vybavení. Žádost o informace lze podat u každého útvaru policie. Jedním z útvarů policie je i Kriminalistický ústav Praha. Po žadateli o informace nelze požadovat, aby vždy věděl, který konkrétní útvar policie jím požadovanou informací disponuje. Je věcí vnitřní organizace policie, který její útvar za splnění zákonných podmínek (včetně stanovených lhůt) žádost vyřídí. Odvolací soud v odůvodnění svého následného rozsudku ze dne 10. 2. 2016, č. j. 11 Co 167/2012-88, zopakoval právní závěry, jež byly vyjádřeny v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu, a v návaznosti na ně uzavřel, že pokud žalobci nebyla poskytnuta informace podle InfZ ve lhůtě patnácti dnů, došlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany státu. V takových případech se nemajetková újma neprokazuje. Existence takové újmy se předpokládá a je na žalovaném, aby ji vyvrátil, což se nestalo. Odvolací soud se podrobně zabýval určením, jaká forma, popřípadě výše, zadostiučinění je přiměřenou v projednávaném případě. Dle