30 Cdo 3298/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3298/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2024 Spisová značka:30 Cdo 3298/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.3298.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dotace Ušlý zisk Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 8 předpisu č. 82/1998 Sb. § 3g předpisu č. 252/1197 Sb. § 7 odst. 2 předpisu č. 50/2015 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3298/2023-219 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce DRUŽSTVA ATARA TEKE v likvidaci, identifikační číslo osoby 28143647, se sídlem v Bílsku, Záluží 1, zastoupeného JUDr. Danou Hokrovou, advokátkou se sídlem v Jindřichově Hradci, Pražská č. 100/0, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, o zaplacení 131 163 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 19/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2022, č. j. 70 Co 80/2022-195, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2022, č. j. 70 Co 80/2022-195, se zrušuje v rozsahu části výroku I, jíž byl změněn výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 10. 2021, č. j. 14 C 19/2020-177, ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 131 163 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z uvedené částky od 30. 12. 2020 do zaplacení, a dále ve výroku II o nákladech řízení a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalované se odmítá v rozsahu části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2022, č. j. 70 Co 80/2022-195, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 10. 2021, č. j. 14 C 19/2020-177, ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z uvedené částky za období od 14. 7. 2020 do 29. 12. 2020. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 131 166 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé z nezákonných rozhodnutí, konkrétně oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 25. 5. 2015, č. j. SZIF/2015/0402515, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 6. 10. 2015, č. j. 38795/2015-MZE-13323 (dále též jen „nezákonná rozhodnutí“), na jejichž základě Státní zemědělský intervenční fond rozhodl o neprovedení aktualizace půdy k žádosti žalobce ve vztahu k dílům půdních bloků ve čtverci 780-1140, konkrétně k pozemku p. č. 1686, nacházejícího se v k. ú. Měkynec (dále též jen „předmětný pozemek“). Nezákonná rozhodnutí byla následně zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, č. j. 5 A 206/2015-91-96, a žalobce byl se zpětnou účinností k 22. 4. 2015 zaevidován jako uživatel dílů půdních bloků ve čtverci 780-1140. Vzniklá škoda spočívá v ušlých příjmech z dotací za rok 2015–2017, neboť po dobu, po kterou nebyl žalobce jako uživatel pozemků v evidenci veden, nemohl o příslušné dotace čerpat. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 10. 2021, č. j. 14 C 19/2020-177, zamítl žalobu o zaplacení částky ve výši 131 163 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 14. 7. 2020 do zaplacení (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Soud prvního stupně vycházel mimo jiné ze zjištění, že oznámením Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též jen „SZIF“) ze dne 25. 5. 2015, č. j. SZIF/2015/0402515, rozhodl SZIF o neprovedení aktualizace půdy k žádosti žalobce ve vztahu k předmětnému pozemku, s odůvodněním, že žalobce nedoložil právní důvod k jeho užívání. Proti tomuto oznámení byla žalobcem podána námitka, která byla rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 6. 10. 2015, č. j. 38795/2015-MZE-13323, zamítnuta a oznámení SZIF bylo potvrzeno. Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí Ministerstva zemědělství správní žalobu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, č. j. 5 A 206/2015–91–96, byla obě rozhodnutí zrušena a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. Následně bylo SZIF vydáno oznámení o provedení aktualizace evidence půdy ze dne 14. 10. 2019, č. j. SZIF/2019/0580771, kterým byl žalobce již jako uživatel dílů půdních bloků ve čtverci 780-1140 zaevidován, a to se zpětnou účinností k 22. 4. 2015. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobce nepodával žádosti o dotace k předmětnému pozemku a ani tento pozemek neuváděl mezi pozemky, které obhospodařuje. Předmětný pozemek užívala společnost PIVKOVICE a. s. 4. V rovině právního posouzení soud prvního stupně neshledal příčinnou souvislost mezi nezákonnými rozhodnutími a nárokem žalobce. Soud prvního stupně přisvědčil žalobci, že v případě, že by žalobce byl správně evidován jako uživatel pozemku, zřejmě by obdržel dotaci namísto společnosti PIVKOVICE a. s. Současně však dovodil, že žalobce neprokázal užívání pozemku, které je podle nařízení vlády č. 309/2014 Sb., jednou z kumulativních podmínek pro poskytnutí dotace. Při pravidelném běhu věcí, kdy by žalobce byl evidován jako uživatel pozemku, by patrně žalobce dotaci obdržel, ale tato by byla podmíněná a pokud žalobce pozemek nikterak neužíval, nemohl plnit podmínky dotace, což by znamenalo, že dotaci obdržel neoprávněně. Skutečnost, že předmětný pozemek užívala společnost PIVKOVICE a.s. nic nevypovídá o tom, že jej skutečně obhospodařovala a jak jej obhospodařovala, tj. zda plnila podmínky poskytnutí dotace. Nelze tedy takové užívání vztáhnout ve prospěch žalobce. Navíc zde chyběl jakýkoliv smluvní vztah mezi žalobcem a společností PIVKOVICE a. s. 5. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 4. 2022, č. j. 70 Co 80/2022-195, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 131 163 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z uvedené částky od 30. 12. 2020 do zaplacení; ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z uvedené částky za období od 14. 7. 2020 do 29. 12. 2020 rozsudek v zamítavém meritorním výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 32 331,20 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 082,80 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud v zásadě vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. V rovině právního posouzení dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že byly splněny podmínky vzniku odpovědnosti žalované za škodu. Existují dvě nezákonná rozhodnutí i škoda, která spočívá v neobdržených dotacích, stejně tak je dána příčinná souvislost. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že při pravidelném běhu věcí by vyplacení dotací žalobci nebylo neoprávněné. Společnost PIVKOVICE a. s., jíž byly vyplaceny dotace namísto žalobce, nebyla oprávněným uživatelem předmětného pozemku, neboť nájemní smlouva k pozemku byla se společností PIVKOVICE a. s. ukončena dohodou ze dne 27. 3. 2012 a nájemcem pozemku se měl na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2012 stát od 1. 1. 2013 žalobce. Žalobci tak k 1. 1. 2013 svědčil právní důvod k užívání pozemku. Z tohoto důvodu odvolací soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5207/2015 dovodil, že byl-li v rozhodné době let 2015-2017 předmětný pozemek obhospodařován společností PIVKOVICE a. s., dělo se tak ve prospěch oprávněného uživatele, tedy toho subjektu, jemuž svědčil právní titul k užívání a jímž byl žalobce. Odvolací soud uzavřel, že žalobce by při normálním běhu věcí (nebylo-li by předmětných nezákonných rozhodnutí) byl oprávněným příjemcem předmětných dotací; žalobci tak byla žalovanou způsobena škoda ve výši předmětných dotací, jež žalobci jednáním žalované (spočívajícím ve vydání nezákonných rozhodnutí) ušly. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 8. Žalovaná na základě obecné judikatury dovolacího soudu vztahující se k předpokladům pro naplnění příčinné souvislosti mezi příčinou a následkem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013, ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2584/2000) dovozuje, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu nesprávně