30 Cdo 3534/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3534/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2024 Spisová značka:30 Cdo 3534/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.3534.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody způsobená státem Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Průtahy v řízení Dotčené předpisy:§ 5 písm. b) předpisu č. 82/1998 Sb. § 13 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3534/2023-1181 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce K. Q., zastoupeného Mgr. Janem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Města Planá, se sídlem v Plané, náměstí Svobody 1, zastoupeného Mgr. Ludvíkem Matouškem, advokátem se sídlem v Praze 9, Kovářská 549/12, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 170/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 5. 2023, č. j. 13 Co 350/2022-1094, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 5. 2023, č. j. 13 Co 350/2022-1094, v části výroku II, v níž byl potvrzen výrok I rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 23. 3. 2022, č. j. 7 C 170/2017-957, jímž byla uložena povinnost žalované zaplatit žalobci náhradu za nemožnost užívat nemovitost co do částky 3 829 890 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % od 24. 7. 2017 do zaplacení, a rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 23. 3. 2022, č. j. 7 C 170/2017-957, v části výroku I, kterou byla uložena povinnost žalované zaplatit žalobci náhradu za nemožnost užívat nemovitost v rozsahu částky 3 829 890 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % od 24. 7. 2017 do zaplacení, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Tachově k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 5 492 429 Kč s příslušenstvím (sestávající z částky 36 179 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené mu nesprávným úředním postupem Městského úřadu Planá, odboru výstavby a územního plánování - dále jen „Stavební úřad Planá“, z důvodu nezbytně vynaložených nákladů na právní služby, částky 5 400 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za nemožnost užívat stavbu po dobu tří let od 1. 1. 2014 do 1. 1. 2017 a částky 56 250 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu průtahy ve správním řízení za období tří let počínaje od ledna 2014) z titulu nezákonných rozhodnutí a nesprávného úředního postupu Stavebního úřadu Planá, v řízeních ve věci stavebních úprav a užívání stavby č. p. XY na pozemku st. parc. č. XY v katastrálním území XY, okres XY. 2. Okresní soud v Tachově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 3. 2022, č. j. 7 C 170/2017-957, uložil žalované zaplatit žalobci částku 36 179 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 21. 7. 2016 do zaplacení, částku 4 464 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 26. 4. 2016 do zaplacení a částku 56 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 21. 7. 2016 do zaplacení (výrok I), žalobu co do částky 936 000 Kč s úrokem z prodlení zamítl (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok III), ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV) a žalované uložil povinnost zaplatit náhradu státem zálohovaných nákladů řízení (výrok V). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce podal dne 2. 12. 2013 ke Stavebnímu úřadu Planá žádost o vydání kolaudačního souhlasu k úpravě a opravě střechy, a že ohledně tohoto řízení byl kolaudační souhlas vydán až dne 13. 10. 2014, a to z důvodu nezákonných průtahů ze strany Stavebního úřadu Planá. Měl za prokázané, že Stavební úřad Planá pod sp. zn. VÚP 1556/2014/ŠÚ zahájil řízení o odstranění stavby č. p. XY (vnitřní úpravy stavby č. p. XY na pozemku parc. č. XY), rozhodnutím ze dne 20. 1. 2014, č. j. 5684/2013/04/VUP-OST1173, sp. zn. VUP/5684/2013/Šu, zakázal žalobci užívat stavbu č. p. XY, dne 31. 3. 2014 pod č. j. 1556/2014/01/VUP vyzval žalobce k bezodkladnému zastavení prací na stavbě zemědělské usedlosti bez č. p. v k. ú. XY. Rozhodnutí Stavebního úřadu Planá ze dne 20. 1. 2014, č. j. 5684/2013/04/VUP-OST1173, sp. zn. VUP/5684/2013/Šu, bylo následně zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu v Plzni ze dne 11. 4. 2014, č. j. RR/1349/14, sp. zn. ZN/172/RR/14. Stavební úřad Planá však žalobci znemožnil stavbu užívat a dokončit na ní stavební úpravy, když ponechal v účinnosti výzvu k bezodkladnému zastavení prací ze dne 31. 3. 2014 a žalobci na základě jeho žádosti dne 13. 5. 2015 sdělil, že výzvu nemůže zrušit. Žalobce se poté domáhal ochrany proti nezákonnému postupu a nečinnosti Stavebního úřadu Planá návrhem u Krajského úřadu Plzeňského kraje, který uložil Stavebnímu úřadu Planá příkazem ze dne 17. 7. 2014, č. j. RR/4592/14, ve věci konat. Stavební úřad Planá následně rozhodl o povinnosti žalobce umožnit vstup do svého domu č. p. XY. Žalobce se proti postupu Stavebního úřadu Planá bránil, načež Krajský soud v Plzni rozhodnutím ze dne 12. 10. 2016, č. j. 30 A 80/2015-103, všechna rozhodnutí o povinnosti umožnit vstup zrušil a konstatoval, že dům č. p. XY je domem určeným k bydlení. Žalobci bylo umožněno předmětný dům užívat až rozhodnutím Stavebního úřadu Planá ze dne 3. 2. 2017, č. j. 1556/2014/98/VÚP-OSP1307, jež nabylo právní moci dne 22. 2. 2017. Řízení vedené před Stavebním úřadem Městského úřadu Planá bylo odůvodňováno odkazem na část územního plánu, podle kterého je dům č. p. XY užíván v rozporu s platným územním plánem městysu XY, a to z důvodu, že se stavba nachází v ploše výroby zemědělské. Žalobce se domohl u Krajského soudu v Plzni zrušení části územního plánu, když soud konstatoval, že naopak vydaný územní plán nerespektoval stavbu č. p. XY jako stavbu určenou k bydlení (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2015, č. j. 59 A 5/2014-123). 4. Soud prvního stupně dovodil příčinnou souvislost mezi vznikem škody a újmy, jak ji žalobce požadoval, a nesprávným úředním postupem Stavebního úřadu Planá. Zaujal názor, že Stavební úřad Planá ve věci kolaudace opravy a úpravy střechy a v řízení o odstranění stavby vydal shora uvedené nezákonné rozhodnutí ze dne 31. 3. 2014, č. j. 1556/2014/01/VUP, ve smyslu § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OdpŠk“), čímž se dopustil nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk, jelikož žalobci bylo kvůli předmětnému rozhodnutí znemožněno dům užívat. Dále měl za prokázané, že žalobce z důvodu nesprávného úředního postupu a nezákonných rozhodnutí vydaných Stavebním úřadem Planá utrpěl nemajetkovou újmu a žalobci proto vyhověl do částky 56 250 Kč, přičemž stran závěrů o nemajetkové újmě vycházel též z rozhodnutí Okresního soudu v Tachově ze dne 21. 7. 2016, č. j. 4 C 45/2015-52, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 15 Co 308/2016. Ohledně nároku žalobce na náhradu škody spočívající v nemožnosti užívat předmětnou nemovitost za dobu od 1. 1. 2014 do 1. 1. 2017 žalobě vyhověl co do částky 4 464 000 Kč, zamítl ji pak v části, v níž překračovala obvyklé nájemné stanovené znaleckým posudkem ústavu Equit Solutions Appraisal s. r. o. V dané souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 446/2012, a při určení výše zadostiučinění vycházel jednak ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněným pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a jednak z hledisek stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk. 5. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I dotčeném odvoláním žalované a vedlejšího účastníka co do povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů právního zastoupení ve správním řízení co do částky 31 460 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % od 24. 7. 2017 do zaplacení potvrdil. V rozsahu částky 4 719 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % od 24. 7. 2017 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc v