30 Cdo 3542/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3542/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 11. 2019 Spisová značka:30 Cdo 3542/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3542.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Promlčení Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 93 odst. 1 předpisu č. 104/2013Sb. § 32 odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 1. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 533/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3542/2018-286 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce S. A. Z., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova 748/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 75/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018, č. j. 19 Co 127/2018-243, t a k t o : I. Dovolání proti výroku I rozsudku odvolacího soudu se zamítá, jinak se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se na žalované domáhal zadostiučinění ve formě konstatování nezákonného postupu orgánů činných v trestním řízení a zadostiučinění v peněžité formě ve výši 330 000 Kč, a to na základě tvrzení, že byl z vazby trvající od 20. 3. 2014 propuštěn pro složení peněžité záruky dne 1. 2. 2016. Téhož dne byl ovšem opět zadržen ve vazební věznici Policií České republiky, a to na základě předběžného souhlasu Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 28. 1. 2016, č. j. 1 KZM 2002/2015-63 (dále jen „předchozí souhlas“). Předchozí souhlas vydal státní zástupce na základě cizozemské žádosti o vydání žalobce do Iránu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 11 Nt 201/2016, byl návrh státního zástupce na vzetí do vazby zamítnut a žalobce byl propuštěn na svobodu. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podanou žalobcem proti předchozímu souhlasu státního zástupce se zadržením. 2. Rozsudkem ze dne 24. 1. 2018, č. j. 31 C 75/2017-193, Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) žalobu zamítl (výrok I rozsudku) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč (výrok II rozsudku). 3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že dne 28. 1. 2016 udělil státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně pod č. j. 1 KZM 2002/2015-63, souhlas se zadržením žalobce dle § 93 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění tehdy účinném (dále jen „ZMJS“), a to pro případ, že žalobce bude propuštěn krajským soudem z vazby vykonávané v rámci jiného probíhajícího trestního řízení. V té době mělo probíhat řízení o vydání žalobce do Iránu. Dne 1. 2. 2016 byl žalobce zadržen v areálu vazební věznice Brno policejními orgány. Státní zástupce dne 2. 2. 2016 pod č. j. 1 KZM 2002/2015-88 navrhl, aby byl žalobce vzat do předběžné vazby dle § 94 odst. 1 ZMJS. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2016, č. j. 11Nt 201/2016-354, které téhož dne nabylo právní moci, byl žalobce dle § 77 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád, dále jen „tr. řád“) propuštěn ze zadržení na svobodu. Ústavní stížnost žalobce následně podaná proti předběžnému souhlasu státního zástupce s jeho zadržením a proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu státního zastupitelství a policie, jímž byl žalobce zadržen a zbaven osobní svobody ve dnech 1. 2. až 4. 2. 2016, byla usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. II. ÚS 1030/16 (dále jen „usnesení Ústavního soudu“) odmítnuta s odůvodněním, že k nápravě v posuzované věci již došlo rozhodnutím Krajského soudu v Brně, který návrh státního zástupce na vzetí žalobce do vazby s konečnou platností zamítl. 4. V rovině právního posouzení soud prvního stupně aplikoval jednotlivá ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též „OdpŠk“ nebo „zák. č. 82/1998 Sb.“ a neshledal, že by žalobci vznikla nemajetková újma z titulu nezákonného rozhodnutí dle § 8 OdpŠk, když takové rozhodnutí nebylo ani v posuzované věci vydáno. Souhlas státního zástupce se zadržením žalobce dle § 93 odst. 1 ZMJS soud prvního stupně neměl za rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ale pouze za zákonem o mezinárodní justiční spolupráci předvídaný postup, jak zajistit jedince, o jehož vydání do cizího státu jde. V postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal soud prvního stupně ani nesprávný úřední postup. I v usnesení Ústavního soudu bylo konstatováno, že zadržení žalobce proběhlo v intencích čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, když krajský soud poté neshledal dostatečné důvody pro uvalení předběžné vazby a stěžovatel (žalobce) byl propuštěn ze zadržení na svobodu. Tím došlo k nápravě vzniklého stavu standardním zákonným postupem. Nadto soud prvního stupně shledal tvrzený nárok žalobce promlčeným, když šestiměsíční promlčecí lhůta dle § 32 odst. 3 OdpŠk počala běžet v návaznosti na právní moc usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2016, to je okamžikem propuštění žalobce ze zadržení. Podle soudu prvního stupně promlčecí doba k uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu marně uplynula dnem 5. 8. 2016. Žalobcův poukaz na § 8 odst. 3 OdpŠk shledal soud prvního stupně nedůvodným jednak proto, že Ústavní soud ústavní stížnosti nevyhověl, žádné rozhodnutí nezrušil a ani nekonstatoval nesprávný úřední postup, a jednak z důvodu, že žalobce ústavní stížností napadal postup Krajského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, nikoli jejich rozhodnutí, když žádné nezákonné rozhodnutí, jak je definuje § 8 OdpŠk, nebylo v řízení vydáno. 5. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované 300 Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud měl předběžný souhlas státního zástupce s odkazem na jím citovanou judikaturu Ústavního soudu oproti soudu prvního stupně za rozhodnutí v materiálním smyslu, když státní zástupce při udělení předmětného souhlasu aplikoval obecné pravidlo a uvedený souhlas podle odvolacího soudu přímo vedl k zadržení žalobce, tedy k omezení jeho práva na osobní svobodu. Dodal, že předběžný souhlas měl prakticky všechny náležitosti usnesení ve smyslu § 134 tr. řádu. 7. Avšak bez ohledu na skutečnost, zda žalobce disponuje nezákonným rozhodnutím nebo zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal tvrzený nárok žalobce k námitce žalované za promlčený dle § 32 odst. 3 OdpŠk. Žalobce se totiž dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy v okamžiku propuštění ze zadržení, když nadto dle protokolu o vazebním zasedání ze dne 4. 2. 2016, č. j. 1 Nt 201/2006, byl vyhlášení usnesení o propuštění ze zadržení přítomen a téhož dne usnesení soudu nabylo právní moci. Šestiměsíční lhůta pro uplatnění nároku z titulu nemajetkové újmy z důvodu nezákonného rozhodnutí (ale i z nesprávného úředního postupu) by tak počala běžet nejpozději dnem 5. 2. 2016 a skončila dnem 5. 8. 2016 (pátek). Žalobce však nárok uplatnil u žalované až dne 2. 10. 2016 a teprve poté se obrátil na soud. Krajský soud v Brně v době, kdy rozhodoval o vazbě žalobce na základě návrhu na vzetí do předběžné vazby, přezkoumával podle odvolacího soudu i dotčený předchozí souhlas státního zástupce, který v důsledku propuštění žalobce ze zadržení pozbyl právních účinků. Předchozí souhlas státního zástupce tak byl rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2016 zcela odklizen. Ústavní stížnost podaná žalobcem pak byla zcela nadbytečná a nemohla podle odvolacího soudu zabránit běhu promlčecí lhůty pro uplatnění nároku žalobce. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že dovolacím soudem dosud neřešenou je otázka počátku bě