30 Cdo 4047/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4047/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 1. 2021 Spisová značka:30 Cdo 4047/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.4047.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Účastníci řízení Dotčené předpisy:§ 31a předpisu č. 82/1998Sb. § 14 odst. 1 předpisu č. 2/1969Sb. § 6 odst. 2 písm. b) předpisu č. 82/1998Sb. § 6 odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. § 21 odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 4. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4047/2019-346 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně Š. H., narozené dne XY, bytem XY, proti žalované České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení částky 150 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 193/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2019, č. j. 57 Co 75/2019-325, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2019, č. j. 57 Co 75/2019-325, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2018, č. j. 57 C 193/2013-293, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 9. 2013 proti žalované podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále též „OdpŠk“, domáhá odškodnění nemajetkové újmy, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém správním řízením o odstranění stavby (oplocení) vlastníka sousedního pozemku vedeném nejprve stavebním úřadem Statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvodu Svinov, poté stavebním úřadem Statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvodu Poruba, jež bylo zahájeno dne 23. 10. 2006 a ke dni rozhodování odvolacího soudu nebylo skončeno, přičemž žalobkyně se domáhala odškodnění jen za období od 23. 10. 2006 do 31. 1. 2014, tedy za 7 let 3 měsíce a 9 dnů. 2. Okresní soud v Ostravě (dále také „soud prvního stupně“) rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 28. 11. 2014, č. j. 57 C 193/2013-177, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 94 112,90 Kč a co do částky 55 887,10 Kč byla žaloba zamítnuta. Tento rozsudek byl k odvolání obou účastníků řízení potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále také „odvolací soud“) ze dne 7. 9. 2015, č. j. 57 Co 246/2015-208. Na základě podaného dovolání byly oba shora uvedené rozsudky zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, č. j. 30 Cdo 1174/2016-230, a to v rozsahu, v jakém jimi bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 94 112,90 Kč a v navazujících nákladových výrocích, přičemž věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Nejvyšší soud ve zrušujícím rozsudku vyšel ze zjištění obou soudů, že žalobkyně se v posuzované věci domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené v souvislosti s délkou správního řízení, na které však nenavazoval soudní přezkum rozhodnutí správních orgánů, přičemž vysvětlil, za jakých podmínek dopadá pod ochranu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod (dále jen „Úmluva“) správní řízení. Současně Nejvyšší soud uzavřel, že žalobkyně žalobou uplatnila několik nároků se samostatným skutkovým základem (zásah do rodinného života a soukromí, nejistotou ohledně výsledku řízení, újmu na cti, jménu a pověsti, újmu na zdraví), aniž by však bylo zřejmé, jakou výši zadostiučinění žalobkyně pro každý z těchto nároků požaduje, a proto soudu prvního stupně uložil, aby postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni vyzval k odstranění vad žaloby spočívajících v její neurčitosti. 4. Následně Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j. 57 C 193/2013-293, uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku 94 112,90 Kč (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je účastníkem řízení o odstranění stavby vedeného nejprve stavebním úřadem Statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvodu Svinov, a poté stavebním úřadem Statutárního města Ostrava, Úřadu městského obvodu Poruba, přičemž řízení bylo zahájeno dne 23. 10. 2006. V době vydání prvního rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě v této věci trvalo správní řízení 7 let, 3 měsíce a 9 dnů, přičemž ke dni jeho druhého rozhodnutí nebylo skončeno (trvalo 12 let). V průběhu řízení ve věci odstranění stavby oplocení mezi pozemky parc. č. XY a XY a pozemky parc. č. XY a XY na pozemku parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY, bylo postupně vydáno šest rozhodnutí orgánů v prvním stupni, když prvních pět bylo orgánem druhého stupně - Magistrátem města Ostravy zrušeno, šesté rozhodnutí orgánu prvního stupně bylo zrušeno orgánem druhého stupně v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2017, č. j. 22 A 31/2014-168, a věc byla vrácena orgánu prvního stupně k dalšímu řízeni, jenž řízení dne 16. 8. 2018 zastavil s poukazem na novelu stavebního zákona účinnou od 1. 1. 2018, což žalobkyně napadla odvoláním. V průběhu řízení se žalobkyně domáhala u Magistrátu města Ostravy, odbor stavebně správní, přijetí opatření proti nečinnosti, kterým bylo vyhověno, a dále převzetí věci nadřízeným správním orgánem, avšak tomuto návrhu vyhověno nebylo. Od roku 2006 do roku 2009 bylo u každého z orgánů prvního stupně, které ve věci rozhodovaly, zahájeno přes 10 řízení o odstranění stavby. V průběhu posuzovaného správního řízení bylo mimo místních šetření vyžádáno posouzení denního osvětlení, jehož vyhotovení trvalo kolem dvou týdnů a dále byl ustanoveným znaleckým ústavem vypracován znalecký posudek ze dne 28. 2. 2011 a jeho doplnění ze dne 24. 11. 2011, kdy vyhotovení posudků trvalo celkem asi 4 měsíce. Žalobkyně vyzvala žalovanou žádostí ze dne 10. 3. 2013 o přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 87 500 Kč za průtah správního orgánu, kdy v době uplatnění žádosti trvalo řízení o odstranění stavby oplocení 6 let a 4 měsíce a ke dni podání žádosti nebylo ukončeno, avšak této žádosti žalovaná nevyhověla, což sdělila žalobkyni podáním ze dne 28. 8. 2013. 6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v záhlaví označeným napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž by sám doplnil dokazování, přičemž souhlasil jak se skutkovými, tak právními závěry soudu prvního stupně, a dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že na daný případě lze aplikovat článek 6 odst. 1 Úmluvy, neboť žalobkyně rozhodnutí vydané orgánem druhého stupně ve správním řízení úspěšně napadla žalobou. 8. Odvolací soud vzal v tomto případě za relevantní, že žalobkyně u jednání soudu prvního stupně dne 24. 9. 2014 uvedla, že proti pravomocnému rozhodnutí podala žalobu ke správnímu soudu, a že v podání doručeném soudu prvního stupně dne 7. 10. 2014 uvedla, že proti rozhodnutí správního orgánu o odvolání ze dne 31. 1. 2014 podala dne 5. 3. 2014 správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, a že pak navrhla k důkazu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 22 Ca 315/2009. Přitom podle odvolacího soudu bylo v poměrech projednávané věci podstatné následující. Žalobkyně ještě před koncentrací řízení uvedla tvrzení o navazujícím soudním řízení, přičemž bylo na soudu prvního stupně, aby žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil o tom, že označené důkazy zatím neprokazují její tvrzení o navazujícím soudním přezkumu, tj. o žalobě podané dne 5. 3. 2014. Pokud tak soud prvního stupně neučinil, řízení nesprávně koncentroval a žalobkyně měla možnost tento důkaz označit poté, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen Nejvyšším soudem. Žalobkyně na jednání soudu prvního stupně dne 19. 11. 2014 uvedla, že se stále domáhá náhrady nemajetkové újmy za nesprávný postup spočívající v nepřiměřené délce řízení a jen pro dokreslení situace označila jednotlivé dílčí nesprávnosti týkající se nabytí právní moci nebo podáváni informací, které nebyly myšleny jako další důvody pro přiznání samostatných náhrad za nesprávný postup, když nečinnost orgánů byla řeše