30 Cdo 4051/2009 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4051/2009 citace  Název judikátu:K institutu vládní výjimky z podmínky trvalé nepotřebnosti při nakládání s majetkem státu Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 1. 2011 Spisová značka:30 Cdo 4051/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4051.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Převod nemovitostí Převod vlastnictví Dotčené předpisy:§ 21 odst. 2 předpisu č. 219/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 1. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 04.15.2011IV.ÚS 1117/11doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4051/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně BAYTON, a. s., se sídlem v Praze 9, Slévačská 744/1, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 1601/47, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované TH REAL, a. s., se sídlem v Praze 1, Thunovská 192/27, zastoupené JUDr. Pavlem Fráňou, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 339/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2009, č.j. 64 Co 501/2008-238, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Pavla Fráni, advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 6 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. července 2008, č.j. 28 C 339/2006-165, určil, že „žalobce BAYTON, a. s., IČ: 00674249, se sídlem Slévačská 744/1, Praha 9, je vlastníkem budovy č.p. 1398 v Ř. na pozemku parc. č. 1168/4, kat. území Ř. 729701, dále vlastníkem pozemku parc. č. 1168/4, kat. území Ř. 729701 a vlastníkem pozemku parc. č. 1168/3, kat. území Ř. 729701.“, a dále rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že pro převod předmětných nemovitostí (na základě směnné smlouvy) ze státu na žalovanou nebyly splněny podmínky podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále též „zákon č. 219/2000 Sb.,“ nebo „zákon o majetku ČR“), ve znění platném ke dni uzavření předmětné směnné smlouvy. Nemovitosti představují kulturní památku. V rozhodné době, tj. v den právních účinků vkladu vlastnického práva na základě shora uvedené směnné smlouvy, vyžadoval převod těchto nemovitostí splnění několika podmínek. Především se jednalo o podmínku trvalé nepotřebnosti majetku podle § 7 odst. 7 zákona o majetku ČR. Dále o podmínku podle § 22 odst. 4 téhož zákona vyžadující schválení smlouvy Ministerstvem kultury České republiky (dále již „Ministerstvo kultury“). Žádná z těchto podmínek v den podpisu smlouvy splněna nebyla. Usnesení vlády České republiky (dále již „vláda ČR“), na které odkazoval žalovaný, nelze považovat za podklad pro uzavření směnné smlouvy, neboť toto usnesení bylo přijato před nabytím účinnosti zákona o majetku ČR. Uvedené usnesení by bylo podkladem pro zápis do katastru nemovitostí pouze v případě, že by k uzavření smlouvy došlo před tím, než nabyl zákon o majetku ČR účinnosti, tedy nejpozději dne 31. prosince 2000. K uzavření smlouvy však došlo dne 5. března 2001, tedy za účinnosti zákona o majetku ČR, a proto všechny kroky související s touto směnou měly být činěny v souladu s uvedeným zákonem. K argumentu žalované, že když ke schválení směnné smlouvy došlo před účinností zákona o majetku, lze toto schválení považovat za platné, bez ohledu na zákon účinný v době uzavření smlouvy, soud prvního stupně uvedl, že jestliže přechodná ustanovení zákona o majetku ČR výslovně neřeší případy časového střetu staré a nové právní úpravy, je na místě obecná právní zásada, že právní vztahy, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují zásadně tímto právem včetně otázek jejich vzniku, a to až do doby účinnosti práva nového; po jeho účinnosti se však řídí již výlučně tímto právem novým. Směnná smlouva je tedy z vyložených důvodů absolutně neplatná, neboť tento právní úkon odporoval zákonu, eventuálně jej přinejmenším obcházel (§ 39 obč. zák.). Proto na základě tohoto právního úkonu nemohly vzniknout právní vztahy. K dodatečně předložené schvalovací doložce Ministerstva kultury ze dne 19. června 2008, č.j. 5856/2007, soud prvního stupně uvedl, že v tomto směru se ztotožňuje s argumenty žalobkyně, tj. že i za předpokladu, že by taková doložka byla způsobilá přivodit zamýšlené právní účinky v podobě platnosti předmětné směnné smlouvy, tyto právní účinky prokazatelně nastaly v souladu s § 44 odst. 4 zákona o majetku ČR teprve v okamžiku vyhotovení doložky, tedy až ke dni 19. června 2008. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uvedenou určovací žalobu zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud po provedeném odvolacím řízení, v němž zčásti zopakoval a také doplnil dokazování, se neztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Pro rozhodnutí v dané věci bylo zásadní posouzení předběžné otázky, zda směnná smlouva ze dne 5. března 2001 byla uzavřena platně, když tuto smlouvu je třeba posuzovat jako celek, neboť jde o jedinou směnnou smlouvu, nikoli o dvě samostatně uzavřené smlouvy kupní. Se soudem prvního stupně je třeba souhlasit v tom, že za stavu, kdy smlouva byla uzavřena dne 5. března 2001, je nutno její platnost posuzovat podle právních předpisů účinných v době jejího uzavření včetně zákona o majetku ČR, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2001. Odvolací soud vzal za prokázáno, že vláda ČR svým usnesením ze dne 12. července 2000 číslo 709 souhlasila se směnou majetku ve vlastnictví státu (objekt č.p. 192 se stavebním pozemkem p.č. 502, parcely č. 512, č. 513 a č. 515, vše v katastrálním území M. S. – dále též „ubytovna T.“) za majetek ve vlastnictví žalobkyně (objekt č.p. 1177 část D se stavební parcelou č. 1168/4 a parcelou č. 1168/3 – dále též „ubytovna Ř.“) s tím, že směna bude provedena bez nároku na doplatek hodnoty ze strany státu, a uložila zajištění realizace směny ministru vnitra. Vláda ČR takto rozhodla na základě žádosti Ministerstva vnitra ze dne 19. června 2000 o udělení souhlasu ke směně nemovitostí v právu hospodaření Ministerstva vnitra z důvodu nakládání s přebytečným nemovitým majetkem, když s touto žádostí v připomínkovém řízení vyslovilo souhlas Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo dopravy a spojů a Ministerstvo financí. Odvolací soud s odkazem na § 21 odst. 1, 2 zákona o majetku ČR konstatoval, že pokud vláda ČR po předchozím vyjádření Ministerstva financí povolí výjimku z podmínky trvalé nepotřebnosti, není (již) podmínkou platnosti smlouvy o převodu věci schválení Ministerstvem financí podle § 22 odst. 3 cit. zák., ani schválení Ministerstvem kultury podle § 22 odst. 4 téhož zákona. V daném případě se k navrhované směně Ministerstvo financí v rámci připomínkového řízení vyjádřilo, vláda ČR tuto směnu svým usnesením schválila, takže toto její rozhodnutí lze chápat jako povolení výjimky z podmínky trvalé nepotřebnosti podle § 21 odst. 2 zákona o majetku ČR., a za tohoto stavu již k platnosti předmětné směnné smlouvy nebylo zapotřebí souhlasu Ministerstva financí ani Ministerstva kultury. Skutečnost, že uvedené usnesení vlády ČR bylo vydáno ještě před účinností zákona č. 219/2000 Sb., neznamená, že by toto rozhodnutí nemohlo způsobit účinky tímto zákonem požadované. Rozhodující je, zda z hlediska obsahu požadavků tohoto zákona předmětné rozhodnutí odpovídá; tato podmínka byla v daném případě podle odvolacího soudu splněna. Ani z ustanovení § 44 zákona o majetku ČR nebylo možno dovodit, že by příslušné rozhodnutí, vydané ještě před účinností cit. zákona, nemělo způsobit zamýšlené následky. Účelem přijetí zákona o majetku ČR bylo mimo jiné zajistit, aby převody státního majetku probíhaly za jasně daných pravidel transparentním způsobem, což se v daném případě stalo. Za tohoto stavu bylo požadavkům uvedený