30 Cdo 4665/2009 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4665/2009 citace  Název judikátu:K tzv. lichevní smlouvě Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2010 Spisová značka:30 Cdo 4665/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4665.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Převod nemovitostí Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 obč. zák. § 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 2. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4665/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně J. B., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti žalovaným 1) P. C., a 2) M. B., zastoupenému Mgr. L. P., advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 9 C 92/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2007, č.j. 30 Co 337/2007-165, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2007, č.j. 30 Co 337/2007-165, se zrušuje a věc se vrací tomuto krajskému soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou, podanou proti žalovaným, kteří byli v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci níže citovaných nemovitostí, domáhala určení, že je vlastnicí rodinného domu s příslušenstvím v R. na pozemku stavební parcela a dále pozemků – již citované stavební parcely a dále parcely, vše v katastrálním území a obci R. (dále též „předmětné nemovitosti“). Žalobu odůvodnila tím, že její matka S. B. dlužila JUDr. V. a J. G. částku 800 000 Kč, kterou jmenovaným nebyla schopna vrátit. Matka žalobkyni „tehdy řekla, že sehnala nějaké lidi, kteří jí půjčí peníze s tím, že tato půjčka by měla být zajištěna nemovitostí, kterou žalobkyně vlastní.“ Žalobkyně předpokládala, že bude uzavřena smlouva o půjčce a smlouva o zřízení zástavního práva, popřípadě smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Dne 11. března 2005 žalobkyně uzavřela s žalovanými kupní smlouvu, kterou na žalované převedla vlastnické právo k předmětným nemovitostem za kupní cenu 1 480 000 Kč. Ještě před uzavřením této smlouvy, dne 27. února 2005, složili žalovaní do úschovy advokátce JUDr. O. U. částku 800 000 Kč, která měla být vyplacena věřiteli matky žalobkyně. Zbývající částka 680 000 Kč z kupní ceny žalobkyni vyplacena nebyla, i když její převzetí žalobkyně v kupní smlouvě potvrdila. Uvedená částka totiž měla být úrokem z půjčené částky 800 000 Kč a měla být uhrazena při vrácení půjčené částky žalovaným. S ohledem na výši (85%) tohoto úroku jde podle žalobkyně nepochybně o lichevní ujednání. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že neměla vůli k tomu, aby se zbavovala vlastnictví předmětných nemovitostí, jejichž hodnota činila asi 3 500 000 Kč. Rovněž její vůle nesměřovala ani k tomu, aby předmětné nemovitosti vyklízeli její prarodiče, matka a sestra. Z těchto důvodů žalobkyně považovala předmětnou kupní smlouvu ve smyslu § 37 odst. 1, popřípadě podle § 39 či § 49a obč. zák. za absolutně neplatný právní úkon, přičemž pro případ aplikace § 49a obč. zák. žalobkyně v žalobě uvedla, že „od uvedených jednání odstupuje.“ Žalovaní se v řízení bránili tvrzením, že předmětná kupní smlouva byla řádně uzavřena, když žalobkyně potřebovala finanční prostředky. Vyloučili, že by smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek a v tísni na straně prodávající. Okresní soud v Rakovníku (dále již „okresní soud“) rozsudkem ze dne 28. února 2007, č.j. 9 C 92/2006-117, žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí, zamítl. Po provedeném řízení vzal za prokázáné, že žalovaným byl znám stav tísně matky žalobkyně a že žalobkyně sama se ve finanční tísni nenacházela. Matka žalobkyně se souhlasem žalobkyně použila majetek žalobkyně k úhradě svých dluhů. Žalobkyně s ohledem na matku měla zájem na rychlém řešení; proto přistoupila na řešení nabídnuté žalovanými, neboť v tomto ohledu toto řešení bylo pro ni výhodné, a to i přesto, že kupní cena byla nepoměrně nižší, než tržní cena. Při rozhodování okresní soud také zohlednil obsah vyjádření, v němž žalobkyně uvedla, že se rozhodla uzavřít kupní smlouvu i přesto, že předtím uvažovala o uzavření zástavní smlouvy. Okresní soud dospěl proto k závěru, že předmětná kupní smlouva není neplatná a žalobu jako nedůvodnou zamítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že určil, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu, avšak na rozdíl od něj shledal předmětnou kupní smlouvu „za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku, když tato má charakter »lichevní smlouvy«.“ Odvolací soud vzhledem ke skutkovým zjištěním dospěl s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 8. dubna 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001, k závěru, že předmětná kupní smlouva je podle § 39 obč. zák. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, „když tato má charakter »lichevní smlouvy«.“ Podle odvolacího soudu „je zcela nepochybné vzhledem k provedeným důkazům, že matka žalobkyně (svědkyně S. B.) byla v tísni, když dlužila částku 800 000 Kč manželům Galuškovým...tíseň blízké osoby (matky) ve vztahu k žalobkyni se konec konců logicky musela projevit i v jednání samotné žalobkyně. Pokud jde o nezkušenost žalobkyně, je sice pravda, že v rozhodné době procesu uzavírání kupní smlouvy byla studentkou vysoké školy, ovšem to neznamená, že měla zkušenost s uzavíráním takových důležitých právních úkonů, jakým je kupní smlouva...žalobkyně jako mladá studentka v této oblasti rozhodně nezkušená byla. Je zcela nepochybné, že žalovaní věděli o stavu tísně matky žalobkyně a potažmo žalobkyně samotné, když o jejích dluzích se při jednáních, která předcházela uzavření kupní smlouvy, nezakrytě hovořilo...Podle názoru odvolacího soudu souvislost s porušením dobrých mravů žalovaných lze shledat i ve skutečnosti, že žalovaní inzerovali půjčení peněz proti zástavám, tedy nikoliv zájem nabýt vlastnictví k nemovitosti. Samotná skutečnost, že předmětné nemovitosti byly prodány žalobkyní za podstatně nižší cenu, než obvyklou...není důvodem neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy...Nicméně i skutečnost, že žalobkyně přistoupila k uzavření kupní smlouvy z hlediska výše kupní ceny za zjevně pro ni nevýhodných podmínek svědčí dle (správně: ve) výše uvedených souvislostech o zneužití žalovaných nezkušenosti, respektive tísně žalobkyně, potažmo její matky.“ Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali včasná dovolání žalovaní prostřednictvím jejich původní advokátky JUDr. O. U., která v průběhu dovolacího řízení žalovaným vypověděla plnou moc. Dne 13. listopadu 2007, ještě v běhu lhůty pro podání dovolání, bylo okresnímu soudu doručeno další dovolání žalovaných, které v tvrzeném zastoupení žalovaných učinil advokát Mgr. L. P., se sídlem shora. Poněvadž tento advokát k dovolání připojil plnou moc, kterou mu pro zastupování v odvolacím řízení udělil pouze 2) žalovaný, okresní soud (formou usnesení) jej vyzval, aby soudu předložil plnou moc opravňující jej k podání dovolání i za 1) žalovaného. Dopisem ze dne 5. října 2009 advokát Mgr. P. sdělil okresnímu soudu, že 1) žalovaného již nezastupuje a že z tohoto důvodu nemůže okresnímu soudu zaslat požadovanou plnou moc. Vzhledem k popsané procesní situaci je tedy třeba konstatovat, že v době prvně zmíněného dovolání byli žalovaní řádně zastoupeni advokátkou JUDr. O. U., a že pokud jde o navazující (svým obsahem doplňující) dovolání, lze jeho důsledky vztahovat výlučně k 2) žalovanému, který doložil, že je v tomto dovolacím řízení zastoupen advokátem Mgr. L. P., jenž v zachované lhůtě pro podání dovolání v předmětném zastoupení učinil toto podání. Pokud jde o dovolání žalovaných, které podala jejich původní zástupkyně dr. U., žalovaní jeho přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatňují v něm – vycházeje z jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – kromě explicitně označeného dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), i (implicite) dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 3 o.s.ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Žalovaní předně nesouhlasí s právně kvalifikačním závěrem odvolacího soudu, že předmětná kupní smlouva představuje tzv. lichevní smlouvu a je tudíž absolutně neplat