30 Cdo 477/2024 – Nejvyšší soud

30 Cdo 477/2024-491 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. D., zastoupeného JUDr. Jiřím Matijaševičem, advokátem se sídlem v Ostravě, Kpt. Vajdy 3046/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 525 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 220/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2023, č. j. 14 Co 220/2023-456, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2023, č. j. 14 Co 220/2023-456, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 525 000 Kč s příslušenstvím představující ušlý zisk ve výši 5 000 Kč za každý den za období od 10. 11. 2016 do 23. 2. 2017 připadajícím na dobu omezení jeho osobní svobody z důvodu nezákonného trestního stíhání vedeného Okresním soudem v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 63/2000. Omezením svobody byla žalobci znemožněna výdělečná činnost, kdy pracoval ve Spojených státech amerických (dále též „USA“) jako řemeslník a dílem jako zaměstnanec. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, č. j. 23 C 220/2020-426, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 272 062 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 18. 6. 2019 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 252 938 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 6. 2019 do zaplacení (výrok II), uložil žalobci povinnost nahradit státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady ve výši 27 021,50 Kč (výrok III), uložil žalované povinnost nahradit státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady ve výši 2 034 Kč (výrok IV) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 3 612 Kč (výrok V). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III až V potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 26 282 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Dne 2. 5. 2000 Okresní soud v Jeseníku rozhodl rozsudkem č. j. 2 T 63/2000-255, kterým žalobce uznal vinným spácháním trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „tr. zák.“) a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání tří let. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 7. 2000. Žalobce byl odsouzen v nepřítomnosti jako uprchlý. Dne 2. 10. 2000 byl na žalobce vydán příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, který však nebyl realizován. Dne 13. 10. 2008 byl na žalobce vydán mezinárodní zatýkací rozkaz. Dne 10. 11. 2016 došlo k realizaci mezinárodního zatýkacího rozkazu, žalobce byl zadržen na území USA, umístěn do vazby, kde byl omezen na svobodě až do 23. 2. 2017, přičemž dne 24. 2. 2017 byl předán orgánům České republiky a téhož dne byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce následně podal žádost o zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku. Dne 4. 4. 2017 Okresní soud v Jeseníku usnesením č. j. 2 T 63/2000-1092 zrušil rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 2. 5. 2000, č. j. 2 T 63/2000-255. Usnesením z téhož dne, č. j. 2 T 63/2000-1120, byl žalobce vzat do vazby. Usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 23. 5. 2017, č. j. 2 T 63/2000-1247, byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu. Rozsudkem ze dne 12. 10. 2017, č. j. 2 T 63/2000-1350, byl žalobce uznán vinným spácháním přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců. Žalobce podal proti tomuto rozsudku odvolání. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 6. 2018, č. j. 68 To 403/2017-1391, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce se zprošťuje obžaloby v plném rozsahu podle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), dále jen „tr. ř.“. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 6. 2018. 5. Před svým zadržením žalobce nelegálně pobýval v USA, kde žil běžný život. Pracoval od pondělí do pátku od 8:00 hod. do 17:00 hod. Společně s manželkou jezdili na dovolené, vlastnili dům na hypotéku a vozidla, společně cestovali, měli dobrou životní úroveň. Manželka se za žalobce v USA v rámci sponzorství zaručila. Žalobce se snažil svůj pobyt v USA zlegalizovat, odváděl i daně ze svého výdělku. Pracoval jako nezávislý řemeslník a zaměřoval se na rekonstrukce. Společně s manželkou dosahovali zisku 43 245 USD ročně. V daňovém přiznání předloženém žalobcem byly zahrnuty jak příjmy z pravidelné mzdy (30 506 USD), tak čisté příjmy z podnikání (12 739 USD). Daňové přiznání dále uvádělo i náklady 23 522 USD na materiál a zásoby vztahující se k podnikání žalobce. Formulář zaměstnavatele W-2S obsahoval tři řádky s třemi identifikačními čísly zaměstnavatele se mzdami 6 288 USD, 19 097 USD a 5 121 USD, celkem právě částka 30 506 USD. S ohledem na skutečnost, že soud prvního stupně vzal za prokázané, že manželka v žalovaném období (od 10. 11. 2016 do 23. 2. 2017) částečně pracovala, avšak v drtivé míře se na rodinném výdělku podílel žalobce, vyšel z úvahy, že jedna z nižších mezd připadá na manželku žalobce. S ohledem na skutečnost, že obě nižší mzdy (6 288 USD a 5 121 USD) představují zhruba 10 % z celkových příjmů 66 767 USD (43 245 + 23 522), soud dospěl k závěru, že manželka se na rodinném zisku podílela v rozsahu 10 %. To odpovídá dalším provedeným důkazům. Z výpovědi manželky žalobce soud prvního stupně zjistil, že žalobce měl příjmy zhruba 5 000 USD měsíčně, což odpovídá výpovědi žalobce o příjmech zhruba 1 200 – 1 300 USD týdně. Právě částka 5 000 USD měsíčně pak koresponduje i s daňovým přiznáním žalobce za rok 2015. Při tomto příjmu se jedná o částku 60 000 USD ročně, po odečtu 23 000 USD připadá na zisk částka 37 000 USD. Zdanitelné zisky manželů však byly vyšší (zhruba 43 000 USD), tento rozdíl připadá na mzdu manželky v rozsahu 6 000 USD, což opětovně odpovídá 10 % společného zisku obou manželů. Výše ušlého zisku tak byla určena nejen podle daňových přiznání, ale též svědeckými výpověďmi, potvrzením bývalého zaměstnavatele a účastnickou výpovědí žalobce, o jejichž pravdivosti neměl soud prvního stupně pochyb. Z popisu nákladů (materiál) zahrnutých v daňovém přiznání pak soud prvního stupně považoval za zřejmé, že se nejedná o fiktivní daňové náklady, ale běžné výdaje na dosažení zisku žalobce jako řemeslníka provádějícího rekonstrukce. Oba manželé dosahovali za rok 2015 (za období předcházející omezení svobody žalobce) při počtu 251 pracovních dní průměrného zisku ve výši 172,30 USD za jeden pracovní den, přičemž z tohoto zisku připadalo 90 % této částky na zisky samotného žalobce a 10 % na mzdu jeho manželky. Podle kurzovního lístku ČNB ke dni 10. 11. 2016 činil kurz amerického dolaru k české koruně 24,805 Kč. V roce 2013 byl zdanitelný příjem manželů 15 201 dolarů, v roce 2014 byl zdanitelný příjem manželů 21 418 dolarů. Žalobce předběžně uplatnil své nároky u žalované dne 17. 12. 2018. Žalovaná žalobci na náhradě ušlého zisku zaplatila částku 33 150 Kč odpovídající 170 Kč za 195 dní omezení osobní svobody v období od 10. 11. 2016 do 23. 5. 2017. 6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně po právní stránce a dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že z důvodu omezení osobní svobody v důsledku nezákonného trestního stíhání byl žalobce zbaven možnosti dosahovat zisku v období od 10. 11. 2016 do 23. 2. 2017, a s ohledem na skutečnost, že žalobce byl nejen zaměstnán v USA, ale též nezávisle podnikal jako řemeslník provádějící rekonstrukce, nelze u něj jako podnikatele určit průměrný výdělek a je zapotřebí určit tzv. výdělek pravděpodobný, přičemž soud vycházel při jeho určení z okolností případu, zejména z daňového přiznání. Při stanovení výše ušlého zisku soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce dosahoval zisku pouze v pracovní dny, nikoli o svátcích, sobotách a nedělích. Žalobce se proto za dny pracovního klidu domáhá úhrady ve výši 5 000 Kč za den nedůvodně. Pokud jde o výpočet částky, která připadá na jeden pracovní den, soud prvního stupně vyšel z daňového přiznání s čistým ziskem obou manželů 43 245 USD ročně za rok 2015, tj. za období předcházející vzniku škody. Ke konkrétní výši ušlého zisku soud prvního stupně dospěl tak, že společné roční zisky v rozsahu 4