30 Cdo 5042/2015 — Nejvyšší soud

30 Cdo 5042/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 12. 2017 Spisová značka:30 Cdo 5042/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5042.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Řízení před soudem Správní řízení Správní soudnictví Cizinci Dotčené předpisy:§ 2 předpisu č. 82/1998Sb. § 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 8 předpisu č. 82/1998Sb. čl. 38 odst. 2 předpisu č. 2/1993Sb. čl. 6 odst. 1 předpisu č. 209/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 3. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 5042/2015-105 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce B. Ch., zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 1417/25, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení 307 735 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 235/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2015, č. j. 18 Co 148/2015-81, takto: Zrušuje se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2015, č. j. 18 Co 148/2015-81, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 3. 2014, č. j. 52 C 235/2011-48, v rozsahu, v jakém jimi bylo rozhodnuto o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy v částce 300 000 Kč s příslušenstvím a v rozsahu navazujících výroků o náhradě nákladů řízení a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení; ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 7 735 Kč jako náhrady škody spočívající v nákladech vynaložených na právní zastoupení ve správním řízení a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena během správního řízení zahájeného na základě žádosti žalobce o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, a to jednak nezákonným rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 15. 1. 2008, č. j. SCPP-4226/C-262-2007, kterým bylo řízení o této žádosti zastaveno, nezákonným rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 17. 3. 2008, č. j. MV-19716-2/OAM-2008, kterým bylo zamítnuto odvolání proti usnesení ze dne 15. 1. 2008, a také v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích a v celkové nepřiměřené délce tohoto správního řízení. Vznik nemajetkové újmy žalobce spatřuje v tom, že vyhovění jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky (dále jen „ČR“) bránilo správní vyhoštění, jehož zrušení se domáhal. V jeho důsledku mu bylo znemožněno na území ČR plnohodnotně pracovat (musel se spokojit pouze s pomocnými pracemi s nízkým výdělkem), po dobu několika let žil ve stresu a nejistotě, což se odrazilo na jeho soukromém, rodinném životě a mělo dopad i na jeho manželství (došlo k zásahu do osobnostní sféry žalobce i jeho manželky, zejména za zásah do důstojnosti, do práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na spravedlivý proces, práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací apod.). 2. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 3. 2014, č. j. 52 C 235/2011-48, uložil žalované zaplatit žalobci částku 67 735 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do částky 240 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a že po právní moci rozsudku bude žalobci vrácen z účtu Obvodního soudu pro prahu 7 k rukám jeho právního zástupce zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč (výrok IV). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé (II) ohledně částky 240 000 Kč s příslušenstvím potvrdil. Ve vyhovujícím výroku ve věci samé (I) jej změnil tak, že se žaloba v rozsahu částky 67 735 Kč s příslušenstvím zamítá. Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Výrok o vrácení soudního poplatku nebyl odvoláním dotčen a nabyl samostatně právní moci. 4. Soud prvního stupně dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce pochází ze S. L., kde se obával státních restrikcí z důvodu jeho účasti na studentských demonstracích, a proto mu nějaký muž, kterému svěřil své doklady, zajistil odlet do ČR, kam přicestoval 10. 5. 2006. Při pobytové kontrole v tranzitním prostoru letiště Praha bylo zjištěno, že žalobce pobývá na území ČR bez cestovního dokladu, ač k tomu není oprávněn. Rozhodnutím Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, Referátu cizinecké a pohraniční policie Praha Ruzyně ze dne 12. 5. 2006 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba 3 let, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území ČR a byla stanovena lhůta k vycestování do 40 dnů od právní moci negativního rozhodnutí o azylu, neboť žalobce během řízení požádal o udělení mezinárodní ochrany (rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci dne 18. 5. 2006). Žalobce uzavřel dne 21. 9. 2007 manželství s občankou ČR. Dne 19. 11. 2007 bylo na základě podání manželky žalobce zahájeno správní řízení o odstranění tvrdosti správního vyhoštění formou zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Usnesením Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 15. 1. 2008, č. j. SCPP-4226/C-262-2007, bylo řízení o této žádosti zastaveno, neboť nebyla splněna jedna ze dvou kumulativních podmínek pro aplikaci § 122 odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, a to uplynutí poloviny z doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území. Tato doba nepočíná podle správního orgánu běžet od právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, ale ode dne jeho vykonatelnosti. Vzhledem k neukončenému azylovému řízení však nebylo dané rozhodnutí vykonatelné a tudíž doba, po kterou nelze umožnit vstup na území ČR nepočala běžet. Všechna navazující řízení pak závisela na tom, jak rozhodující orgán výše uvedenou otázku řešil. Odvolání proti usnesení ze dne 15. 1. 2008 bylo rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 17. 3. 2008, č. j. MV-19716-2/OAM-2008, zamítnuto s obdobným závěrem. Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2008, č. j. 8 Azs 15/2008, bylo zjištěno, že k 11. 6. 2008 bylo rozhodnuto o neposkytnutí azylu žalobci. Rozsudkem ze dne 25. 11. 2008, č. j. 11 Ca 156/2008-39, Městský soud v Praze zamítl správní žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. 3. 2008 s tím, že nebyla splněna podmínka uplynutí poloviny doby. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 12. 2009, č. j. 8 As 59/2009-95, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008 s odůvodněním, že se soud dostatečně nevypořádal s otázkou, že zákon o pobytu cizinců v tehdy aktuálním znění nevázal dobu (po kterou cizinci nebyl umožněn vstup na území) na platnost rozhodnutí o správním vyhoštění. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2010, č. j. 11 Ca 156/2008-129, zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. 3. 2008, neboť jím byl bez zákonné opory vázán běh lhůty na nabytí právní moci rozhodnutí o neudělení azylu a správní orgány neodůvodnily, na základě jaké právní úpravy dovodily přerušení běhu lhůty. Z žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 8. 8. 2010 vyplývá, že se žalobce domáhal vydání nového rozhodnutí. Podaná kasační stížnost žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2010 byla jako nedůvodná zamítnuta, a to rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2011, č. j. 8 As 69/2010-163, s tím, že stanovení doby počátku správního vyhoštění je dáno dnem rozhodnutí bez ohledu na jeho právní moc nebo vykonatelnost. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 17. 3. 2011 bylo opět zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno původní rozhodnutí policie s odůvodněním, že neuplynula ani polovina potřebné doby. Žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 4. 2011, č. j. 10 A 239/2010-56, shledal jako důvodnou. Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. 3. 2011 podal žalobce správní žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 8. 2011, č. j. 8 A 86/2011-465, zamítl. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 3. 2012, č. j. 8 As 103/2011-92, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2011, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. 3. 2011, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Senát Nejvyššího správního so