Nejvyšší soud 30 Cdo 5277/2016

30 Cdo 5277/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou, JUDr. Pavlem Pavlíkem a Mgr. Vítem Bičákem ve věci D. N., o návrhu S. M., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, nám. Míru 9, na omezení svéprávnosti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 23 Nc 910/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2013, č. j. 15 Co 327/2013-23, takto:

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Městský soud v Brně (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. září 2009, č. j. 23 Nc 910/2009-13, zastavil řízení o návrhu, jímž se navrhovatel domáhal (ještě za předchozí právní úpravy) zbavení způsobilosti v záhlaví označené osoby k právním úkonům, a to s odůvodněním, že navrhovatel ve stanovené lhůtě soudu nedodal lékařskou zprávu. Řízení bylo proto podle § 186 odst. 2 o. s. ř. zastaveno a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání navrhovatele Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné. Je tomu tak z toho důvodu, že dovolací argumentace se nijak neupomíná k důvodu, na jehož podkladě odvolací soud přistoupil k vydání napadené rozhodnutí, totiž k absenci předložení (ze strany dovolatele) předmětného lékařského vysvědčení a k právnímu důsledku ve smyslu tehdy platného § 186 odst. 2 o. s. ř. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že dovolatel jednak brojí proti postupu odvolacího soudu stran skutkových zjištění (aniž by bylo zřejmé, v jakém směru má tato jeho dovolací argumentace vztah k závěru soudu o tom, že dovolatel na výzvu soudu nepředložil předmětné lékařské vysvědčení), a dále namítá, že v tomto řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (aniž by bylo zřejmé, v čem konkrétně se toto porušení mělo projevit ve vztahu k odvolacím soudem řešené právní otázce, na níž spočívá napadené rozhodnutí, tj. potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení z důvodu, že dovolatel na výzvu soudu nepředložil lékařské vysvědčení o duševním stavu předmětné posuzované osoby).

Za této situace Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání navrhovatele ve smyslu § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.)

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2016

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu