30 Cdo 5277/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 5277/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2016 Spisová značka:30 Cdo 5277/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5277.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 1. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.3.2017IV.ÚS 738/17prof. JUDr. Jan Musil, CSc.-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 5277/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou, JUDr. Pavlem Pavlíkem a Mgr. Vítem Bičákem ve věci D. N., o návrhu S. M., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, nám. Míru 9, na omezení svéprávnosti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 23 Nc 910/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2013, č. j. 15 Co 327/2013-23, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Městský soud v Brně (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. září 2009, č. j. 23 Nc 910/2009-13, zastavil řízení o návrhu, jímž se navrhovatel domáhal (ještě za předchozí právní úpravy) zbavení způsobilosti v záhlaví označené osoby k právním úkonům, a to s odůvodněním, že navrhovatel ve stanovené lhůtě soudu nedodal lékařskou zprávu. Řízení bylo proto podle § 186 odst. 2 o. s. ř. zastaveno a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání navrhovatele Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné. Je tomu tak z toho důvodu, že dovolací argumentace se nijak neupomíná k důvodu, na jehož podkladě odvolací soud přistoupil k vydání napadené rozhodnutí, totiž k absenci předložení (ze strany dovolatele) předmětného lékařského vysvědčení a k právnímu důsledku ve smyslu tehdy platného § 186 odst. 2 o. s. ř. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že dovolatel jednak brojí proti postupu odvolacího soudu stran skutkových zjištění (aniž by bylo zřejmé, v jakém směru má tato jeho dovolací argumentace vztah k závěru soudu o tom, že dovolatel na výzvu soudu nepředložil předmětné lékařské vysvědčení), a dále namítá, že v tomto řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (aniž by bylo zřejmé, v čem konkrétně se toto porušení mělo projevit ve vztahu k odvolacím soudem řešené právní otázce, na níž spočívá napadené rozhodnutí, tj. potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení z důvodu, že dovolatel na výzvu soudu nepředložil lékařské vysvědčení o duševním stavu předmětné posuzované osoby). Za této situace Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání navrhovatele ve smyslu § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.) Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. listopadu 2016 JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu