30 Cdo 611/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 611/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 3. 2021 Spisová značka:30 Cdo 611/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.611.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Stavební řízení Dotčené předpisy:§ 5 písm. a) předpisu č. 82/1998 Sb. § 79 odst. 2 předpisu č. 183/2006 Sb. ve znění do 31.12.2012 § 122 odst. 1 předpisu č. 183/2006 Sb. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 6. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1661/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 611/2020-203 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobkyně UNIMONT, spol. s r. o., se sídlem v Černilově, č. p. 464, identifikační číslo osoby 15061221, zastoupené JUDr. Mgr. Jaromírem Peterou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení částky 3 227 123 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 22/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 25 Co 99/2019-156, t a k t o: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 12. 2018, č. j. 65 C 22/2017-100, se zastavuje. II. Dovolání se odmítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku II a té části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 25 Co 99/2019-156, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení. III. Dovolání se zamítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti té části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 25 Co 99/2019-156, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o věci samé. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení náhrady škody ve výši 3 127 123 Kč spočívající ve snížení hodnoty dvou jejích rozestavěných rodinných domů v obci XY a nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč za příkoří vytrpěná s vydáním souhlasu s umístěním sběrného dvora na sousedních pozemcích obce XY majícího negativní vliv na hodnotu majetku žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že postup stavebního úřadu Obecního úřadu XY při vydání souhlasu s umístěním a provedením stavby ze dne 24. 10. 2007, č. j. SÚ/562/07/Ba, a při vydání kolaudačního souhlasu ze dne 27. 2. 2009, č. j. SÚ/60/09/KR, byl nesprávným úředním postupem, neboť tyto souhlasy byly vydány, aniž byly splněny zákonné podmínky. 2. Obvodní soudu pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 11. 12. 2018, č. j. 65 C 22/2017-100, zamítl žalobu o zaplacení 3 227 123 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 1 200 Kč. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2006 nabyla vlastnické právo k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, na němž posléze vystavěla dva rodinné domy. Obec XY je výlučným vlastníkem sousedních pozemků parc. č. XY, parc. č.XY, parc. č. XY, v katastrálním územíXY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY vedeném Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště XY, na nichž je umístěna manipulační zpevněná plocha pro kontejnery a štěpkovač, která slouží ke shromažďování a dočasnému skladování odpadů (dále jen „sběrný dvůr“). Soud dále zjistil, že stavební úřad Obecního úřadu XY vydal dne 24. 10. 2007 souhlas s umístěním a provedením stavby (sběrného dvora), č. j. SÚ/562/07/Ba, a dne 27. 2. 2009 kolaudační souhlas, č. j. SÚ/60/09/KR, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby provedené podle souhlasu s umístěním a provedením stavby. Podle souhlasů bude stanoviště sloužit pro štěpkování větví a dřevin a pro ukládání odpadu a nebude sloužit k ukládání nebezpečného odpadu. Žalobkyně realizovala na svém pozemku výstavbu až poté, co byl vydán předmětný kolaudační souhlas (souhlas stavebního úřadu s provedením ohlášené stavby prvního rodinného domu byl vydán dne 2. 6. 2009). Dopisem ze dne 5. 12. 2014 žalobkyně požádala dotčený stavební úřad Obecního úřadu XY o zaslání kopie stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí ke zřízení sběrného dvora. Znaleckými posudky ze dne 10. 8. 2015 a 12. 10. 2015 byla na základě zadání žalobkyně určena výsledná cena obou rozestavěných rodinných domů. Žalobkyně uplatnila u žalované nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy dne 3. 8. 2016 (žádost následně doplnila dne 5. 8. 2016 a dne 21. 10. 2016), žalovaná se v zákonné lhůtě 6 měsíců nevyjádřila a žalobkyni nic nenahradila. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OdpŠk“). Přisvědčil námitce promlčení vznesené žalovanou, neboť žalobkyně věděla o případném zásahu (a tedy i případném vzniku škody spočívající ve snížení hodnoty jejích nemovitostí) nejpozději počátkem roku 2009 (kdy byl vydán kolaudační souhlas a stavební činnosti na sousedních pozemcích tímto byly ukončeny). Žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu škody i nemajetkové újmy u žalované až dne 3. 8. 2016, tj. po uplynutí promlčecí lhůty. Dále soud prvního stupně dovodil, že odpovědnost za újmu způsobenou souhlasem a kolaudačním souhlasem je nutno ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. posuzovat jako odpovědnost za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a nikoliv nesprávným úředním postupem. Přitom uvedl, že pro účely tohoto zákona je určující primárně materiální stránka souhlasu s provedením a umístěním stavby a kolaudačního souhlasu, které jsou výstupem úředního postupu, mají konstitutivní účinky (zakládají se jimi práva a povinnosti – v posuzovaném případě právo žadatele umístit, provést a užívat stavbu), mohou jimi být dotčena práva třetích osob, které mají možnost využít přezkumných prostředků a je jim poskytnuta i soudní ochrana. Stavební úřad hodnotil před vydáním souhlasu s provedením a umístěním stavby a kolaudačního souhlasu zjištěné skutečnosti, posuzoval předpoklady, shromažďoval podklady, což se projevilo v jejich obsahu a odůvodnění. Případné nesprávnosti či vady postupu stavebního úřadu se musely projevit právě v obsahu souhlasů, a proto mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Odkázal přitom příkladmo na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1260/2014 (jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz). Soud prvního stupně podotkl, že žalobkyně neuplatnila proti souhlasu s umístěním a provedením stavby ani kolaudačnímu souhlasu žádný z procesních prostředků k ochraně svého práva, tyto souhlasy nebyly pro nezákonnost zrušeny, a nebyla tak naplněna podmínka nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk. Pro úplnost soud prvního stupně poznamenal, že žalobkyně odvozuje vznik škody od provozu sběrného dvora v přímém sousedství jejího pozemku a negativního dopadu této činnosti na hodnotu jejích nemovitostí. Souhlasem s umístěním a provedením stavby a kolaudačním souhlasem ovšem byly „odsouhlaseny“ toliko stavební úpravy na pozemcích obce XY a vznik škody tudíž nelze spojovat s provozní činností, nýbrž pouze s dopady provedených stavebních úprav. Z důvodu hospodárnosti řízení se však blíže otázkou příčinné souvislosti již nezabýval. 5. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů odvolacího řízení žalované ve výši 900 Kč (výrok II). 6. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který na základě částečného opakování dokazování doplnil o zjištění, že součástí správního spisu stavebního úřadu Obecního úřadu XY sp. zn. SÚ/562/07 je stavební řešení sběrného místa v obci XY (situační nákres) obsahující mimo jiné souhlas žalobkyně s navrženým řešením sběrného dvora. 7. Odvolací soud neshledal žalobkyní namítané vady řízení a za zcela zásadní považoval vyřešení otázky, zda je kolaudační souhlas rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. či nikoliv. V tomto