30 Cdo 630/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 630/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 9. 2021 Spisová značka:30 Cdo 630/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.630.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Dotčené předpisy:§ 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. § 103 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. § 159a odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 12. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 630/2020-661 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce T. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 1/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, č. j. 62 Co 347/2018-407, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, č. j. 62 Co 347/2018-407, ve výrocích II, III a v části výroku I, kterou byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 5. 2018, č. j. 11 C 1/2015-310, ve výroku V a v části výroku III o zastavení řízení co do částky 24 476 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 30. 12. 2014 do zaplacení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 5. 2018, č. j. 11 C 1/2015-310, ve výrocích IV, V, VI a v části výroku III o zastavení řízení co do částky 24 476 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 30. 12. 2014 do zaplacení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení domáhal po žalované zaplacení částky 160 000 Kč s příslušenstvím a poskytnutí písemné omluvy jako nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o jeho žádosti ze dne 31. 8. 2015 o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které bylo vedeno u orgánů Policie České republiky, Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 2. 5. 2018, č. j. 11 C 1/2015-310, uložil žalované povinnost žalobci omluvit se písemně doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem ve výroku blíže specifikovaného znění (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal poskytnutí omluvy v širším rozsahu (výrok II), zastavil řízení v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 94 476 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok III), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 41 925 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok IV), zamítl žalobu v části, v níž žalobce požadoval zaplacení částky 23 599 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok V), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce podal dne 31. 8. 2005 u Policie České republiky – Obvodního ředitelství policie Praha II (dále jen „Policie Praha II“) žádost o poskytnutí informace o obsahu celého spisu skupiny kontroly a stížností bývalého Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha 5, týkajícího se vyřizování jeho stížnosti na protiprávní jednání a nevhodné chování příslušníků služby kriminální policie a vyšetřování vůči jeho osobě, a o možnost pořízení si kopie stížnostního spisu. Dále žádal o poskytnutí informace, zda jím jmenovaný pracovník skupiny kontroly a stížností, který jeho stížnost vyřizoval, byl příslušníkem, pracovníkem nebo spolupracovníkem Státní bezpečnosti, popř. v jakémkoliv jiném vztahu ke Státní bezpečnosti, a pokud ano, v které době a jakou funkci zde vykonával nebo jakou činností či formou spolupráce byl pověřen. Rozhodnutím Policie Praha II ze dne 8. 9. 2015 byly žalobci poskytnuty kopie 24 listů stížnostního spisu s tím, že vyhovění zbytku žádosti brání překážky dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. Policie České republiky, Správa Hlavního města Prahy (dále jen „Policie SHMP“) rozhodnutím ze dne 30. 9. 2005 zamítla odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí, které současně potvrdila. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 8 Ca 35/2005, rozhodl o žalobě žalobce podané dne 8. 12. 2005 proti uvedeným rozhodnutím tak, že ji zčásti odmítl a zčásti zamítl. Na základě kasační stížnosti žalobce ze dne 4. 4. 2008, Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 12. 2009 (č. j. 4 As 62/2008-143) zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008 a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž byla rozsudkem ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 8 A 12/2010 (doručeným zástupci žalobce dne 31. 1. 2011), žaloba zčásti odmítnuta, rozhodnutí Policie SHMP bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Policie České republiky – Krajské ředitelství Hlavního města Prahy (dále jen „KŘP HMP“) rozhodnutím ze dne 28. 7. 2010 zrušila dřívější rozhodnutí Policie Praha II. Policie Praha II poté rozhodnutím ze dne 11. 8. 2010 žádosti žalobce o poskytnutí informací zčásti nevyhověla a zčásti mu byla poskytnuta informace umožněním nahlédnout do stížnostního spisu a pořídit si kopie. Rozhodnutím KŘP HMP ze dne 25. 10. 2010 bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Policie Praha II ze dne 11. 8. 2010. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. 7 A 1/2011, zčásti zamítl žalobu žalobce podanou dne 3. 1. 2011 proti posledně jmenovaným rozhodnutím Policie Praha II a KŘP HMP a zčásti zrušil obě tato rozhodnutí. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 1. 2014 (č. j. 7 As 61/2013-40) rozhodl o kasační stížnosti žalobce ze dne 13. 6. 2013 tak, že zrušil rozsudek Městského soudu v Praze v napadené části a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 4. 2014, částečně zrušil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a ve zbytku žalobu zamítl. Policie Praha II zaslala žalobci přípisem ze dne 14. 6. 2013 kopie příslušných listů stížnostního spisu a přípisem ze dne 23. 5. 2014 (uloženým dne 26. 5. 2014 u provozovatele poštovních služeb a vloženým dne 6. 6. 2014 do schránky žalobce) mu sdělila požadované informace o působení pracovníka, který jeho stížnost vyřizoval, u složek Státní bezpečnosti. Žádostí došlou Ministerstvu vnitra dne 27. 6. 2014 uplatnil žalobce u žalované své požadavky na poskytnutí kompenzace nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou předmětného správního řízení (včetně soudních řízení). Ministerstvo uznalo a konstatovalo nepřiměřenou délku řízení a žalobci se omluvilo. Žalobce předtím v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 161/2011 požadoval po žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti mimo jiné zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ca 335/2005 a sp. zn. 8 A 12/2010, tj. za část nyní posuzovaného řízení (za dobu od 8. 12. 2005 do 31. 1. 2011). 4. S odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, uveřejněného pod číslem 113/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 113/2017“), soud prvního stupně dovodil, že na předmětné správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), že na posouzení nároku na odškodnění nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku lze aplikovat stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 58/2011“ či „stanovisko“) a že podle § 6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, je v dané věci úřadem příslušným jednat jménem státu Ministerstvo financí. Dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, jež trvalo celkem 8 let 8 měsíců a 26 dnů, tj. od 31. 8. 2005 do 26. 5. 2014. Poté dovodil, že za vzniklou nemajetkovou újmu je namístě žalobci vedle omluvy poskytnout též zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení vý