30 Cdo 707/2016 – Nejvyšší soud

30 Cdo 707/2016-166 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. L., zastoupeného JUDr. Alicí Kubovou Bártkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 99 C 131/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, č. j. 35 Co 270/2015-141, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, č. j. 35 Co 270/2015-141, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 5. 2015, č. j. 99 C 131/2011-99, se ve věci samé v rozsahu vyhovujícího výroku (konstatování porušení práva), jakož i v rozsahu navazujících výroků o nákladech řízení, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem Českého telekomunikačního úřadu v řízení vedeném posléze pod sp. zn. 002852/2009. Nesprávný úřední postup spatřoval žalobce v délce řízení, které ve věci řízení o zaplacení částky 52 040,90 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb trvalo od podání návrhu společností T-Mobile Czech Republic a. s. dne 10. 12. 2002 do vydání pravomocného rozhodnutí dne 14. 12. 2010 celkem 8 let. 2. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) konstatoval, „že nesprávným úředním postupem Českého telekomunikačního úřadu, který o návrzích vedených u něj pod sp. zn. ČTÚ–002852/2009, nerozhodl ve lhůtě stanovené v § 49 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění platném do 1. 1. 2006, bylo porušeno právo žalobce“ (výrok I), zamítl návrh žalobce, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 120 000 Kč s tam specifikovaným úrokem (výrok II), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 39 264,50 Kč (výrok III). 3. Dle skutkových zjištění soudu prvního stupně byl návrh na zahájení řízení podán dne 10. 12. 2002. Dne 6. 2. 2003 bylo vydáno rozhodnutí, na něž byla nesprávně vyznačena doložka právní moci ke dni 23. 4. 2003. Rozhodnutí však bylo žalobci doručeno až dne 21. 5. 2008. Žalobce proti němu podal dne 3. 6. 2008 rozklad, o němž rozhodl předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu dne 28. 11. 2008 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Poté, co byla prodloužena lhůta k vydání rozhodnutí do 12. 5. 2009, bylo až dne 9. 9. 2009 vydáno nové rozhodnutí, kterým bylo návrhu společnosti T-Mobile Czech Republic a. s. zcela vyhověno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 23. 9. 2009 rozklad, o němž rozhodl předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu dne 23. 4. 2010 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil zpět k novému projednání. Následně bylo rozhodnutím ze dne 22. 7. 2010 návrhu částečně vyhověno co do částky 13 788,30 Kč s příslušenstvím. Co do části rozhodnutí, jímž bylo návrhu částečně vyhověno, podal žalobce dne 4. 8. 2010 rozklad, o němž rozhodl předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 14. 12. 2010 tak, že rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 12. 2010. 4. Soud prvního stupně vyšel z toho, že řízení bylo zahájeno za účinnosti předchozího správního řádu (zákona č. 71/1967 Sb.) a po podání rozkladu v něm bylo pokračováno již za účinnosti nového správního řádu (zákona č. 500/2004 Sb.) účinného od 1. 1. 2006, tj. v době, kdy nový správní řád platil již 2,5 roku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že lhůty pro rozhodnutí uvedené v § 49 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, tj. 30 případně dalších 30 dnů, nešetří dostatečným způsobem práva účastníka správního řízení. Takto stanovená lhůta navíc obsahuje časově zcela neohraničené období, když za situace, kdy není možno rozhodnout nejdéle do 60 dnů, může odvolací orgán lhůtu přiměřeně prodloužit, aniž by však byla stanovena její maximální délka, což je dle soudu zcela v rozporu s účelem a smyslem zákona, který v novém znění stanovil lhůty zcela přesně a jednoznačně, aby nemohlo dojít k jejich bezbřehému prodlužování. Soud prvního stupně navíc upozornil na znění § 179 odst. 1 věta druhá zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, kde je stanoveno, že bylo-li rozhodnutí zrušeno a vráceno k novému projednání správnímu orgánu před účinností tohoto zákona, tj. před 1. 1. 2006, postupuje se podle dosavadních předpisů. Rozhodnutí však bylo zrušeno až dne 28. 11. 2008, tj. za účinnosti nového správního řádu, a proto věc posuzoval v režimu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 5. Při posuzování faktické délky řízení soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, uvedl, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Odškodňována je tak újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním související právní postavení poškozeného. Tato nejistota je nutně spojena s okamžikem, kdy se poškozený o zahájení řízení nebo o tom, že řízení probíhá, dozví. Bez vědomosti o probíhajícím řízení, které je způsobilé do jeho právního postavení zasáhnout, nemůže být poškozený ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku a nemůže mu tedy v jejím důsledku vznikat ani nemajetková újma. Okolnosti, za kterých se žalobce o probíhajícím řízení dozvěděl, jsou z daného pohledu právně nevýznamné, stejně jako předpoklad, že řízení bude ještě blíže neurčitou dobu pokračovat. Žalobci nemůže vzniknout nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení v době od jeho zahájení do doby, kdy se o něm dozvěděl. Soud prvního stupně dále posuzoval možný nesprávný úřední postup za dobu od 3. 6. 2008 do 24. 12. 2010, přičemž po shrnutí jednotlivých dílčích průtahů v tomto období uzavřel, že žalovaná zapříčinila nesprávný úřední postup, spočívající v průtazích při vydávání rozhodnutí, během dvou let a 6 měsíců v celkové délce cca 12 měsíců. 6. Na základě shora vymezené délky řízení, rozsahu zjištěných průtahů (postupu orgánu veřejné moci během řízení), posouzení složitosti věci (nikoliv jednoduché, ať už právně či skutkově), jednání poškozeného, který nijak nepřispěl k průtahům v řízení, a významu předmětu řízení pro poškozeného, kde se ztotožnil se stanoviskem žalované, že se nejednalo o řízení, které by zásadním způsobem mělo zasáhnout právní sféru žalobce, tedy kritérií podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též „OdpŠk“, soud prvního stupně uzavřel, že předpoklady odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu byly naplněny, přičemž přiměřeným a dostatečným zadostiučiněním je konstatování porušení práva žalobce. 7. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se konstatuje porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném Českým telekomunikačním úřadem pod sp. zn. 088719/2002 a posléze pod sp. zn. 002852/2009; ve výroku III změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výše nákladů řízení činí 37 026 Kč; jinak ho potvrdil (výrok I). Současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 342 Kč (výrok II). 8. Odvolací soud sice přisvědčil žalované, že s ohledem na ustanovení § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správní řízení probíhalo podle dosavadních předpisů, tj. podle zákona č. 71/1967 Sb., nicméně soud prvního stupně podle něj v odůvodnění napadeného rozhodnutí srozumitelným způsobem vysvětlil, proč by se za použití § 180 zákona č. 500/2004 Sb. právě na posouzení lhůt pro vydání rozhodnutí měla aplikovat nová úprava, a to s důrazem na účel a smysl tohoto zákona. Dle názoru odvolacího soudu lze s tímto výkladem souhlasit, přičemž i v opačném případě, tj. při posouzení dle správního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2006, kdy nebyla stanovena lhůta pro rozhodnutí správního orgánu ve druhém stupni, je třeba k tíži žalované konstatovat, že zejména v těchto obdobích neprobíhalo správní řízení plynule a koncentrovaně, což ostatně přiznal sám správní orgán druhého stupně ve svých podáních adresovaných žalobci (ze dne 20. 10. 2008 a ze dne 18. 10. 2010). 9. Odvolací soud uvedl, že při posouzení vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení je vždy nutné vycházet z celkové doby řízení a zjistit, zda t