30 Cdo 710/2013 — Nejvyšší soud

30 Cdo 710/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2013 Spisová značka:30 Cdo 710/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.710.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Katastr nemovitostí Neplatnost právního úkonu Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 37 odst. 1 obč. zák. § 35 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 7. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 710/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyň a) Y. H., zastoupené JUDr. Jaroslavem Peštou, advokátem se sídlem v Praze 2, Blanická 25, a b) H. V., zastoupené JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická 3104/27, proti žalovanému Hlavnímu městu Praze, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupenému prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem Advokátní kanceláře Kříž a partneři s. r. o., se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 9/2003, o dovolání všech účastníků řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2012, č.j. 13 Co 521/2011-599, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2012, č. j. 13 Co 521/2011-599, se v části výroku I., jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. září 2011, č. j. 9 C 9/2003-543, ve výroku I. tak, že se žaloba o určení, že žalobkyně jsou podílovými spoluvlastnicemi, každá v rozsahu jedné ideální poloviny, pozemku v katastrálním území Ď., zamítá, jakož i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 8 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. října 2007, č.j. „9 C 9/20003-373“ (správně „9 C /2003-373“) určil, že „výlučným vlastníkem pozemkové parcely v katastrálním území Ď., obec P., a pozemkové parcely, katastrální území Ď., je paní Y. H., v rozsahu ideální jedné poloviny vzhledem k celku uvedených parcel(,) a paní H. V., v rozsahu ideální jedné poloviny vzhledem k celku uvedených parcel.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení dospěl k závěru (ve stručnosti shrnuto z odůvodnění písemného vyhotovení cit. rozsudku), že určovací žaloba je důvodná, neboť kupní smlouvy ze dne 23. září 1993 a ze dne 14. února 1994, které s žalovaným (ve smlouvách vystupujícího v postavení kupujícího) uzavřela (jako prodávající) M. B., právní předchůdkyně žalobkyň, jsou ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatné, a to z důvodu neurčitě vymezeného předmětu smlouvy (prodej částí pozemků). S odkazem na v rozsudku citovanou judikaturu konstatoval, že u obou smluv „nebyl geometrický plán v okamžiku jejich podpisu ke smlouvě pevně a nezaměnitelným způsobem připojen a proto jsou obě shora uvedené kupní smlouvy neplatné z důvodu neurčitě vymezeného předmětu smlouvy (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Ke zhojení této vady nemohlo dojít ani dodatečným připojením geometrického plánu č. 445-81/95 žalovanou stranou.“ Neztotožnil se naopak (ze strany žalovaného argumentovaným) s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 16. ledna 2004, sp. zn. 22 Cdo 356/2004, v němž dovolací soud zaujal právní názor, že jestliže geometrický plán byl přiložen jen jako příloha k převodní smlouvě a přesto smlouva byla registrována a z obsahu k ní připojeného a státním notářstvím předloženého geometrického plánu je objektivně jasné, jaká nemovitost se převádí, není tato smlouva neplatná pro neurčitost. V dovolacím rozsudku citovaná smlouva byla (totiž) uzavřena za účinnosti zákona č. 95/1963 Sb., kdy registraci kupních smluv provádělo státní notářství a podle ustanovení § 6 odst. 2 vyhlášky Ústřední správy geodézie a kartografie č. 23/1964 Sb. musel být geometrický plán k listině připojen jako její neoddělitelná součást jen v případě, že listinou bylo zřizováno věcné břemeno, které se vztahovalo jen k části pozemku. Byla-li listinou převáděna reálně oddělená část nemovitosti, stačilo pouze předložení geometrického plánu, aniž by musel být neoddělitelnou součástí listiny. Soud prvního stupně závěrem zdůraznil, že i kdyby se ztotožnil s názorem žalovaného, že postačí odkaz na objektivně existující geometrický plán, který splňuje náležitosti stanovené zákonem, musí slovní popis oddělovaného pozemku, uvedený v kupní smlouvě, odpovídat zobrazení pozemku v geometrickém plánu, což v případě kupní smlouvy ze dne 14. února 1994 není splněno a její předmět je tak vymezen zcela nesrozumitelně a zmateně. Je tomu tak z toho důvodu, že převáděná nemovitost, označená v textu kupní smlouvy jako „část pozemku v k.ú. Ď. o výměře 5.791 m2 uvedené v geometrickém oddělovacím plánu č. zak. 370-39/93 ze dne 29.11. 1993, kterým vznikl nový pozemek z celkové výměry 6.481 m2 o výměře 5.791 m2“, naprosto neodpovídá pozemku plánu č. 370-39/93, na nějž smlouva odkazuje. „Dle košilky tohoto geometrického plánu má pozemek výměru 316.109 m2 a vznikl sloučením dvaceti menších pozemků. Pozemku, který je předmětem tohoto sporu, naopak dle uvedeného geometrického plánu odpovídá díl »o« o výměře 5.791 m2 (ve srovnávací sestavě parcel označený jako ), o němž není v předmětné kupní smlouvě zmínka.“ K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. října 2008, č. j. 13 Co 137/2008-455, podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně (v záhlaví nesprávně označeným rokem „2008“ namísto roku „2007“) potvrdil „s tím, že se z výroku I vypouští slovo »výlučným«.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními, jakož i s právním posouzením věci, které učinil soud prvního stupně. Soud prvního stupně vzal správně za zjištěné, že k předmětným kupním nebyly pevně a neoddělitelně připojeny geometrické oddělovací plány, na něž tyto kupní smlouvy odkazovaly, ale jiné geometrické plány, které nechal žalovaný vyhotovit v roce 1995. Žalovaný tyto geometrické plány společně s listinou (označenou jako) „Upřesnění označení pozemku“ ze dne 8. února 1996 připojil ke kupním smlouvám až v roce 1996. Kupní smlouvy jsou neplatné pro neurčitost jejich předmětu, která je důsledkem porušení povinnosti výslovně upravené v § 19 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. Ještě k 9. srpnu 2000 byly v oficiálním mapovém operátu katastru nemovitostí vyznačeny původní pozemky o výměře 5.542 m2 a o výměře 6.481 m2, jak byly vydány právní předchůdkyni žalobkyň, M. B. Nebyly tam označeny žádné oddělené části těchto původních pozemků podle geometrických plánů, na něž obě kupní smlouvy odkazovaly, ale ani části pozemků uvedené v dodatečně vyhotoveném geometrickém plánu č. 445 – 81/95. Katastrální úřad Praha - město - tím, že povolil vklad vlastnického práva k předmětným pozemkům podle uvedených kupních smluv ve prospěch žalovaného - pochybil, když přehlédl, že kupní smlouvy nejsou dostatečně určité [§ 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů], protože ke smlouvám nebyl připojen geometrický plán, který by odpovídal parcelním číslům pozemků uvedeným ve smlouvách. Ke každé z nich byl připojen dodatečně vyhotovený geometrický plán (č. 445 - 81/95) a v něm uvedená parcelní čísla pozemků nejsou totožná s parcelními čísly uvedenými v kupních smlouvách. Odvolací soud dále dodal, že Katastrální úřad Praha - město již zamítl svým rozhodnutím ze dne 17. září 1997, č. j. V 11 5956/96/Te, návrh ze dne 20. května 1995 na vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného k pozemku podle kupní smlouvy ze dne 14. února 1994, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyň. Protože žalovaný nepodal proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek, nabylo toto rozhodnutí dne 30. září 1997 právní moci. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2002, sp. zn. 33 Odo 868/2001, se stalo splnění závazku prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo k předmětným pozemkům nemožným (§ 575 odst. 1 a 2 obč. zák.), a v důsledku této nemožnosti plnění zanikl i závazek, zde kupní smlouvy, ke dni, kdy nemožnost plnění nastala. Přesto žalovaný podal návrh na vklad podle stejné smlouvy podruhé. Odvolací soud k tomu dále dodal, že i kdyby obě kupní smlouvy nebyly neplatné pro neurčitost jejich předmětu podle § 37 odst. 1 obč. zák., jak správně dovodil soud prvního stupně, zanikla by ke dni 30. září 1997 kupní smlouva ze dne 14. února 1994 pro již shora u