30 Cdo 790/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 790/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 5. 2025 Spisová značka:30 Cdo 790/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.790.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podmínky řízení Zastoupení Zastavení řízení Přípustnost dovolání Daňové řízení Odpovědnost státu za újmu Dotčené předpisy:§ 2 o. s. ř. § 5 o. s. ř. § 6 o. s. ř. § 24 odst. 1 o. s. ř. § 32 o. s. ř. § 103 o. s. ř. § 104 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 790/2025-73 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně GANÉŠA s. r. o., identifikační číslo osoby 22794590, se sídlem v Liberci, Komenského 87/3, zastoupené JUDr. Jakubem Kanickým, advokátem, se sídlem v Praze 7, Na Maninách 1424/25, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 65 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 24 C 75/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 9. 2024, č. j. 30 Co 325/2024-56, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 9. 2024, č. j. 30 Co 325/2024-56, a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 5. 2024, č. j. 24 C 75/2023-43, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 5 200 Kč jako náhrady škody a částky 60 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovu újmu, které měly být žalobkyni způsobeny nesprávným úředním postupem žalované. 2. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 5. 2024, č. j. 24 C 75/2023-43, zastavil řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Žaloba ze dne 22. 5. 2023 byla zaslána z datové schránky společnosti eTAX s. r. o. a byla k ní přiložena plná moc ze dne 31. 8. 2022, kterou žalobkyně zmocnila svou daňovou poradkyni, společnost eTAX s. r. o., k tomu, aby ji zastupovala „ve všech záležitostech zmocnitele, které se týkají náhrad škod způsobených při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“. 4. Podle soudu prvního stupně jde o žalobu soukromé právnické osoby proti státu z titulu náhrady majetkové a nemajetkové újmy, tedy nejde o žádný z případů vyjmenovaných v § 26 a 26a o. s. ř., v nichž je připuštěno zastoupení určitým typem právnické osoby. Žalobkyně tak může být v řízení zastoupena pouze fyzickou osobou. Předložená plná moc však byla udělena právnické osobě, která také žalobu za žalobkyni podala. Protože v posuzovaném případě byla podána žaloba někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, neboť zastoupení právnickou osobou se v řízení dle občanského soudního řádu nepřipouští, nejsou splněny podmínky řízení, přičemž jde o takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit. 5. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 6. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že zmocněncem účastníka může být zásadně jen svéprávná fyzická osoba, právnická osoba pak jen zcela výjimečně, pokud to zákon v určitých případech (taxativně) umožní. V projednávané věci se však o takovou výjimku nejedná. K námitce žalobkyně, že neshledává žádný racionální důvod, pro který by nemohla být zastoupena právnickou osobou, odvolací soud poukázal na zákonné omezení ve volbě zástupce plynoucí z § 24 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalobkyně přesto udělila plnou moc k zastupování v řízení právnické osobě, není možné k takovému zastoupení přihlížet, neboť zástupčí oprávnění společnosti eTAX s. r. o. nemohlo vůbec vzniknout. Proto ani uvedená společnost nemohla v zastoupení žalobkyně podat žalobu v projednávané věci. Vzhledem k tomu, že nedostatek spočívající v podání žaloby osobou, jíž vůbec nemohlo zástupčí oprávnění vzniknout, neboť plná moc byla udělena právnické osobě v rozporu s § 24 odst. 1 o. s. ř. nelze dle soudu odstranit, postupoval soud prvního stupně správně, pokud řízení pro nedostatek podmínky řízení zastavil. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, v rozsahu výroku I včasným dovoláním. 8. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka ve vyřešení otázky procesního práva, zda může být právnická osoba vykonávající daňové poradenství zmocněncem v řízení o náhradě škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), pokud tato škoda vznikla v daňovém řízení, která dle dovolatelky nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud jednoznačně vyřešena. 9. V nálezu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99, se Ústavní soud zabýval ústavností omezení vyplývajícího z § 250a o. s. ř. pro zastupování daňových poradců v řízeních podle občanského soudního řádu, přičemž dle dovolatelky konstatoval, že zákonné omezení, které vyjímá daňové poradce z možnosti zastupovat klienty v určitých typech řízení, postrádá racionální odůvodnění, což vedlo k závěru, že toto omezení bylo shledáno v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), který zaručuje právo účastníka řízení zvolit si svého zástupce. Vzhledem k tomu je dovolatelka přesvědčena, že § 24 o. s. ř. je třeba vykládat tak, aby neomezoval možnost zastupování daňově poradenskými společnostmi, zejména v případech, kdy jde o nároky úzce související s daňovým řízením, jako v případě dovolatelky, kdy škoda vznikla v daňovém řízení. 10. Podle § 3 odst. 6 a 7 zákona č. 523/1992 Sb.,o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, má daňově poradenská společnost procesní postavení jako daňový poradce, což zahrnuje zastupování klientů při správě daní i v řízeních přímo souvisejících. Řízení o náhradě škody dle zákona č. 82/1998 Sb., která vznikla v souvislosti s daňovým řízením, považuje dovolatelka za přirozené pokračování tohoto procesu. Nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. vychází z daňového řízení, v němž je zastupování právnickou osobou vykonávající daňové poradenství běžné a zákonem výslovně povolené. Umělé podřazení tohoto řízení o náhradách škod pod občanský soudní řád nemá oporu v logice ani spravedlnosti, zvláště když právo na zastupování daňovým poradcem je zaručeno i v jiných soudních řízeních, což má vyplývat i z výše odkazovaného nálezu Ústavního soudu. Zatímco ve věcech správního soudnictví je zastupování právnickou osobou vykonávající daňové poradenství běžné, v řízení podle občanského soudního řádu je toto zastoupení z nejasných důvodů krajským soudem odmítáno. Takový postup považuje dovolatelka za nespravedlivý a diskriminační. 11. Dovolatelka má dále za to, že závěr odvolacího soudu, podle něhož zastoupení „nevzniklo“, je nedostatečně odůvodněn vzhledem k absenci logických nebo právních důvodů, proč by k tomu nemohlo dojít. Obě strany (zmocnitel i zmocněnec) jednaly v dobré víře, že zastoupení bylo účinné, přičemž princip ochrany dobré víry a právní jistoty vyžaduje, aby plná moc byla považována za platnou, pokud neexistují důvody svědčící o její neplatnosti ve smyslu nálezů Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 143/07, ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. II. ÚS 165/11, a ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. I. ÚS 3061/11. Pokud soud nepovažoval zastoupení za účinné, měl posuzovat návrh podaný zmocněncem tak, jako by byl podán samotnou žalobkyní, která se s jeho obsahem plně ztotožňuje. Tím by byla zachována zásada spravedlivého procesu a přístup k soudu. Nadto s ohledem na krátkou šestiměsíční promlčecí lhůtu nemůže žalobkyně uplatnit nárok u soudu později. 12. Dovolání má být dále přípustné pro odchýlení odvolacího soudu od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1888/98, při řešení otázky procesního práva, zda měl soud povinnost vyzvat žalobkyni k odstranění vady zastoupení a poskytnout jí odpovídající poučení. 13. Podle dovolatelkou citovaného usnesení Nejvyššího soudu představuje nedostatek průkazu zastoupení odstranitelnou vadu řízení, k jejímuž odstranění má soud povinnost účastníka vyzvat před tím, než rozhodne o zastavení řízení. Nejvyšší soud se zde sice zabýval ot