30 Cdo 984/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 984/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 9. 2017 Spisová značka:30 Cdo 984/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.984.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 11. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 5.12.2017II.ÚS 3800/17JUDr. Ludvík Davidodmítnuto16.1.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 984/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, ve věci MUDr. A. J., omezené ve svéprávnosti, t.č. Alzheimer Centrum Průhonice, za účasti veřejného opatrovníka Městské části Praha 6, se sídlem v Praze 6, Čs. armády 23, o návrhu veřejného opatrovníka na schválení právního jednání za MUDr. A. J., k návrhu JUDr. Ivany Demutové, notářky Notářského úřadu se sídlem v Žatci, Dvořákova 36, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 13, na její přibrání do řízení jako účastníka řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 15 P 111/2013, o dovolání JUDr. Ivany Demutové, notářky, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2016, č.j. 25 Co 335/2016-401, takto: Dovolání JUDr. Ivany Demutové, notářky Notářského úřadu se sídlem v Žatci, Dvořákova 36, se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Obvodní soud pro Prahu 6 (dále také „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. května 2016, č.j. 15 P 111/2013-368, nepřibral JUDr. Ivanu Demutovou, notářku, do řízení o schválení právního jednání za MUDr. A. J., spočívající v podání žádosti o vydání závěti ze dne 21. února 2010, kterou měla pořídit MUDr. A. J., a to z notářské úschovy vedené JUDr. Ivanou Demutovou, notářkou, k rukám veřejného opatrovníka Městské části Praha 6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se v řízení o schválení právního jednání nejednalo o právech a povinnostech notářky JUDr. Ivany Demutové, když soud neuložil notářce žádnou povinnost a ani neuvedl, jakým způsobem a zda vůbec má notářka o případné žádosti o vydání závěti rozhodnout. V tomto řízení podle názoru soudu prvního stupně vystupují notářka a notářský úřad pouze jako místo příslušné k podání žádosti a není v něm jednáno o jejich právech a povinnostech. Městský soud v Praze (dále také „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. září 2016, č.j. 25 Co 335/2016-401, k odvolání notářky JUDr. Ivany Demutové usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť se i podle jeho názoru nejednalo v řízení o právech a povinnostech notářky, nýbrž soud pouze rozhodoval o návrhu veřejného opatrovníka o schválení právního jednání za MUDr. A. J., a to jednání spočívajícího v podání žádosti o vydání závěti. Odvolací soud poukázal na to, že s ohledem na to, že jí nebyla uložena žádná povinnost, je nepřípadný odkaz notářky na § 84 zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu, a nepřiléhavý je též odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 9. července 2015, sp. zn. IV. ÚS 799/15. Notářka JUDr. Ivana Demutová podala dne 21. listopadu 2016 proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to na otázce, zda notář, v jehož úschově je uložena závěť, je v řízení, v němž je rozhodováno o návrhu veřejného opatrovníka na schválení právního jednání za účastnici, omezenou ve svéprávnosti, na schválení podání žádosti o vydání závěti z notářské úschovy, osobou, o jejíž právech a povinnostech má být v řízení jednáno a zda má soud ve smyslu § 7 odst. 1 z. ř. s. notáře přibrat jako účastníka tohoto řízení. Dále podle jejího názoru nebyla dovolacím soudem vyřešena otázka, zda výčet osob v ustanovení § 84 odst. 1 notářského řádu, stanovící, komu může notář vydat listinu z notářské úschovy, může být soudním rozhodnutím rozšířen o veřejného opatrovníka, či zda se jedná o taxativní výčet. V neposlední řadě nebyla podle dovolatelky dovolacím soudem vyřešena otázka, zda souhlas k podání žádosti o vydání závěti udělený veřejnému opatrovníku zakládá povinnost notáře této žádosti vyhovět a závěť vydat, respektive zda ji je povinen vydat přímo zůstaviteli či opatrovníku. Dovolatelka poukazuje na to, že odvolací soud převzal nesprávnou právní argumentaci soudu prvního stupně, když dovodil, že se nejedná o právech a povinnostech dovolatelky a též nesprávně posoudil nejlepší zájem opatrovanky. Dovolatelka odkazuje na řízení, které bylo u Ústavního soudu vedeno pod sp. zn. IV. ÚS 799/15, a ve kterém byla dovolatelka pokládána za účastnici v řízení. Na základě těchto argumentů, pokud nebyla jako účastnice řízení zavázána k vydání závěti orgánům činným v trestném řízení, měla by být vzata jako účastnice v tomto řízení, aby mohla mít možnost zvrátit jinak neodstranitelný rozsudek vycházející z nesprávného právního posouzení věci, který je též částečně nevykonatelný. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že se dovolatelka přibírá jako účastnice do řízení, nebo aby dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle ustanovení § 241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, - při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu), nebo - která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo - je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo - má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak). Podle § 6 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu