31 Cdo 1145/2025 – Nejvyšší soud

31 Cdo 1145/2025-348 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Romana Fialy, JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., JUDr. Pavla Horňáka, JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zdeňka Krčmáře, Mgr. Jiřího Němce, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., JUDr. Pavla Simona, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně JUROS, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Doudova 544/11, identifikační číslo osoby 25423363, zastoupené Mgr. Lukášem Šimečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 276/20, proti žalovanému Ústecké šrouby, z. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 322/53, identifikační číslo osoby 04316509, zastoupenému Mgr. Michalem Chuchútem, LL.M, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2772/1, o ochranu pověsti právnické osoby, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 83/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2023, č. j. 3 Cmo 100/2022-295, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2023, č. j. 3 Cmo 100/2022-295, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 7. 2022, č. j. 24 Cm 83/2018-262, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 7. 2022, č. j. 24 Cm 83/2018-266, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 7. 2022, č. j. 24 Cm 83/2018 -262, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 7. 2022, č. j. 24 Cm 83/2018-266, zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby byl žalovaný povinen zveřejnit na svých webových stránkách omluvu ve znění tam uvedeném a aby byl povinen tuto omluvu umístit na svých webových stránkách do rubriky „Aktuality“ a ponechat ji tam zveřejněnou minimálně po dobu 30 dnů (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby byl žalovaný povinen zaslat na adresu sídla žalobkyně omluvu ve znění tam uvedeném (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů (výrok III). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném ochrany před zásahem do své pověsti, jehož se žalovaný dle žalobkyně měl dopustit zveřejněním nepravdivých a zavádějících tvrzení v článku uveřejněném na webových stránkách žalovaného dne 23. 12. 2017. Žalovaný na svoji obranu uvedl, že k zásahu do pověsti žalobkyně zveřejněním předmětného článku, jenž se kriticky věnuje kvalitě biologických hodnocení a posudků zpracovávaných pro investiční záměry v Ústeckém kraji, nedošlo, a kdyby k tomu došlo, šlo by o realizaci ústavně zaručené svobody projevu a přípustné hodnocení kvality práce žalobkyně. 3. K odvolání žalobkyně a žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2023, č. j. 3 Cmo 100/2022-295, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. V projednávané věci šlo v pořadí o druhé rozsudky soudů nižších stupňů. Soud prvního stupně v původním rozsudku ze dne 22. 3. 2019, č. j. 24 Cm 83/2018-107, žalobě zcela vyhověl. Odvolací soud pak původní rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 6. 2020, č. j. 3 Cmo 118/2019-141, změnil jen tak, že žalobu zamítl v rozsahu uložené povinnosti uveřejnit omluvu v rámci profilu žalovaného na sociální síti, a částečně jej změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení, jinak původní rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 327/2021, uveřejněným pod č. 66/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 66/2022“), dovolání proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně, odmítl (výrok I) a rozsudek odvolacího soudu, v rozsahu, v němž byly potvrzeny výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně a v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozsudek soudu prvního stupně v potvrzené části výroku II a ve výrocích III a IV zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ústavní stížnost proti výroku I tohoto rozsudku dovolacího soudu byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. IV. ÚS 573/22. 5. Dovolací soud v tomto rozsudku dospěl k závěru, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 nemá právnická osoba právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené (samotným) neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a tudíž rozsudky odvolacího soudu a soudu prvního stupně v rozsahu, v němž bylo vyhověno nároku žalobkyně na uložení povinnosti žalovaného poskytnout žalobkyni omluvu, shledal nesprávnými. 6. Odvolací soud v rozsudku napadeném nyní projednávaným dovoláním dospěl k závěru, že byť bylo jednání žalovaného projevem neoprávněného zásahu do pověsti žalobkyně (vycházeje ze závěrů v pravomocně skončené části věci), požadovanému nároku na poskytnutí zadostiučinění omluvou nelze s odkazem na vázanost odvolacího soudu názorem soudu dovolacího vyhovět. Rozsudek soudu prvního stupně proto potvrdil. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro dovolacím soudem vyřešenou otázku hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, a to otázku, zda je právnická osoba oprávněna domáhat se odstranění následků neoprávněného zásahu do její pověsti odčiněním nemajetkové újmy. 8. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že závěr odvolacího soudu o tom, že právnická osoba nemá právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2 o. z., představuje zásah do jejích základních práv, a to konkrétně práva na rovné zacházení podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), práva na ochranu dobré pověsti podle čl. 10 Listiny, práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášené pod č. 209/1992 Sb.) a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 6 uvedené úmluvy. Z tohoto důvodu je dle žalované nezbytné právo na omluvu a případně poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích považovat za součást práva na odstranění následků neoprávněného zásahu do pověsti právnické osoby nebo překlenout mezeru v právu použitím analogie. 9. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tím způsobem, že se žalobě vyhovuje, případně tak, že se rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 10. Žalovaný se k dovolání žalobkyně vyjádřil v tom smyslu, že v projednávané věci jde o tzv. strategickou žalobu proti účasti veřejnosti, a proto i v případě, že by žalobkyně jako právnická osoba měla právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, měl by se při posuzování projednávané věci uplatnit princip subsidiarity zásahu veřejné moci. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu „potvrdil“ a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). 12. Tříčlenný senát č. 23, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu věc projednat a rozhodnout o podaném dovolání, dospěl – s ohledem na závěry aktuálního nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/24, jakož i nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2672/23 – při posouzení otázky hmotného práva, zda právnická osoba má právo domáhat se odčinění nemajetkové újmy v souvislosti se zásahem do své pověsti, k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen v R 66/2022. Tyto závěry Ústavního soudu nebyly vydány v poměrech projednávané věci, a tudíž původní tříčlenný senát není ve věci přímo vázán názorem obsaženým ve zrušujícím nálezu Ústavního soudu. Proto podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), rozhodl o postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát“). (K povinnosti postoupit věc velkému senátu v případě překonání rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nálezem Ústavního soudu srov. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1468/2023, uveřejněné pod č. 73/2024 Sbí