32 Cdo 2523/2010 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2523/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 3. 2011 Spisová značka:32 Cdo 2523/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.2523.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Plná moc Právní úkony Přípustnost dovolání Smlouva mandátní Výklad projevu vůle Zastoupení Dotčené předpisy:§ 32 odst. 1 obč. zák. § 566 obch. zák. § 35 odst. 2 obč. zák. § 241a odst. 3 obč. zák. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2523/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce JUDr. P. P., zastoupeného Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem, se sídlem v Plzni - Východním Předměstí, Šafaříkovy Sady 5, proti žalované IC WEST, s. r. o., se sídlem v Plzni, Slovanská alej 24, PSČ 317 05, IČ 25210530, zastoupené JUDr. Hanou Jirouškovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Slovanská alej 24, o zaplacení částky 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 16 C 454/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. února 2010, č. j. 11 Co 551/2009-158, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky JUDr. Hany Jirouškové, se sídlem v Plzni, Slovanská alej 24. O d ů v o d n ě n í: Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 8. června 2009, č. j. 16 C 454/2008-134, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 250.000,- Kč s úrokem z prodlení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé nemá zásadní význam po právní stránce. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132). Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatel nevymezil žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by bylo možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za právně významné. Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může založit jen taková právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tj. která je pro toto rozhodnutí určující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, in www.nsoud.cz). K závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí tedy nemůže oproti očekávání dovolatele vést otázka, „zda je možno kupní smlouvu dle jejího obsahu uzavřenou obstaratelem a čemuž odpovídá i veškeré jeho výše popsané chování před, při a po uzavření smlouvy, posoudit jako smlouvu kupní uzavřenou zástupcem prodávajícího na základě mandátní smlouvy, aniž existence takového vztahu mezi prodávajícím a údajným zástupcem byla kupujícímu známa, přičemž mandátní smlouva byla předložena až dodatečně v průběhu soudního řízení“. Není jistě pochyb, že smlouvu uzavřenou obstaratelem nelze posoudit jako smlouvu uzavřenou mandatářem, odvolacímu soudu však takový zcela zřejmě absurdní názor přičítat nelze. Dovolatel v rámci pokusu o formulaci právní otázky proti právnímu závěru odvolacího soudu, že žalovaná kupní smlouvu uzavřela nikoliv svým jménem, jako obstaratel prodeje věci, nýbrž jménem vlastníka předmětu prodeje, jako jeho mandatář, toliko postavil svou vlastní, opačnou verzi právního posouzení. Nejde tedy o nic jiného než o polemiku se závěry, k nimž odvolací soud dospěl při posouzení, v jakém právním postavení žalovaná kupní smlouvu uzavřela, a které dovolatel zpochybňuje – pouze s použitím jiných formulací – na dalších místech svého obsáhlého dovolání. Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu však nelze usuzovat ani z těchto dovolatelem zpochybněných právních závěrů, neboť Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud řešil příslušné otázky v rozporu s ustálenou judikaturou. Podle ustanovení § 32 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Soudní praxe se v tomto ohledu ustálila v názoru, že ze smlouvy musí být patrno, že ji za účastníka uzavřel jeho zmocněnec. Činí-li zmocněnec na základě plné moci právní úkony za zmocnitele jeho jménem (přímé zastoupení), musí být již ze smlouvy patrno, že ji uzavřel za účastníka jeho zástupce, neboť v případě, že by tato okolnost nebyla zřejmá, platí, že zmocněnec jednal vlastním jménem (srov. např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, Cpjn 38/98, uveřejněné pod č. 44/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2005, uveřejněné pod č. C 3746 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, sešit č. CD-3/2007). Nelze ničeho vytknout závěrům odvolacího soudu, že mezi vlastníkem předmětu prodeje (použitého osobního automobilu) a žalovanou byla – nejen podle označení, ale též podle obsahu - uzavřena mandátní smlouva podle ustanovení § 566 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jež obsahovala mimo jiné zmocnění žalované k uzavření kupní smlouvy jménem vlastníka a na jejímž základě byla žalovaná vybavena příslušnou písemnou plnou mocí jako průkazem o jejím zástupčím oprávnění; dovolatelova argumentace, že jde podle obsahu o smlouvu obstaratelskou, postrádá opodstatnění. Zda byla tato plná moc žalobci předložena či nikoliv (v tomto směru nejsou k dispozici skutková zjištění), je přitom bez významu; Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že zákon nevyžaduje, aby originál písemné plné moci byl třetím osobám, s nimiž zmocněnec jedná, předložen a že z jednání zmocněnce vzniknou práva a povinnosti zmocniteli v případě, že zmocněnec jedná jménem zmocnitele a v mezích plné moci, která objektivně existuje (srov. rozhodnutí sp. zn. Odon 28/95, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 3/1996, rozsudek ze dne 29. července 2004, sp. zn. 26 Cdo 2335/2003, uveřejněný pod č. C 3088 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, sešit č. CD-1/2005, či usnesení ze dne 20. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 2927/2005, in www.nsoud.cz). Též otázku, zda ze smlouvy je patrno, že byla za prodávajícího uzavřena jeho zmocněncem, vyřešil odvolací soud správně, za použití pravidel pro výklad právních úkonů stanovených v § 35 odst. 2 obč. zák. Přes pochybnosti, způsobené označením žalované jako obstaratele a ujednáním v článku VI, podle něhož obstaratel neodpovídá za vady vzniklé použitím nebo opotřebením, je zřejmé, a muselo být zřejmé též žalobci, že žalovaná jedná toliko jako přímý zástupce (mandatář) prodávajícího; jako smluvní strana a prodávající byla výslovně a zcela zřetelně označena společnost KOLORIT LUX s. r. o. (vlastník prodávaného vozidla), na což navazuje údaj, že prodávající je zastoupen (sic!) žalovanou jako „obstaratelem“. Bez významu není ani skutečnost, že otisk razítka žalované s podpisem není připojen k údaji „prodávající“, tak jak by to odpovídalo údaji o „kupujícím“ u podpisu žalobce, nýbrž k údaji „obstaratel prodeje“. Odvolací soud též správně poukazuje na předávací protokol, na němž je pod prohlášením majitele podpis prodávajícího (nečitelný a bez otisku razítka) a vedle tohoto podpisu se nachází otisk razítka žalované s podpisem a s poznámkou „za zprostředkovatele“. Žalovaná zde tedy nade vší pochybnost vystupuje jako další subjekt vedle prodávajícího a kupujícího, jako „zprostředkovatel“. Odvolací soud tedy správně dovodil, že žalobce nemohl být v dobré víře, že jedná nikoliv toliko se zmocněncem, ný