Stručně: Paragraf 32 občanského zákoníku stanoví, že pokud z právního úkonu nevyplývá, že někdo jedná za jiného, předpokládá se, že jedná sám za sebe, a dále upravuje důsledky jednání zmocněnce za zmocnitele, včetně vlivu pokynů a dobré víry.
§ 32
(1) Nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem.
(2) Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal.
(3) Je-li zmocnitel v dobré víře anebo věděl-li nebo musel vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zmocněnce, ledaže jde o okolnosti, o kterých se zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci. Zmocnitel, který není v dobré víře, nemůže se dovolávat dobré víry zmocněnce.
Paragraf 32 občanského zákoníku stanoví, že pokud z právního úkonu nevyplývá, že někdo jedná za jiného, předpokládá se, že jedná sám za sebe, a dále upravuje důsledky jednání zmocněnce za zmocnitele, včetně vlivu pokynů a dobré víry.
Co to znamená v praxi
Pokud někdo jedná a není zřejmé, že zastupuje někoho jiného (např. nemá plnou moc), právní úkon zavazuje přímo jeho.
Když zmocněnec jedná v rámci své plné moci, práva a povinnosti z toho plynoucí vznikají přímo zmocniteli, nikoli zmocněnci.
Interní pokyny, které zmocnitel dal zmocněnci a které nejsou součástí plné moci, nemají vliv na platnost jednání zmocněnce vůči třetím osobám, pokud tyto osoby o pokynech nevěděly.
Při posuzování dobré víry se přihlíží k tomu, zda byl v dobré víře zmocnitel, nebo zda o určité okolnosti věděl či vědět musel, a to i u zmocněnce, pokud se zmocněnec o okolnosti nedozvěděl před udělením plné moci.
Na co si dát pozor
Je důležité, aby z právního úkonu bylo jasně patrné, kdo za koho jedná, aby nedošlo k omylu ohledně toho, kdo je právně zavázán.
Pokud chcete, aby třetí osoby byly vázány interními pokyny danými zmocněnci, musí se o těchto pokynech dozvědět.
Zmocnitel, který sám není v dobré víře, se nemůže odvolávat na dobrou víru svého zmocněnce.