32 Cdo 27/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 27/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 10. 2012 Spisová značka:32 Cdo 27/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.27.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 307 odst. 3 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 11. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Cdo 27/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně AB - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, proti žalovaným 1) JHS s.r.o., se sídlem v Praze 7, Dobrovského 22, identifikační číslo osoby 60 47 23 16, 2) P. R., , zastoupenému JUDr. Martou Ustrnulovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, 3) N. R., zastoupené JUDr. Martou Ustrnulovou, se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, 4) Ing. M. H., 6) R.A.P. plus, spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem v Teplicích, Riegrova 1505, identifikační číslo osoby 63 14 94 60 a 7) Z. V., o zaplacení částky 3,876.109,61 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 320/97, o dovolání čtvrtého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2010, č. j. 9 Cmo 170/2009-250, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně a čtvrtý žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání čtvrtého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze označenému v záhlaví, kterým byl ve vztahu ke čtvrtému žalovanému potvrzen rozsudek ze dne 4. září 2008, č. j. 30 Cm 320/97-197, jímž Městský soud v Praze uložil první žalované, čtvrtému žalovanému, páté žalované a šesté žalované zaplatit žalobkyni částku 3,150.994,59 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, s tím, že první, pátá a šestá žalované jsou povinny plnit společně a nerozdílně, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo zrušeno k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil. Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatel svými námitkami nevymezuje žádnou otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení by Nejvyšší soud mohl dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, zpochybňuje-li závěr odvolacího soudu o právu žalobkyně požadovat plnění po dovolateli jako ručiteli, byl-li dovolatel seznámen s obsahem postupních smluv při jednání o odvolání. Dovozuje-li dovolatel, že při nedostatku notifikace není postupník oprávněn domáhat se plnění na ručiteli, přehlíží, že smyslem ustanovení § 307 odst. 3 obchodního zákoníku není umožnit ručiteli zbavit se svého závazku, nýbrž tato úprava dává pouze postupníkovi právo čelit důsledkům nesplnění oznamovací povinnosti postupitele (srov. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 973 s.) a nic nemění na dalším trvání zajištění. Obdobná úprava notifikační povinnosti postupitelem či postupníkem ručiteli je upravena v ustanovení § 528 odst. 1 občanského zákoníku. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z hlediska námitky, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť odvolací soud neuvedl, z jakých důkazů vycházel při určení výše úroku a úroku z prodlení a smluvní pokuty, jež je podřaditelná pod dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Prostřednictvím této námitky nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založena, jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a dále ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). V usnesení ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10 (uveřejněném na webových stránkách Ústavního soudu) pak Ústavní soud dovodil, že podmínkou přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. u tvrzené vady řízení je, že právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována. Jelikož dovolání čtvrtého žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a proti výrocích o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání čtvrtého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. října 2012 JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu