32 Cdo 3049/2019 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3049/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2021 Spisová značka:32 Cdo 3049/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.3049.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Převod nemovitostí Privatizace Dotčené předpisy:§ 10 odst. 3 předpisu č. 503/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:28. 4. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3049/2019-243 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyň a) M. H., narozené XY, a b) M. T., narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupených JUDr. Danielem Šulcem, advokátem se sídlem v Říčanech, Otavská 2644/25, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby 01312774, o nahrazení souhlasu rozhodnutím soudu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 19 C 44/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 26 Co 1/2019-180, 26 Co 2/2019, takto: I. Řízení o „dovolání“ žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 7. 2018, č. j. 19 C 44/2017-106, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 19. 10. 2018, č. j. 19 C 44/2017-114, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 26 Co 1/2019-180, 26 Co 2/2019, se zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: V řízení se žalobkyně žalobou domáhaly nahrazení vůle žalované přijmout návrh žalobkyň na uzavření kupní smlouvy, kterou by do svého vlastnictví nabyla každá z nich spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/2 na pozemku p. č. st. XY v k. ú. XY, v obci XY, který je zapsán na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, a to každá za kupní cenu ve výši 157 500 Kč. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 23. 7. 2018, č. j. 19 C 44/2017-106, nahradil vůli žalované přijmout návrh na uzavření kupní smlouvy ze dne 7. 7. 2017 v tam blíže specifikovaném znění (výrok I) a ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 19. 10. 2018, č. j. 19 C 44/2017-114, rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení státu (výrok II) a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyním (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaná vlastní pozemek parc. č. st. XY o výměře 1167 m2 v obci XY, katastrální území XY, zapsaný na LV č. XY, vedený Katastrální úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, na kterém se nachází stavba č. p. XY, která je v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví žalobkyň (LV č. XY). Dne 17. 9. 2001 žalobkyně b) požádala Pozemkový fond České republiky (dále též jen „PF“) o vydání předmětného pozemku. Dne 7. 6. 2007 vyzval Ústřední pozemkový úřad žalobkyni b), aby uvedla všechny známé skutečnosti o využití domu č. p. XY k datu 24. 6. 1991 a též ke sdělení, zda k tomuto datu byl dům v jejím vlastnictví. Na tuto žádost žalobkyně odpověděly vyjádřením ze dne 14. 6. 2007, že jsou vlastnicemi domu č. p. XY stojícího na předmětném pozemku. Dne 5. 2. 2015 žalovaná vyzvala obě žalobkyně k zaplacení úhrady za dosavadní užívání předmětného pozemku ve vlastnictví žalované ve výši 142 749 Kč s tím, že žalobkyním byl zároveň zasílán návrh nájemní smlouvy č. 9N15/09, který měly podepsat a vrátit žalované. Nájemné v něm bylo stanoveno na 14 004 Kč za rok (12 Kč/m2/rok). Podpis smlouvy byl ze strany žalované podmíněn zaplacením výše uvedené úhrady. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 11. 2015, č. j. 23 C 40/2015-91, byla žalované (tam v postavení žalobkyně) přiznána částka 11 742,50 Kč za bezdůvodné obohacení v souvislosti s užíváním předmětného pozemku žalobkyněmi (tam v postavení žalovaných) bez právního důvodu v období od 1. 4. 2012 do 31. 3. 2015. V uvedeném řízení žalovaná požadovala po žalobkyních zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 42 012 Kč (ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně nesprávně uvedeno 420 012 Kč – poznámka Nejvyššího soudu), avšak zčásti nebyl požadovaný nárok přiznán z důvodu promlčení a zčásti (12 764,50 Kč) z důvodu zániku započtením s pohledávkou uplatněnou žalobkyněmi z titulu předsmluvní odpovědnosti. Dne 31. 5. 2017 uzavřela žalovaná se žalobkyněmi smlouvu o užívání předmětného pozemku č. 39N17/09, v níž bylo stanoveno nájemné dohodou na 12 Kč/m2/rok; roční platba činila 14 004 Kč; doba užívání byla stanovena od 1. 4. 2017 do 31. 3. 2018. Žádostí ze dne 20. 6. 2017 žalobkyně požádaly žalovanou o úplatný převod předmětného pozemku s tím, že jsou spoluvlastnicemi stavby č. p. XY postavené na tomto pozemku a platí za její užívání každoročně 14 004 Kč. Žalovaná sdělila dne 20. 6. 2017 žalobkyni b), že nesplňuje podmínku spočívající v užívání pozemku na základě nájemní či podnájemní smlouvy. Znaleckým posudkem č. 5/2018 Ing. Macáka a výslechem znalce byla zjištěna obvyklá cena předmětného pozemku ve výši 315 000 Kč. Soud prvního stupně v rámci právního posouzení uzavřel, že žalobkyně řádně požádaly o převod předmětného pozemku podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2017 (dále jen „zákon o SPÚ“), a splnily veškeré zákonné podmínky pro převod podle § 16 téhož zákona. Smysl ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) a b), § 14 odst. 1 a § 16 zákona o SPÚ spatřoval mimo jiné v tom, že má dojít k dořešení vlastnických vztahů tak, aby nevznikaly nové křivdy a aby došlo ke sjednocení vlastnictví vzájemně propojených nemovitostí. Dohodu o užívání předmětného pozemku uzavíranou mezi žalobkyněmi a žalovanou vždy na dobu jednoho roku hodnotil ve smyslu § 555 až 557 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako nájemní smlouvu. Ztotožnil se s argumentací žalobkyň, podle které smlouvu připravila žalovaná, použila v ní slovo „nájemné“, takto sjednané nájemné žalobkyně řádně hradí a žalovaná jej přijímá. Zároveň zdůraznil, že i kdyby tato smlouva byla posouzena jako nepojmenovaná, jejím předmětem je úplatné užívání daného pozemku, přičemž zákon o SPÚ nestanoví, že je nutné mít uzavřenu přímo typovou nájemní smlouvu, ale vyžaduje, aby žadatelé o převod pozemku byli oprávněnými uživateli, což se v tomto případě bezpochyby stalo s ohledem na předmět smlouvy. Soud prvního stupně dále uzavřel, že žalovaná neprokázala, že by žalobkyně byly oprávněně vedeny jako dlužnice, neboť uhradily veškeré nájemné za užívání předmětného pozemku dobrovolně a též na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Konstatoval, že nelze poskytnout právní ochranu jednání žalované, která si je vědoma existence příslušného pravomocného rozsudku Okresního soudu v Kladně, avšak neuznává jej a dál vede žalobkyně jako své dlužnice. Při stanovení obvyklé ceny za převod předmětného pozemku soud prvního stupně vycházel z výše stanovené posudkem znalce Ing. Macáka na základě výnosové metody, když u předmětného pozemku nebylo možné v daném čase užít porovnávací metodu oceňování nemovitostí pro nedostatek vhodných srovnávaných nemovitostí z realizovaných prodejů v místě a čase. Ze závěrů dalšího posudku zpracovaného znalcem Ing. Burešem soud prvního stupně nevycházel, neboť porovnávací metoda jím použitá vycházela pouze z jediného realizovaného prodeje pozemku a znalec v posudku uvedenou cenu obvyklou sám považoval za hypotetickou. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (po připuštění změny žaloby učiněné žalobkyněmi v odvolacím řízení formulačně přesnějším textem žalobního návrhu – navrhované kupní smlouvy) změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že nahradil vůli žalované uzavřít kupní smlouvu v tam specifikovaném znění (výrok I), rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobkyním za řízení před soudem prvního stupně (výrok II), za odvolací řízení (výrok III) a k náhradě nákladů řízení státu (výrok IV). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který částečně doplnil o zjištění, že žalobkyně nemají v evidenci daní u orgánu Finanční správy České republiky, u orgánu Celní správy České republiky, ani na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nedoplatky, dále nemají ani nedoplatky na pojistném a penále na sociálním zabezpečení, a žalobkyně b) uhradila náklady na ocenění předmětného zemědělského pozemku. Ztotožnil se též s právním posouzením, jak jej učinil soud prvního stupně. Konstatoval, že žalobkyně se podle § 10 odst. 3 zákona o SPÚ domáhaly převodu zemědělského pozemku, přičemž zákonnou podmínkou převodu je mimo jiné požadavek, aby vlastník (spoluvlastník) stavby byl op