32 Cdo 4365/2008

32 Cdo 4365/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší   soud   České  republiky   rozhodl   v  senátě  složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně Š. K., zastoupené JUDr. M. H., advokátem, proti žalovanému P. B., zastoupenému Mgr. M. Š., advokátkou, o 59 950 Kč s příslušenstvím,  vedené   u  Okresního  soudu  v Benešově  pod  sp.  zn. 5 C 82/2006, o  dovolání žalovaného proti rozsudku  Krajského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2008, č. j. 21 Co 102/2008-201, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního  soudu  v Benešově ze dne 19. října 2007, č. j. 5 C 82/2006-153, kterým bylo  uloženo  žalovanému zaplatit žalobkyni 59 950 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné.

Podle ustanovení § 236 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním

napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem  přípustnosti  dovolání  podle   ustanovení   § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., o které lze obecně přípustnost dovolání opřít, skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [srov. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

V posuzované věci jde bezesporu o obchodní věc, neboť jde o spor mezi podnikateli  o úhradu ceny za poskytnuté účetní služby. I když dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu, jímž  bylo  potvrzeno  rozhodnutí  soudu  prvního stupně ve věci samé, bylo rozhodnuto o  peněžitém  plnění  jedním výrokem (celkovou částkou) ve výši 59 950 Kč s příslušenstvím, je z obsahu spisu zcela nepochybné, že tato částka představuje pět samostatných nároků s odlišným skutkovým základem (konkrétně jde o vyúčtování služeb ve výši 30 000 Kč, 10 000 Kč,  2 750 Kč,  4 000 Kč  a 13 200 Kč podle  pěti  uzavřených smluv o dílo), a proto je třeba také přípustnost dovolání posuzovat ve vztahu ke každému ze všech těchto pěti nároků samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9). V případě  všech  pěti  uvedených  nároků  jde  tedy  ve  smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.

Nejvyšší  soud  proto  dovolání  žalovaného,  aniž   ve  věci  nařizoval  jednání (§ 243a odst. 1 věta první  o. s. ř.), usnesením  odmítl  pro  nepřípustnost [§ 243b odst. 5  věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].

Na   tomto   závěru  nemůže  nic  změnit  ani  nesprávné  poučení   odvolacího   soudu o možnosti podat – byť za určitých předpokladů – dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání  je přípustné, přípustnost  dovolání nezakládá.  Podle již citovaného § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud  to  zákon  připouští;  jestliže   tedy   možnost   podat   dovolání   není  v zákoně (v § 237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu