32 Cdo 4465/2007 – Nejvyšší soud

32 Cdo 4465/2007 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a  soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v  právní věci žalobkyně P. e., a.s., proti žalovanému J. L., zastoupenému advokátkou,  o 283 813,-  Kč  s  příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 83 000,- Kč, vedené   u  Obvodního   soudu   pro  P. pod   sp.  zn. 42 C 66/2001, o dovolání  žalovaného  proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 8. listopadu 2005,  č.j. 17 Co 432/2005-177, takto: I. Dovolání  se zamítá. II. Žádný z účastníků  nemá právo  na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud  v P. shora  označeným  rozsudkem  potvrdil  rozsudek (v pořadí druhý) Obvodního soudu pro P. ze dne 1. března 2005, č.j. 42 C 66/2001-141, ve spojení s usnesením ze dne 17. května 2005, č.j. 42 C 66/2001-165, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 283 813,- Kč s příslušenstvím, v zamítavém výroku o vzájemném návrhu na zaplacení 83 000,- Kč a ve výroku nákladech řízení mezi účastníky navzájem (první odstavec výroku). Dále ho změnil ve výroku o nákladech řízení státu tak, že nepřiznal státu náhradu nákladů řízení (druhý odstavec výroku), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí odstavec výroku). Odvolací  soud   již   v  usnesení  ze  dne  30. května  2003, č.j. 51 Co 90/2003-93, kterým  byl zrušen  předchozí rozsudek (v pořadí první) Obvodního soudu pro P. ze dne 13. prosince 2002, č.j. 42 C 66/2001-73, jímž byla žaloba o zaplacení 283 813,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému 83 000,- Kč a věc  byla vrácena soudu prvního stupně se závazným právním názorem k dalšímu řízení, vzal za prokázané žalobní tvrzení, že na měřicích zařízeních, která byla žalovanému na obě předmětná odběrná místa namontována podle uzavřených smluv o dodávce elektřiny, došlo k porušení zajištění (plomb) proti neoprávněné manipulaci. Za situace, kdy za stav odběrného elektrického zařízení odpovídá podle § 17 zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o S. e. i.(ve znění účinném v rozhodné době, tj. v době uzavření smluv o odběru elektřiny, resp. v době zjištění nesprávné plomby) odběratel a kdy podle jeho ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) se za neoprávněný odběr elektřiny považuje odběr měřicím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá za škodu, která vznikla žalobkyni neoprávněným odběrem elektřiny. Přitom se žalovaný této odpovědnosti nezprostil, neboť nebylo zjištěno, že do měřicího zařízení bylo zasáhnuto jinak. V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu  pak soud prvního stupně zjišťoval v novém řízení výši škody za neoprávněný odběr elektřiny, jejíž náhradu přiznal žalobkyni na základě výpočtu znalce Ing. I. S. v žalobou požadované výši, která zahrnuje i v souladu s příslušnými právními  předpisy náhradu  za  poškození  měřicího  zařízení v celkové výši 20 000,- Kč (tj. 2 x 10 000,- Kč za každý z obou případů poškození). Vzájemnou žalobu, kterou se žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení částky 83 000,- Kč, soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že žalobkyně se bezdůvodně neobohatila, jelikož žalovaný plnil po právu. Odvolací soud vyšel při přezkoumání odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 1. března 2005 z jím zjištěného skutkového stavu, přičemž se ztotožnil i s právními závěry, které z nich soud prvního stupně dovodil. K námitkám  odvolatele uvedl, že je žalovaný vznesl již v řízení před soudem prvního stupně, který se s nimi správně vypořádal. Odvolací soud nesdílí názor žalovaného, že napadený rozsudek je nesrozumitelný a nepřezkoumatelný, jelikož soud prvního stupně zcela srozumitelně v odůvodnění rozsudku vyložil, z jakých důkazů má prokázány ty které rozhodné skutečnosti a jak posoudil zjištěný skutkový stav po stránce právní, přičemž rovněž zdůvodnil, proč zamítl další důkazní návrhy žalovaného. V této souvislosti uvedl, že žalobkyně tvrdila a předloženými odbornými zprávami prokázala, že elektroměry, které byly osazeny k měření spotřeby elektřiny na předmětných odběrných místech žalovaného, byly opatřeny falešnými plombami. Odvolací soud, vycházeje  při přezkoumání odvolacích námitek ze zákona č. 222/1994 Sb., v rozhodném znění, neshledal důvodnými ani další výhrady, které odvolatel směřoval do způsobu výpočtu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny a za poškození elektroměrů. Námitku odvolatele, že měl být zjištěn skutečný odběr, posoudil jako nedůvodnou, protože rozhodná úprava výše náhrady škody je obsažena na základě zmocnění obsaženého v cit. zákoně v § 7 vyhlášky č. 169/1995 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny, podle něhož také postupoval znalec, který způsob výpočtu uvedl ve znaleckém posudku a objasnil ho i při svém výslechu. I když je výpočet výše náhrady upraven právním předpisem, odvolací soud nepovažuje za nesprávné, že soud prvního stupně ustanovil k výpočtu výše náhrady znalce, protože si tak zajistil dostatečné odborné technické znalosti k posouzení, které konkrétní ustanovení na posuzovaný případ dopadá a má být aplikováno. Výhrady žalovaného k výši ceny, tj. ceny uvedené ve smlouvě o dodávce elektřiny, z níž znalec vycházel při aplikaci ustanovení § 7 odst. 5 cit. vyhlášky, nepovažuje odvolací soud za správné. Je-li v obou smlouvách o dodávce elektřiny ohledně výše ceny odkazováno na platný cenový výměr  MF ČR, z logiky věci podle jeho názoru plyne, že jde o aktuálně platný cenový výměr v době dodávek. V případě výše úhrady za poškození měřicího zařízení je třeba podle odvolacího soudu vyjít z právní úpravy obsažené v příloze č. 4 cit. vyhlášky, která stanoví za jednotlivý případ poškození u odběratelů kategorie C, což platí pro posuzovaný případ, výši úhrady do 10 000,- Kč. K uznání pohledávky žalovaným co do důvodu a výše odvolací soud uvedl, že ho nepovažuje za neplatné. V daném případě žalovaný uznal pohledávku co do důvodu a výše podle § 323 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Toto uznání má ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že pohledávka neexistovala v době podpisu prohlášení, resp. že byla v době rozhodnutí soudu nižší, se přesouvá na žalovaného. Tíseň či nedostatek vůle na straně žalovaného při podpisu tohoto prohlášení  prokázány  nebyly,  přičemž  informace žalobkyně o možnosti postupu podle § 9 odst. 4 písm. f) cit. zákona není podle odvolacího soudu bezprávnou výhružkou, která by protistranu stavěla do situace tísně, jak dovozoval žalovaný, který jiné důvody neplatnosti uznání dluhu netvrdil. Pakliže žalovaný neuvedl žádná určitá tvrzení k výši škody na měřicím zařízení a ani neoznačil žádné konkrétní důkazy k jejímu prokázání, postupoval podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně, vyšel-li z částky 10 000,- Kč za každý jednotlivý případ poškození jako částky co do výše i důvodu uznané. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně jako dodavatel požadovala náhradu škody právem, a proto přijetí platby na tento závazek nemůže být jejím bezdůvodným obohacením. Proto rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o zamítnutí vzájemné žaloby potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o hypotézu právní normy uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Uvedl, že ho podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci a pro postižení řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž rovněž namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Konkrétního právního pochybení se podle dovolatele dopustily soudy při aplikaci právního předpisu, podle něhož byl nárok žalobkyně na náhradu škody posuzován. Namítá, že ačkoli šlo mezi účastníky o vztah obchodněprávní (odběrná místa žalovaného byla jeho podnikatelskými provozovnami), soud prvního stupně vycházel, jsa vázán nesprávným závazným právním názorem odvolacího soudu, chybně z předpisů práva občanského, a odvolací soud, který věc posoudil podle obchodněprávních předpisů,  nápravu ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně nezjednal. Vady řízení se podle dovolatele dopustil soud prvního stupně při odůvodnění rozsudku, které podle jeho názoru neodpovídá požadavkům ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Zejména  mu vytýká, že  jasně nevyložil,  které  skutečnosti  má  prokázány  a které  nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Kromě toho je dovolatel přesvědčen o tom, že rozsudky soudů obou stupňů vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. V této souvislosti jim vytýká, že jednoznačně uvěři