32 Cdo 515/2007 — Nejvyšší soud

32 Cdo 515/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2008 Spisová značka:32 Cdo 515/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.515.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 515/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce S. f. ž. p. Č. r., , proti žalované S., k. d. J., , zastoupené JUDr. J. V., advokátkou, , o 6,114.856,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 860/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2006, čj. 13 Co 326/2006-163, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 20. 4. 2006, čj. 5 C 860/2002-132 zastavil řízení o zaplacení částky 6,114.856,-Kč, o zaplacení penále ve výši 13,820.650,64 Kč ke dni 31. 1. 2006 a o zaplacení penále ve výši 0,1 % z částky 5,811.881,- Kč denně od 1. 2. 2006 do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení se věc postupuje F. ú. v J. (výrok II.). Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 9. 2006, čj. 13 Co 326/2006-163 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a výrok II. rozsudku tohoto soudu změnil tak, že „v rozsahu uvedeném ve výroku I. se věc postupuje .f. ú.v J.“. V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že předmětem odvolacího přezkumu bylo posouzení pravomoci soudu k řízení a rozhodnutí o nároku žalobce na zaplacení dlužné splátky půjčky ve výši 302.975,- Kč a nezaplaceného zůstatku půjčky ve výši 5,811,881,- Kč (celkem 6,114.856,- Kč), která byla žalované poskytnuta na základě smlouvy o poskytnutí podpory ze dne 13. 4. 1995, č. 00969421, uzavřené na základě rozhodnutí ministra životního prostředí ČR ze dne 4. 11. 2004 a o nároky na penále za prodlení s úhradou zůstatku půjčky. Žalobce dále v žalobě požadoval zaplacení smluvního úroku z půjčené částky a úrok z prodlení z půjčené částky a smluvního úroku, kde soud prvního stupně nedostatek pravomoci soudu neshledal a v tomto rozsahu nebylo jeho rozhodnutí odvoláním dotčeno. Odvolací soud v odůvodnění usnesení dále uvedl, že podle § 7 odst. 1 a 2 o.s.ř. soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány; jiné věci projednávají a rozhodují soudy jen stanoví-li to zákon. V tehdy platném ust. § 30 odst. 1 zák. č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky ČR a obcí v ČR bylo stanoveno, že neoprávněně použité nebo zadržené prostředky státního rozpočtu republiky nebo státních fondů republiky jsou subjekty, jimž byly poskytnuty, povinny odvést ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky, popř. státnímu fondu republiky. Tyto subjekty jsou dále povinny zaplatit penále ve výši 1 promile denně z neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky. Odvod neoprávněně použitých nebo zadržených částek, jakož i penále, uloží územní finanční orgán (§ 30 odst. 6 zák. č. 576/1990 Sb.). Vzhledem k tomu, že podle § 103 o.s.ř. přihlíží soud kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení, mj. zda je dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí věci, a protože z ust. § 30 odst. 1 a 6 zák. č. 576/1990 Sb. vyplývá, že k uložení vrácení zadržených prostředků ze státního fondu republiky a uložení penále ve stanovené výši je ze zákona oprávněn územní finanční orgán, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když v souladu s ust. § 7 o.s.ř. v rozsahu těchto nároků řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci k tomu příslušnému finančnímu orgánu, a proto jeho rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud dále uvedl, že k rozhodnutí o zbylých uplatněných nárocích žalobce je dána pravomoc soudu a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.1.2006, sp. zn. 32 Odo 69/2005, přičemž bude nutné s ohledem na charakter předmětné smlouvy posoudit, který soud bude k projednání a rozhodnutí věci věcně příslušný. Dovoláním ze dne 23. 11. 2006 napadl žalobce shora uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání spočívá na nesprávném právním posouzení věci a neoprávněně upírá žalobci právo domáhat se svých práv v soudním řízení. V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že odvolací soud opírá své rozhodnutí o ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. a dovozuje, že povinnost příjemce podpory vrátit poskytnuté prostředky vyplývá ze zákona o rozpočtových pravidlech a k rozhodování o těchto věcech jsou příslušné finanční orgány. Odvolací soud však pominul, že existují pro posuzování důsledků neplnění povinností subjekty, které obdržely podporu z Fondu (žalobce) dva odlišné právní režimy, a to režim vyplývající ze zákona č. 576/1990 Sb., jímž se řídí finanční úřady a dále režim dle zák. č. 388/1991 Sb. o Státním fondu životního prostředí ČR, který se promítá do smlouvy o poskytnutí podpory. Dovolatel dále v dovolání odkázal na ust. § 4 odst. 2 zákona č. 388/1991 Sb., podle něhož se prostředky z Fondu poskytují žadatelům za podmínek stanovených Statutem Fondu a Směrnicí Ministerstva životního prostředí (dále jen „Směrnice“). Právo žalobce (Fondu) vrátit, popř. odejmout a vrátit podporu vyplývá z čl. 10 Směrnice. Tato práva žalobce jsou promítnuta do smlouvy o podpoře, která je soukromoprávní smlouvou. Pro splnění smluvních podmínek je Fond povinen podporu poskytnout, je-li podpora poskytnuta a příjemce neplní stanovené povinnosti, musí nést důsledky, které smlouva předpokládá. Podle dovolatele finanční orgány při porušení finanční kázně nerozhodují spor vyplývající ze vztahu založeného smlouvou o podpoře, tj. nerozhodují ani o právech Fondu založených smlouvou o podpoře, pouze při zjištění porušení rozpočtové kázně rozhodnou o odvodu veškerých poskytnutých prostředků a vyměří penále za dobu od poskytnuté podpory. Dovolatel je s ohledem na uvedené toho názoru, že k rozhodování o důsledcích nesplnění povinností příjemce podpory není dána výlučná pravomoc finančního orgánu, neboť finanční úřady neprojednávají nároky Fondu vyplývající ze smlouvy o podpoře a nerozhodují o nich. Pokud by byla Fondu, který je právnickou osobou (zák. č. 219/2000 Sb.), upřena možnost domáhat se u soudu práv založených smlouvou o podpoře, bylo by tím fakticky znemožněno taková práva smlouvou o podpoře platně založit. Pohledávky fondu vyplývající ze smlouvy o podpoře jsou zajišťovány zástavním právem, ručením, bankovní zárukou a v případě sporu o výši zajištěné pohledávky by bez soudem přiznané pohledávky bylo využití tohoto zajištění nemožné. Dovoletel dále uvedl, že nezpochybňuje působnost finančních orgánů a za podstatné pokládá, aby příjemce podpory nebyl postižen dvakrát, čemuž předchází ujednání ve smlouvě o podpoře, podle něhož odvod provedený finančním orgánem ve prospěch Fondu se započítává na plnění sankcí dle smlouvy o podpoře. Dovolatel s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení. V podání ze dne 11. 1. 2007 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů pokládá za správné a navrhuje, aby dovolání bylo v celém rozsahu zamítnuto. Podle žalovaného je poskytování podpory ze státních prostředků regulováno veřejnoprávními předpisy, především zákonem o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky (tehdy platným zák. č. 576/1990 Sb.), podle jehož § 30 byly nesplacené prostředky považovány za zadržené a subjekty, kterým byly poskytnuty, byly povinny tyto prostředky ve stejné výši odvést státnímu rozpočtu. Odvod zadržených prostředků a penále ukládal finanční úřad, jemuž byla k tomu zákonem založena pravomoc; v daném případě již finanční úřad o povinnosti žalovaného odvést příslušné prostředky a zákonné penále rozhodl. Je tedy zřejmé, že není dána pravomoc soudu dle ust. § 7 odst. 1 a 2 o.s.ř. Žalovaný dále ve vyjádření uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že v případě poskytnutí podpory ze státních prostředků se jedná o dva odlišné právní režimy, neboť příslušné veřejnoprávní předpisy nestanoví použití soukromoprávních předpisů pro uvedené případy, a proto nelze aplikovat obchodní zákoník ani použít rozdílné právní režimy na pohledávku a její příslušenství. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle ust. § 240 odst. 1, § 24