32 Cdo 5685/2015 — Nejvyšší soud

32 Cdo 5685/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2016 Spisová značka:32 Cdo 5685/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.5685.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění Pojištění majetku Leasing Dotčené předpisy:§ 797 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 806 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 812 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 815 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 88 předpisu č. 145/1956Sb. ve znění do 16.07.2001 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 5685/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobců a) M. S., a b) O. S., obou zastoupených JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, PSČ 120 00, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, o zaplacení částky 384 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 269/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2010, č. j. 37 Co 361/2008-163, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 3. 2015, č. j. 37 Co 361/2008-188, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2010, č. j. 37 Co 361/2008-163, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 3. 2015, č. j. 37 Co 361/2008-188, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 6. 2008, č. j. 16 C 269/2005-143, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 8. 2012, č. j. 16 C 269/2005-185, uložil žalované zaplatit původnímu žalobci J. S. (dále též „původní žalobce“), částku 384 750 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 1. 4. 1998 uzavřel J. S. jako pojištěný s právním předchůdcem žalované, společností ČS – Živnostenská pojišťovna, a. s., jako pojistitelem (dále též jen „žalovaná“ či „pojistitel“) pojistnou smlouvu č. 380006122 na dobu neurčitou, jíž bylo pojištěno nákladní vozidlo zn. Avia A 75 EL s valníkovou nástavbou (dále jen „vozidlo“), užívané J. S. na základě leasingové smlouvy uzavřené dne 23. 3. 1998 se společností S Moravia Leasing, s. r. o. (dále též jen „leasingová společnost“) pod číslem 7498004. V technickém průkazu vozidla byl jako jeho držitel uveden J. S. a skutečnost, že vozidlo je předmětem leasingu, v něm vyznačena nebyla. Součástí sjednaného pojištění bylo i pojištění pro případ odcizení vozidla. Poté, co byla leasingová smlouva ke dni 21. 4. 2002 řádně ukončena, bylo vozidlo dne 27. 9. 2002 odcizeno a policie věc odložila, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující k zahájení trestního stíhání. J. S. až do prosince 2002 řádně platil pojistné; dne 17. 12. 2002 mu pojistitel oznámil, že v souvislosti se změnou vlastníka vozidla došlo již ke dni 21. 4. 2002 k ukončení pojistné smlouvy. Soud prvního stupně především dovodil, že změnou v osobě vlastníka pojištěné věci pojištění ke dni 21. 4. 2002 zaniklo podle § 812 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (zrušeného k 1. 1. 2014), ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“), neboť nebylo prokázáno, že by pojistné podmínky stanovily jinak. Usoudil, že na tomto závěru nemůže nic změnit případná neznalost tohoto ustanovení J. S., ale ani případné nejasné vyznačení vlastníka v technickém průkazu vozidla, ve vinkulaci či v jiných listinách, neboť změna v osobě vlastníka vozidla musela být J. S. známa. Dospěl však k závěru, že platil-li J. S. i nadále pojistné podle původní pojistné smlouvy, a to vždy na základě písemné výzvy pojistitele, je třeba tato jednání považovat za návrh ve smyslu § 792 odst. 2 obč. zák., který byl zaplacením pojistného akceptován, a došlo tak k uzavření nové pojistné smlouvy, na základě níž pak vznikla pojistiteli povinnost k plnění z důvodu pojistné události. Krajský soud v Brně k odvolání žalované tento rozsudek v záhlaví označeným rozhodnutím změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s jeho právním posouzením se však ztotožnil pouze v závěru, že došlo k zániku původního pojištění podle § 812 obč. zák. Dodal k tomu, že jakkoliv žalobcova argumentace vycházela spíše z toho, že pojistná smlouva byla uzavírána z pozice majitele vozidla, nelze dospět k jinému než uvedenému závěru, neboť je nepochybné, že J. S. nebyl původně vlastníkem vozidla, nýbrž jeho leasingovým nájemcem, a pojistné podmínky ohledně zániku pojištění pro takový případ nestanovily jinak. Zároveň však usoudil, že k uzavření nové pojistné smlouvy způsobem upraveným v § 792 odst. 2 obč. zák. nedošlo, neboť z výzev k placení pojistného ani z jeho vyúčtování nelze dovodit, že by jimi žalovaná nabízela novou smlouvu o pojištění. Podle mínění odvolacího soudu skutkové závěry nasvědčují tomu, že J. S., zřejmě přesvědčen, že pojistná smlouva trvá, nadále podle ní platil pojistné a žalovaná jej dále k placení původního pojistného vyzývala, protože jí nebyly známy skutečnosti vedoucí k závěru, že původní pojištění již zaniklo. Na základě toho pak odvolací soud uzavřel, že ke škodě došlo až poté, co původní pojištění zaniklo, a protože nové pojištění nevzniklo, nevznikl ani žalobci nárok na pojistné plnění. Rozsudek odvolacího soudu napadl původní žalobce dovoláním, jež co do přípustnosti opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“), a uplatnil dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Původní žalobce především vytkl soudům nižších stupňů, že se nevypořádaly s obsahem výpovědí svědků a s obsahem Všeobecných pojistných podmínek PPH1 (dále též jen „pojistné podmínky“). Jako podstatnou prosazoval výpověď svědka J. N., podle níž z pojistné smlouvy nevyplývá, kdo je vlastníkem předmětu pojištění. Vyjádřil přesvědčení, že to nevyplývá ani z vinkulace, a zdůraznil, že byl v technickém průkazu uveden jako držitel vozidla a že pojistná smlouva neupravovala, zda pojištěnou věcí je věc vlastní nebo cizí. Podle jeho názoru bylo prokázáno, že se při ukončení leasingu dostavil dne 4. 6. 2002 na pojišťovnu, protože své klienty tam posílala leasingová společnost, a tam uzavřel nové pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla. Setrval na svém tvrzení, že jej pracovník pojistitele F. D. ujistil, že stran havarijního pojištění sjednaného na dobu neurčitou není třeba uzavírat novou pojistnou smlouvu, a vyslovil mínění, že obsah svědecké výpovědi této osoby nasvědčuje pravdivosti jeho tvrzení. Zároveň argumentoval ustanovením pojistných podmínek, podle něhož vedle důvodů zániku pojištění uvedených v právních předpisech pojištění zaniká uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, zánikem pojištěné věci, skončením jejího užívání, ukončením činnosti pojištěného a výpovědí. Prosazoval názor, že to lze s ohledem na systematické členění zákona (oddíl 4 „zánik pojištění“) chápat jako odkaz na §§ 800 až 804 obč. zák. Poukázal též na to, že navrhl „v návaznosti na rozhodnutí 30 Cdo 888/2002“ provedení důkazů leasingovou smlouvou, z jejíhož obsahu nelze dovodit, že by leasingový vztah a pojištění byly vzájemně propojeny. Odvolacímu soudu vytkl absenci posouzení, zda jej lze podle zápisu o držiteli vozidla v technickém průkazu jakožto veřejné listině ve smyslu § 134 o. s. ř. považovat za vlastníka předmětu pojištění. Vyjádřil přesvědčení, že pojistné smlouvy jsou smlouvami spotřebitelskými, z čehož dovozoval, že v otázce úpravy zániku pojištění v pojistné smlouvě je nutno použít pro něho příznivější výklad. Původní žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila s právním posouzením odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Původní žalobce po podání dovolání zemřel a jeho právními nástupci se stali jeho dědicové, uvedení v záhlaví tohoto rozhodnutí jako žalobci. O jejich procesním nástupnictví rozhodl Městský soud v Brně usnesením ze dne 29. 7. 2015, č. j. 16 C 269/2005-209, které nabylo právní moci dne 26. 8. 2015. Se zřetelem k době vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu se pro toto dovolací řízení u