32 Cdo 572/2016 — Nejvyšší soud

32 Cdo 572/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 5. 2017 Spisová značka:32 Cdo 572/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.572.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o úvěru Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 343 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 572/2016U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně s Autoleasing, a. s., se sídlem v Praze 4, Budějovická 1912/64b, identifikační číslo osoby 27089444, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalované Ing. Lence Jandurové, se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá 103, jako insolvenční správkyni dlužnice Ing. I. Š., o zaplacení částky 437 939 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 112 EC 45/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, č. j. 36 Co 12/2013-222, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 8. 2013, č. j. 36 Co 12/2013-227, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 536 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 31. 5. 2012, č. j. 112 EC 45/2010-135, uložil původně žalované Ing. I. Š. (dále jen „dlužnice“) zaplatit žalobkyni částku 436 697,20 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 112 545,22 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 436 697,20 Kč od 1. 6. 2012 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 1 091,80 Kč s příslušenstvím, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 142 922,64 Kč a o zaplacení částky tvořené rozdílem 0,05% úroku z prodlení denně z částky 436 697,20 Kč od 1. 6. 2012 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z téže částky za totéž období (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 38 399,81 Kč (výrok III.). K odvolání dlužnice Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., ve výroku III. jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 58 488 Kč, a ve zbytku tohoto výroku jej potvrdil a uložil dlužnici zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 36 169 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) podala dlužnice dovolání, v němž co do přípustnosti uvádí, že napadené rozhodnutí podle jejího názoru závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Navrhuje, aby Nejvyšší soud „napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. V průběhu dovolacího řízení usnesením ze dne 13. 6. 2014, č. j. KSHK 35 INS 7607/2014-A 8-1, uveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, Krajský soud v Hradci Králové jako insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice I. Š. a povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 19. 1. 2016, č. j. KSHK 35 INS 7607/2014-B-23, jež nabylo právní moci dne 25. 1. 2016, insolvenční soud s odkazem na ustanovení § 265 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), rozhodl, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 112 EC 45/2010, lze pokračovat. Tímto rozhodnutím se insolvenční správkyně stala účastnicí řízení místo dlužnice. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“). Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ač dovolatelka výslovně žádnou otázku neformuluje, z obsahu dovolání se podává, že považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, podle něhož má žalobkyně nárok na zaplacení mimořádného poplatku za předčasné ukončení smlouvy o úvěru z důvodu odcizení vozidla, na jehož koupi žalobkyně poskytla dlužnici úvěr. Dovolatelka namítá neplatnost tohoto ujednání pro obcházení zákonných ustanovení o smluvní pokutě a o náhradě škody a argumentuje ve prospěch názoru, že mimořádný poplatek je sankce, která nemá zákonné opodstatnění a jež má žalobkyni kompenzovat veškerý ušlý zisk za předpokládanou dobu trvání smlouvy (neboť se vypočítá jako výše úroků od předčasného ukončení smlouvy do dne předpokládaného řádného ukončení smlouvy). Tato námitka však přípustnost dovolání nezakládá, neboť nejde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Nárok žalobkyně na zaplacení mimořádného poplatku v případě předčasného ukončení smlouvy si strany výslovně ujednaly ve všeobecných obchodních podmínkách, přičemž dlužnice ve smlouvě o úvěru výslovně prohlásila, že se před uzavřením smlouvy s textem těchto obchodních podmínek seznámila, jejich obsahu plně rozumí a souhlasí s nimi. Všeobecné obchodní podmínky dlužnice rovněž podepsala. Jde tedy o závazek založený smlouvou, nelze proto aplikovat zákonná ustanovení o odpovědnosti za škodu, neboť zákonná ustanovení o odpovědnosti za škodu při porušení smluvní povinnosti lze užít až v případě, neřeší-li smlouva důsledky porušení povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 3053/2006, na který správně odkázal odvolací soud, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1702/2011, či jeho usnesení ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3026/2007, jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Argument, že jde o obcházení zákonných ustanovení o odpovědnosti za škodu, proto neobstojí. Podle ustanovení § 343 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), splní-li dlužník peněžitý závazek před stanovenou dobou plnění, není oprávněn bez souhlasu věřitele odečíst od dlužné částky úrok odpovídající době, o kterou plnil dříve. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že právním důvodem žalobní pohledávky, představující souhrn splátek splatných po dni účinnosti odstoupení od smlouvy, je ujednání stran smlouvy o majetkovém vypořádání pro tento případ, které není v rozporu s dispozitivním ustanovením § 351 obch. zák., podle něhož odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti ze smlouvy, odstoupení se však nedotýká ustanovení, která podle projevené vůle stran nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy. Sjednají-li si leasingová společnost (pronajímatel) ve smlouvě s leasingovým nájemcem pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy z důvodů na straně nájemce právo na úhradu všech dlužných splátek, tedy i splátek splatných po odstoupení od smlouvy, není výkon tohoto práva v rozporu s poctivým obchodním stykem jen proto, že jde o splátky splatné po odstoupení od smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soud