32 Cdo 721/2010 — Nejvyšší soud

32 Cdo 721/2010 citace  Název judikátu:Privatizace obecního majetku. Zveřejnění záměru obce. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2011 Spisová značka:32 Cdo 721/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.721.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Neplatnost právního úkonu Obec Privatizace Převod nemovitostí Převod vlastnictví Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 36a odst. 4 předpisu č. 367/1990Sb. ve znění do 12.11.2000 § 39 předpisu č. 128/2000Sb. § 39 obč. zák. § 2 odst. 2 předpisu č. 128/2000Sb. § 38 odst. 1 předpisu č. 128/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:14. 2. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 04.11.2011IV.ÚS 1060/11JUDr. Miloslav Výbornýodmítnuto08.08.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 721/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobců a) Ing. L. H., a b) I. S., obou zastoupených prof. JUDr. Jaroslavem Fenykem, Ph.D., DSc., advokátem, se sídlem v Brně, Vackova 82, proti žalovaným 1) Město Žďár nad Sázavou, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Žižkova 227/1, identifikační číslo osoby 00295841 a 2) Občanské sdružení NEUMANN, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Neumannova 13, identifikační číslo osoby 48898546, zastoupenému JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 5, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 11 C 34/2007, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 15 Co 129/2008-285, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 15.960,- Kč, a to k jejich ruce společné a nerozdílné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich advokáta prof. JUDr. Jaroslava Fenyka, Ph.D., DSc., se sídlem v Brně, Vackova 82. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou určil rozsudkem ze dne 31. října 2007, č. j. 11 C 34/2007-239, že kupní smlouva ze dne 7. srpna 1996 s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 2. prosince 1996 uzavřená mezi žalovanými o prodeji domu č. p. 2045, 2046 a 2047 s pozemky St. p. č. 1269/1, 1269/2 a 1269/3, to vše zapsáno na listu vlastnictví pro obec Žďár nad Sázavou a katastrální území Město Žďár, je neplatná, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že městské zastupitelstvo prvního žalovaného rozhodlo dne 22. června 1995 o privatizaci obecního bytového fondu, též předmětných nemovitostí, a to formou odprodeje celých obytných domů v souladu se Zásadami privatizace obecního bytového fondu. Záměr této privatizace vyvěšený dne 1. října 1995 stanovil podmínky pro uplatnění žádosti o převod obytného domu tak, že žádost bude městskému úřadu doručena nejpozději v den uzávěrky záměru, tj. 31. prosince 1995, že žádost podá pouze jedna skupina žadatelů, která prokazatelně zahrne všechny zájemce o koupi bytového domu z řad nájemců bytů, a že nájemci bytů sdružení ve skupině žadatelů uhradí na účet prvního žalovaného nejpozději v den uzávěrky záměru zálohu ve výši 3.000,- Kč za každý byt v domě. Žalobci, kteří byli oba řádnými nájemníky, zaplatili dne 27. prosince 1995 zálohu a dopisem ze dne 28. prosince 1995 doručeným téhož dne požádali prvního žalovaného o odprodej předmětného domu v souladu se zásadami privatizace a zveřejněným záměrem. Dne 6. února 1996 byly členskou schůzí schváleny stanovy druhého žalovaného, jehož členy se mohli stát uživatelé bytů v předmětném domě; registrovány ministerstvem vnitra byly dne 23. února 1996. Žalobci se členy druhého žalovaného nestali. Dne 7. srpna 1996 byla uzavřena kupní smlouva, jíž první žalovaný převedl předmětné nemovitosti do vlastnictví druhého žalovaného. Vázán právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2007, č. j. 32 Odo 850/2004-198, soud prvního stupně především uzavřel, že žalobci jako neúspěšní účastníci nabídkového řízení mají ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí ve vlastnictví obce, kterou obec uzavřela s jiným zájemcem o koupi. Dovodil dále, že nedílnou součástí vyhlášeného záměru byly i podmínky prodeje, obsažené jednak v záměru samotném, jednak v zásadách privatizace, a že oba žalobci tyto podmínky splnili, první žalovaný však neuzavřel kupní smlouvu s nimi, nýbrž s druhým žalovaným, který ke dni 31. prosince 1995 ještě neexistoval, nesplnil tedy podmínku podání žádosti a složení zálohy k uvedenému datu, a protože žalobci nebyli jeho členy, nezahrnoval ani všechny zájemce o koupi domu z řad nájemníků bytů. Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že první žalovaný nedodržel podmínky privatizace obecního bytového fondu, které sám schválil. Z ustanovení § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), soud prvního stupně dovodil, že převod obecního majetku se musí uskutečnit v souladu s vyhlášeným záměrem a v jeho v mezích; pokud by se tak nestalo a obec by převedla obecní majetek za jiných podmínek, než které byly obsaženy v záměru jeho převodu, byla by občanům odňata možnost se k němu vyjádřit a předložit svoje nabídky. Na základě závěru, že první žalovaný převedl obecní majetek na druhého žalovaného v rozporu s vyhlášeným záměrem, soud prvního stupně posoudil kupní smlouvu jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 39 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) pro rozpor se zákonem č. 367/1990 Sb. Zároveň ji shledal neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť je podle jeho mínění nepřijatelné, aby obec ve vztahu ke svým občanům porušovala pravidla, která prostřednictvím svého zastupitelstva sama přijala. K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 15 Co 129/2008-285, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu věci zjištěného soudem prvního stupně a v podstatě se ztotožnil též s jeho právním posouzením. Význam ustanovení § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb. shledal v tom, že pokud obec jako veřejnoprávní korporace má v úmyslu převést nemovitý majetek, musí tento záměr transparentně deklarovat tak, aby všichni občané měli stejné podmínky pro předložení svých nabídek; účelem úpravy je zamezit diskriminaci některých subjektů a zvýhodňování jiných subjektů. Na základě toho odvolací soud dovodil, že je sice na obci, aby si vybrala toho, komu případně nemovitý majetek převede, v tomto směru je však vázána podmínkami, které sama vymezí. Není nutné, aby v záměru byly tyto podmínky dopodrobna uvedeny, avšak jsou-li v něm vymezeny, není možno se od nich bez dalšího odklonit a majetek převést za jiných podmínek. Pokud tedy první žalovaný v záměru vymezil základní podmínky převodu předmětných nemovitostí v rámci privatizace svého bytového fondu, tj. že musí být předložena žádost do 31. prosince 1995, že do stejného data musí být zaplacena záloha ve výši 3.000,- Kč za každý byt a že obytné domy budou převedeny pouze jedné skupině žadatelů, která musí zahrnovat veškeré zájemce o byt mezi nájemníky, bylo nutno striktně tyto podmínky dodržet anebo, pokud by zastupitelstvo dospělo k jinému názoru, bylo nutno předepsaným způsobem uvedený záměr změnit a znovu jej zveřejnit. Ač ke změně záměru nedošlo, první žalovaný převedl nemovitosti na druhého žalovaného za jiných podmínek než těch, jež byly v záměru uvedeny. Odvolací soud uzavřel, že je-li podle judikatury Nejvyššího soudu považován za neplatný právní úkon, který byl učiněn v rozporu s ustanovením § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., tedy že byl převeden nemovitý majetek obce bez předchozího zveřejnění záměru, je nutné vztáhnout tento důsledek i na situace, kdy došlo k převodu nemovitého majetku v rozporu s původně zveřejněným záměrem, neboť takovou situaci lze posoudit obdobně, jako kdyby obec převedla majetek bez zveřejnění záměru. Jestliže totiž obec do svého záměru stanoví podrobnější podmínky převodu, a to i ty, které nemusí být v záměru uvedeny, stávají se tyto podmínky součástí vyhlášeného záměru a nelze tedy bez dalšího postupovat rozporu s nimi. Rozsudek odvolacího soudu napadl druhý žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jež odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a že vychází ze skutkového zjištění, jež nemá oporu v provedeném doka