32 Cdo 838/2020 — Nejvyšší soud

32 Cdo 838/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 5. 2020 Spisová značka:32 Cdo 838/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.838.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 6 odst. 7 předpisu č. 523/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 838/2020-230 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a  soudců  JUDr.  Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně FOREZ s.r.o., se sídlem v Ostrově č.p. 2, PSČ 561 22,  identifikační číslo osoby 64788342, zastoupené JUDr. Petrem Kubíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti žalovanému K. N., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, za účasti vedlejší účastnice Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, zastoupené JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 637/16, o zaplacení 11 671 185  Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 305 C 1/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 11. 2019, č. j. 27 Co 193/2019-208, takto : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 11. 2019, č. j. 27 Co 193/2019-208, ve výroku II., jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 2. 2019, č. j. 305 C 1/2018-139, v bodu I. výroku v rozsahu částky 11 236 729 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 1. 2016 do zaplacení, ve výrocích III. a IV. o nákladech řízení, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 2. 2019, č. j. 305 C 1/2018-139, v části bodu I. výroku, v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 11 236 729 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 1. 2016 do zaplacení, a v bodu III. výroku o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala podanou žalobou po žalovaném jako daňovém poradci náhrady škody vzniklé zaplacením daňového příslušenství (penále, úroku z doměřené daně z příjmu právnických osob a úroku za dobu posečkání s platbou daně), které jí bylo doměřeno správcem daně po provedené daňové kontrole, při níž byly zjištěny věcné i formální nedostatky v jejím účetnictví u odpočitatelné položky nákladů výzkumu a vývoje v letech 2007 – 2009. Žalovaný své vytýkané formální pochybení nesporoval, ale pojišťovna, u které si sjednal profesní pojištění odpovědnosti za škodu a která posléze vstoupila jako vedlejší účastnice na jeho straně do řízení podle § 93 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), plnit odmítla. Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 21. 2. 2019, č. j. 305 C 1/2018-139, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 11 413 831 Kč se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 1. 2016 do zaplacení (bod I. výroku), zamítl žalobu ve zbývající částce 257 354 Kč se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 1. 2016 do zaplacení (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (bod III. výroku). Soud prvního stupně, vycházeje z § 373 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“),  dospěl k závěru, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z mandátní smlouvy uzavřené se žalobkyní a v příčinné souvislosti s tím vznikla žalobkyni škoda spočívající v dodatečně vyměřeném a zaplaceném daňovém příslušenství v celkové výši 11 413 831 Kč. Proto poté, co neshledal námitku promlčení vznesenou žalovaným i vedlejší účastnicí důvodnou, žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ve výroku označeným rozsudkem k odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu jeho vyhovujícího výroku ve věci samé a rozhodnutí o nákladech řízení změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném bodu I. výroku tak, že zamítl žalobu v rozsahu částky 177 102 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 1. 2016 do zaplacení (výrok I.), jinak ho ve zbývající části bodu I. výroku potvrdil (výrok II.) a uložil žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni náklady za řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž se žalovaný v mandátní smlouvě ze dne 3. 12. 1996 zavázal poskytovat žalobkyni poradenství v oblasti účetnictví, daní a auditu, což zahrnovalo mimo jiné dohled nad zpracováním předepsané agendy podle zákona o účetnictví a nad dodržováním daňových a dalších souvisejících zákonů. Žalovaný poskytoval žalobkyni daňové poradenství i v záležitostech týkajících se projektů výzkumu a vývoje, přičemž k předmětným projektům v uvedené oblasti vydal pro žalobkyni stanovisko, že písemné dokumenty jsou formálně v pořádku. Věcnou stránku projektu žalovaný nepřezkoumával, ale účetní doklady aproboval jako způsobilé pro zařazení do účetnictví a pro uplatnění a odečet položky výzkumu a vývoje ze základu daně z příjmu právnických osob žalobkyně za období let 2007 – 2009. Na základě výsledku kontroly u žalobkyně, která se rovněž zabývala rozsahem a důvodností nákladů vynaložených při realizaci projektů výzkumu a vývoje ve zdaňovacím období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2009, správce daně zvýšil základ daně mimo jiné o odečet nákladů, které měly být podle žalobkyně vynaloženy při realizaci projektů výzkumu a vývoje. Správce daně vydal na daň z příjmu právnických osob dodatečné platební výměry a odvolání žalobkyně proti nim byla zamítnuta. Proti závěrům správce daně, že projekty výzkumu a vývoje nesplňovaly formální ani materiální předpoklady, se žalobkyně bránila neúspěšně ve správním soudnictví, v němž soud prvního stupně i odvolací soud dospěly k jednoznačnému závěru, že projekty výzkumu a vývoje nesplňují formální náležitosti podle § 34 odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), a proto je nadbytečné se zabývat otázkou splnění věcných požadavků. Po podaných kasačních a ústavních stížnostech dospěly ke stejným závěrům i Nejvyšší správní soud a Ústavní soud. Přestože se soud prvního stupně nezabýval důkazními návrhy žalovaného a vedlejší účastnice na jeho straně, neboť v situaci, kdy žalovaný věcnou stránku projektů nepřezkoumával, považoval za nadbytečné provádět dokazování směřující ke zjištění, zda projekty výzkumu a vývoje splňovaly materiální podmínky, podle názoru odvolacího soudu ani provedení důkazů navrženými zprávami o daňových kontrolách by nemělo na rozhodnutí ve věci samé vliv. V této souvislosti uvedl, že z přehledu žalobkyni doměřené daně z příjmu právnických osob za období let 2007 – 2009, který si soud prvního stupně vyžádal od místně příslušného finančního úřadu, vyplývá, že doměřená daň v letech 2007 – 2008 nesouvisela pouze s neoprávněným odpočtem za projekty na podporu výzkumu a vývoje. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný odpovídá žalobkyni za škodu, jejíž výše byla prokázána zprávou finančního úřadu a která žalobkyni vznikla zaplacením příslušenství daně souvisejícího s jejím doměřením v důsledku neoprávněně učiněných odpočtů za projekty výzkumu a vývoje v letech 2007 – 2009, byť soud prvního stupně pochybil, pokud věc posoudil podle § 373 a násl. obch. zák., a neaplikoval tak speciální úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou daňovým poradcem při výkonu jeho činnosti, obsaženou v § 6 odst. 7 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „zákon o daňovém poradenství“). Podle zjištění soudu některé projekty výzkumu a vývoje neobsahovaly ani základní identifikační údaje o poplatníkovi, většina projektů byla schválena až po zahájení jejich řešení a na všech zadávacích protokolech úkolů výzkumu a vývoje chybělo místo, jméno a příjmení oprávněné osoby, která projekt schválila před zahájením jeho řešení. Za situace, kdy soud prvního stupně vycházel z rozhodnutí soudů ve správním soudnictví o tom, že žalobkyně z důvodu formálních nedostatků projektů výzkumu a vývoje neoprávněně učinila odpočet nákladů na výzkum a vývoj, odvolací soud posoudil námitku žalovaného a vedlejší účastnice o nedostatku příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného a