32 Odo 1305/2005 — Nejvyšší soud

32 Odo 1305/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 3. 2007 Spisová značka:32 Odo 1305/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1305.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 1305/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně M. s.r.o. „v likvidaci“, zastoupené advokátem, proti žalované I C S. akciová společnost, zastoupené advokátem, o zaplacení 199 251,- Kč a 153 270,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29/10 Cm 666/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 1996, č.j. 1 Cmo 440/94-92, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 1996, č.j. 1 Cmo 440/94-92, se výrocích II. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Podle obsahu spisu se žalobkyně (tehdy pod obchodní firmou M. s.r.o. – dále též jen „žalobkyně“) domáhala podanou žalobou po žalované zaplacení jednak částky 153 270,- Kč jako ceny software dodaného na základě hospodářské smlouvy ze dne 22. listopadu 1991 uzavřené mezi účastníky a vyúčtovaného fakturou č. 28 11 91 505, a dále částky 199 251,- Kč jako poplatku z prodlení za opožděnou úhradu uvedené faktury. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu v rozsahu částky 176 107,- Kč zpět, jelikož jí žalovaná po podání žaloby zaplatila jistinu ve výši 153 270,- Kč a dále jí uhradila na úrok z prodlení částku 22 837,- Kč. Krajský obchodní soud v Brně rozsudkem ze dne 8. dubna 1994, č.j. 10 Cm 666/92-69, zastavil řízení v rozsahu částky 176 107,- Kč (bod I. výroku) a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 176 414,- Kč a náklady řízení ve výši 14 101,- Kč a 10 270,- Kč (bod II. výroku). Soud prvního stupně, odvolávaje se na ustanovení § 763 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), vyšel při posuzování žalobního nároku na zaplacení požadovaného poplatku z prodlení z právní úpravy hospodářského zákoníku (dále též jen „hosp. zák.“) se zdůvodněním, že jde o právo žalobkyně vyplývající z porušení závazku ze smlouvy uzavřené mezi účastníky před 1. lednem 1992. Na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že si účastníci řízení dohodli ve smyslu § 141 hosp. zák. majetkovou sankci ve výši 1% z celkové částky za každý den prodlení. Za situace, kdy žalovaná předmětnou fakturu za dodané licenční programové vybavení ve lhůtě splatnosti žalobkyni neuhradila, dovodil, že žalobní nárok na zaplacení majetkové sankce vyúčtované za prodlení se zaplacením faktury za období od 18. prosince 1991 do 21. dubna 1992 je důvodný. Snížení této majetkové sankce podle posouzení soudu prvního stupně nepřichází v úvahu; ustanovení § 301 obch. zák., které upravuje oprávnění soudu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit, nelze v souzené věci aplikovat, jelikož obchodní zákoník se vztahuje až na právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti. Ustanovení § 144 hosp. zák. nelze rovněž podle soudu využít, neboť toto ustanovení opravňovalo k možnosti snížení, popřípadě k prominutí majetkové sankce, jsou-li pro to zcela mimořádné důvody, pouze hospodářskou arbitráž. Navíc tyto mimořádné důvody nemá soud za prokázané. Proto žalobě na zaplacení požadovaného poplatku z prodlení vyhověl. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. května 1996, č.j. 1 Cmo 440/94-92, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku (výrok I.) a změnil ho v bodu II. výroku tak, že majetkové sankce, na jejichž zaplacení vzniklo žalobkyni právo ve výši 199 251,- Kč, se snižují na jednu polovinu, to je na částku 99 760,50 Kč, a žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 76 923,50 Kč a náklady řízení ve výši 14 101,- Kč a 10 270,- Kč (výrok II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně o vzniku nároku žalobkyně na zaplacení požadovaného poplatku z prodlení ve výši 199 251,- Kč za opožděnou úhradu faktury č. 28 11 91 505, jelikož při tomto rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištěného skutkového stavu a z tehdy platné úpravy hospodářského zákoníku, která umožňovala smluvním stranám dohodnout si výši majetkových sankcí odchylně od výše zde stanovené. Na rozdíl od soudu prvního stupně však, vycházeje z ustanovení § 144 hosp. zák. a z právní úpravy obsažené v občanském soudním řádu (dále též jen „o. s. ř.“), zejména z jeho ustanovení § 9 odst. 1, 3 a 4 dovodil, že moderační oprávnění hospodářské arbitráže upravené v § 144 hosp. zák. přešlo v době, kdy již hospodářská arbitráž neexistuje, spolu s rozhodovací pravomocí na soudy. Za stavu, kdy odvolatelka (žalovaná) setrvala na požadavku snížení dohodnutých a uplatněných majetkových sankcí, odvolací soud přistoupil ke snížení dohodnutých majetkových sankcí na jednu polovinu. Tento svůj postup zdůvodnil nepřiměřenou výší sjednané majetkové sankce (360 % p. a.) a dále zjištěním, že protistranu stíhala v případě prodlení se splněním dodávky sankce dle § 204 hosp. zák., tj. nejvýše 10 % z ceny dodaných výrobků, trvalo-li prodlení déle než měsíc. Při aplikaci moderačního oprávnění odvolací soud dále přihlédl k tomu, že jedna z hlavních příčin prodlení žalované s placením jistiny spočívala v okolnosti, jež není na její straně – u žalované nastala druhotná platební neschopnost, jejíž existenci žalovaná v odvolacím řízení doložila. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu druhého výroku napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř., z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. [patrně omylem dovolatelkou citován § 241 odst. 2 písm. d) o. s. ř.]. Dovolatelka se snížením sjednané majetkové sankce nesouhlasí a tvrdí, že v posuzované věci důvod pro uplatnění moderačního práva soudu nenastal. Poukazuje na to, že si účastníci úrok ve výši 1 % denně dobrovolně sjednali a že žalovaná v řízení nenamítala, že by smlouvu uzavřela na základě omylu či že by šlo o neplatnou smlouvu z jiného důvodu. Důvodem pro použití moderačního práva nemůže být podle mínění dovolatelky ani druhotná platební neschopnost žalované, neboť pro takový názor nespatřuje žádnou oporu v zákoně a navíc jde o zcela běžný jev v obchodním styku. Dovolatelka, odvolávajíc se na konkrétní soudní judikaturu, podle níž sjednaný úrok z prodlení ve výši 1 % denně z dlužné částky není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a jeho výše není důvodem pro odepření právní ochrany, navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání žalovaná popírá uzavření smlouvy, která by obsahovala tak vysoké penále z prodlení a tvrdí, že v tomto směru neexistuje ve spisu jediný listinný důkaz. V dalším vyjádření odkazuje na dovolání, které ve věci podala. Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. září 2000, č.j. 32 K 51/96-433, byl prohlášen konkurs na majetek žalované, v důsledku čehož bylo řízení o dovolání žalobkyně ze zákona přerušeno [srov. § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů]. Dovolací soud pokračuje v řízení o dovolání žalobkyně poté, co usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2005, č.j. 32 K 51/96-808 (které podle výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně – oddíl B, vložka 96, nabylo právní moci dne 25. října 2005), byl konkurs na majetek žalované zrušen z důvodu, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu. Dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (a souvisejícímu výroku o nákladech řízení), a je i důvodné. Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), a (je-li dovolání přípustné)