32 Odo 166/2005 — Nejvyšší soud

32 Odo 166/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 4. 2007 Spisová značka:32 Odo 166/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.166.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 166/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. arch. J. S., zastoupeného advokátem, proti žalované S. s. r. o., (dříve D., s r.o.), zastoupené advokátem, o zaplacení částky 294 554,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 30/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2004 č. j. 1 Cmo 253/2003-192, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2004, č.j. 1 Cmo 253/2003-192, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. března 2003, č.j. 42 Cm 30/2001-167, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. března 2003, č. j. 42 Cm 30/2001 167, zamítl žalobu na zaplacení částky 294 554,50 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce jako objednatel uzavřel dne 26. 2. 1996 s žalovanou jako zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla úplná obnova a stavební restaurování domu podle dokumentace zakázky. Stavební práce měly být provedeny v pěti fázích, termín plnění byla sjednán pro první čtyři fáze na 30 týdnů od podpisu smlouvy a cena díla na částku 1 322 000 Kč s tím, že za první fázi zaplatí objednatel 400 000 Kč, za druhou fázi 286 000 Kč, za třetí fázi 416 000 Kč a za čtvrtou fázi 620 000 Kč; cena páté fáze měla být upřesněna po dodání projektové dokumentace. Dvěma následnými dodatky k uvedené smlouvě pak sjednali účastníci konečný termín plnění všech pěti fází na 26. 9. 1996 a celkovou cenu na částku 1 700 000 Kč. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobce v březnu 1996 uhradil žalované zálohu ve výši 200 000 Kč a v dubnu 1996 vyúčtovanou cenu provedených prací ve výši 60 905 Kč. Faktury žalované, kterými účtovala práce provedené v dubnu a květnu 1996 částkami 130 800 Kč a 79 452 Kč, zaplatil 1. 8. 1996 namísto žalobce O. ú. ve S., a to na základě jeho předchozího rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na obnovu kulturní památky – objektu ve výši 1 000 000 Kč formou proplacení faktur firmě provádějící obnovu. Podle tohoto rozhodnutí činila celková cena obnovy 1 700 000 Kč (podíl vlastníka památky měl činit 700 000 Kč). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že došlo k platnému uzavření smlouvy o dílo v režimu § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“), od níž žalobce úkonem ze dne 8. 1. 2001 odstoupil pro prodlení žalované s předáním díla. Tím došlo podle § 351 ObchZ k zániku všech práv a povinností ze smlouvy o dílo a strany jsou povinny vrátit si navzájem poskytnutá plnění. Žalobce uhradil žalované celkem částku 260 905 Kč, žalovaná však nepochybně zhodnotila nemovitost žalobce vyšší částkou, než představuje požadavek žalobce uplatněný v tomto řízení, když do konce roku 1996 uhradil O. ú. ve S. žalované za práce provedené na této nemovitosti celkem 999 845 Kč, a proto na její straně k bezdůvodnému obohacení nedošlo. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. června 2004, č. j. 1 Cmo 253/2003-192 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud zčásti dospěl k jiným právním závěrům než soud prvního stupně. Především shledal neplatnou předmětnou smlouvu o dílo z důvodu nedostatku dohody o ceně díla a o předmětu smlouvy. Účastníci smlouvy nedali najevo svoji vůli uzavřít smlouvu i bez určení ceny, nedohodli způsob jejího určení, a proto měla být podle § 536 odst. 3 ObchZ cena ve smlouvě dohodnuta. Čtyři z pěti fází díla byly provázeny v článku IV. smlouvy cenovým ujednáním, u páté fáze cena dohodnuta nebyla. Předmět díla nebyl dostatečně určitě vymezen ani projektovou dokumentací, ani technickou zprávou, která počítala s pozdějším přesnějším vymezením díla, zejména v části zahrnuté do páté fáze, k němuž však nedošlo. Z důvodu závěru o neplatnosti smlouvy o dílo se pak odvolací soud touto smlouvou, ani odstoupením od smlouvy, nezabýval. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že oba účastníci si musí navzájem vydat přijatá plnění, a pokud jde o žalovanou, musí být podle § 458 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) poskytnuta peněžitá náhrada. Obohacen byl žalobce jako vlastník nemovitosti, která byla přičiněním žalované zhodnocena, a to nepochybně o vyšší hodnotu, než odpovídá částce žalobcem požadované, čemuž nasvědčuje nejen cena díla dohodnutá v dodatku č. 2 smlouvy – 1 700 000 Kč, ale i odhad zhodnocení nemovitosti provedené samotným žalobcem na částku 5 252 420 Kč v jeho žádosti o zařazení akce do Programu záchrany architektonického dědictví z 27. 4. 1996. Odvolací soud se ztotožnil i se závěry soudu prvního stupně ohledně návrhů z 13. 11. 1997 a 26. 2. 1998 s tím, že nejde o uznání závazku, ale o dílčí přehledy z doby jednání účastníků o narovnání. Přes dílčí výhrady k některým právním závěrům soudu prvního stupně shledal odvolací soud jeho rozsudek jako věcně správný. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání a jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci a to, že řízení je postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouvou z 26. 2. 1996 bylo sjednáno jediné dílo. Namítl, že jednotlivé fáze díla měly samostatný právní režim a vyplývá to i z té skutečnosti, že cena díla byla rozdělena právě podle fází. Tím, že o fázi číslo 5 nebyla uzavřena 26. 2. 1996 mezi stranami konečná dohoda, nebyla nijak dotčena závaznost dohody o ostatních fázích. Právní otázkou je tedy, co je odlišujícím znakem jedné smlouvy o dílo a více smluv o dílo sepsaných na jedné listině. Žalobce nesouhlasí také se závěrem odvolacího soudu, že předmět smlouvy o dílo byl vymezen nedostatečně. Projektová dokumentace vzhledem k tomu, že objekt je nemovitou kulturní památkou, byla předmětem veřejného výběrového řízení a stala se tak veřejnou listinou. Předmět díla byl z projektové dokumentace zřejmý a detaily měly být upřesňovány v průběhu zhotovování díla, což se až do 30. 8. 1996 dělo, jak vyplývá ze stavebního deníku. Dostatečnost projektové dokumentace pro provedení díla nemohl soud jako laik v otázkách projektu a stavebních ani posoudit. Odvolací soud také nesprávně uzavřel, že žalobce jako vlastník nemovitosti byl obohacen o větší hodnotu než odpovídá částce žalobcem požadované. Vzhledem k tomu, že k této otázce nebyl v řízení proveden znalecký posudek, nemohl soud vědět, o kolik se zvětšila přičiněním žalované hodnota nemovitosti. Vypovídací hodnotu v tomto směru nemá ani odhad provedený žalobcem v žádosti o zařazení akce do Programu záchrany architektonického dědictví, neboť se jednalo o předpokládané zhodnocení, což neznamená, že k takovému zhodnocení došlo. Žalobce dále namítl, že prostředky poskytnuté O. ú. ve S. (resp. Č. r.) byly poskytnuty žalobci, byť na konkrétní účel, a proto se pouze žalobce může v případě odstoupení od smlouvy nebo její neplatnosti domáhat jejich vrácení. Žalovaná dostala za provedení díla více než 1 200 000 Kč, dílo nedokončila, je tedy zřejmé, že je to žalovaná, kdo má vracet žalobci bezdůvodné obohacení. Vady řízení shledává žalobce v přijetí odborného závěru o zhodnocení nemovitosti a nedostatečnosti projektové dokumentace bez stanoviska odborníka, nepřipuštění změny tvrzení bez změny žalobního petitu a porušení zásady dvouinstančnosti řízení s ohledem na jiné právní důvody zamítnutí žaloby odvolacím soudem než byly důvody soudu prvního stupně. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje žalobce také v otázce právního režimu dotací poskytnutých podle zákona č. 20/1987 Sb. a vztahu mezi příjemcem dotace a třetí osobou. Žalobce navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že všechny otázky vznesené žalobcem již byly v judikatuře vyřešeny (otázka dostatečné určitosti vymezení díla dle projektové dokumentace, otázka povinnosti vrátit přijaté plnění v případě neplatnosti smlouvy uzavřené mezi příjemcem dotace a třetí osobou) nebo je napadené rozhodnutí neřeší (co je odlišujícím znakem jedné smlouvy o dílo, otázka více smluv o dílo sepsaných na jedné listině, právní režim dotací pod