32 Odo 365/2003 — Nejvyšší soud

32 Odo 365/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 9. 2003 Spisová značka:32 Odo 365/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.365.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 213 předpisu č. 99/1963Sb. § 157 předpisu č. 99/1963Sb. § 128 předpisu č. hosp. zák./Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 365/2003-113 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně I. p. t. a c., a.s., zastoupené JUDr. M. Š., advokátkou, proti žalované P. P. K., a.s., zastoupené JUDr. J. Š., advokátkou, o zaplacení částky 148.365,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 23/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2002, č.j. 3 Cmo 62/2001-89, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2002, č.j. 3 Cmo 62/2001-89, a rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 7. července 2000, č.j. 15 Cm 23/95-63, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 7. července 2000, č.j. 15 Cm 23/95-63, tak že zamítl žalobu o zaplacení 148.365,- Kč a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 37.310,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 15.036,- Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám její právní zástupkyně. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně provedl navržené důkazy a zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, přičemž z provedených důkazů, jak jsou jmenovitě uvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, vycházel, avšak na jejich základě dospěl k jiným právním závěrům. Dle odvolacího soudu základem pro žalobou uplatněný nárok je hospodářská smlouva č. 35/91 o odborné pomoci z 22. října 1991, kterou uzavřeli S. z. ú. ch. p. Z. (dodavatel) a Z. P. a.s. – h., K. H. o.z. (odběratel). Skutečnost, že na straně dodavatele došlo k právnímu nástupnictví, byla mezi účastníky nesporná. Pokud jde o odběratele, odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) dovodil, že k přechodu práv a povinností z této smlouvy na žalovanou nedošlo. Žalovaná je akciovou společností založenou podle zákona č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech, a jak již správně posoudil soud prvního stupně, při jejím založení k přechodu práv a závazků na zakládanou společnost (žalovanou) nedošlo. Ani z dodatku k hospodářské smlouvě č. 35/91, uzavřeného 3. února 1992 mezi I. p. t. a c. Z., a P., a.s., jež obsahuje rozšíření předmětu plnění o bod 4 o spolupráci při tvorbě nebo doplňků dokumentů, které je nutno přikládat k certifikaci, a poskytování informací v jednotlivých fázích realizace systému, a který dále rozšiřuje smlouvu o další bod, organizaci a účast při závěrečném přezkušování podniku před podáním žádosti o certifikaci, převod práv a povinností z předmětné hospodářské smlouvy dle odvolacího soudu dovodit nelze. K tomu by totiž byla nutná podle ustanovení § 128 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „hospodářský zákoník“) dohoda předávajícího a přejímacího a souhlas druhé strany, a to vzhledem k ustanovení § 24 hospodářského zákoníku v písemné formě. Takový „písemný doklad“ o souhlasu všech doložen nebyl. Nad to, jak zdůraznil odvolací soud, obsahem dohody, označené jako dodatek hospodářské smlouvy, je převzetí dvou nových závazků, a vůle převzít závazky z vlastní hospodářské smlouvy zde vyjádřena není. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že závazky z hospodářské smlouvy na žalovanou nepřešly a dohodou označenou jako dodatek k hospodářské smlouvě žalovaná pouze převzala dva nové závazky. Fakturou č. 178 z 30. května 1993 byly vyúčtovány náklady na plnění hospodářské smlouvy do jejího vzniku a podle rozpisu nákladů dopisem generálního ředitele žalobkyně z 24. června 1993 jde o náklady na plnění dle původní hospodářské smlouvy a nikoli na plnění nově převzatých závazků. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost (nesprávně) odvozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítala, že předmětem sporu je plnění (úhrada nutných nákladů dle § 125 odst. 5 hospodářského zákoníku) z titulu odstoupení žalované od hospodářské smlouvy o odborné pomoci č. 35/1991, kterou 22. října 1991 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se společností Z. P. a.s. – h. K uzavření smlouvy došlo v době, kdy tato společnost založila zakladatelským plánem z 18. října 1991 společnost novou – P. a.s. (žalovanou), která právně vznikla ke dni svého zápisu do obchodního rejstříku, tj. k 11. listopadu 1991. V čele obou společností stál Ing. A. N. „jako předseda představenstva, resp. ředitel a člen představenstva“. K podpisu smlouvy došlo v době, kdy zakladatel žalované, vložil do žalované majetek bývalého o.z. K. H., a smlouva byla uzavírána na dobu jednoho roku s cílem zabezpečit certifikaci systému jakosti nově zakládané akciové společnosti, která převzala výrobní program o.z. K. H. Pokud 3. února 1992 došlo mezi žalovanou a žalobkyní k uzavření dodatku k hospodářské smlouvě a tento dodatek byl za žalovanou podepsán osobou, která současně vykonávala i funkci statutárního zástupce původního odběratele dle hospodářské smlouvy č. 35/91 (tj. Ing. A. N.) a pokud čl. II bod A přímo deklaruje vůli žalované vstoupit do procesu spolupráce zahájené právě hospodářskou smlouvou č. 35/91, je dle dovolatelky zřejmé, že mezi Z. P. a.s – h. a žalovanou došlo k dohodě o převodu práv a povinností z této hospodářské smlouvy, přičemž předmětný dodatek rovněž písemně deklaruje souhlas žalobkyně s tím, že plnění bude pokračovat ve prospěch žalované. Dále dovolatelka poukazovala na skutečnost, že sama žalovaná se považovala za odběratele zavázaného podle hospodářské smlouvy č. 35/91 a právě s odkazem na č. V odstavec 2 smlouvy od ní s účinností k 19. srpnu 1992 odstoupila. Odvolacímu soudu dovolatelka rovněž vytýkala, že jeho závěr, že fakturou č. 178 z 30. března 1993 vyúčtované náklady jsou dle „rozpisu“ z 24. června 1993 pouze náklady podle původní hospodářské smlouvy, v důsledku čehož žalované povinnost tyto náklady zaplatit nevznikla, je zjednodušený. V původní hospodářské smlouvě byla totiž sjednána cena plnění částkou 70 – 80.000,- Kč a již z tohoto titulu bylo fakturováno přibližně 65.000,- Kč, a proto nebylo možné vycházet pouze z úkolů a objemů sjednaných v této hospodářské smlouvě, když příprava dalšího vzdělávání pracovníků (nad rámec sjednaného cenového objemu ve smlouvě) byla vynucena právě plněním úkolů specifikovaných v bodě 4 dodatku. Přijal-li odvolací soud závěr, že dodatek k hospodářské smlouvě nelze chápat jako dohodu o převodu práv a povinností z hospodářské smlouvy č. 35/91 na žalovanou, ale pouze jako převzetí dvou nových závazků specifikovaných v bodech 4 a 10 dodatku, tak sjednaná cena těchto „dvou nových závazků“ činila 230.000,- Kč a i v takovém případě, došlo-li k odstoupení od smlouvy, a nemohlo-li dojít k dokončení sjednaných závazků, vzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů s tím vynaložených. Proto dovolatelka požadovala, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů (tj. občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání, jak se výslovně podává z odůvodnění jeho rozsudku, ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/