32 Odo 902/2004 — Nejvyšší soud

32 Odo 902/2004 citace  Právní věta:Jestliže banka bez souhlasu svého klienta odčerpala z jeho běžného účtu určitou částku na základě pokynu jiné banky, aniž byly splněny podmínky pro opravné zúčtování, porušila tím smlouvu o běžném účtu uzavřenou se svým klientem. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2006 Spisová značka:32 Odo 902/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.902.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Běžný účet Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:90 / 2007 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 902/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. P. K., proti žalovaným 1. K. b., a.s., a 2. Č. o. b., a.s., za účasti vedlejšího účastníka na straně druhé žalované L. M., s.r.o., o zaplacení částky 260 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Cm 82/96, o dovolání žalobce a dovolání prvé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2002 č. j. 9 Cmo 347/2001-114, takto: I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje. II. Dovolání prvé žalované se zamítá. III. Prvá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. M. S. advokáta se sídlem v M. IV. Ve vztahu mezi žalobcem, druhou žalovanou a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Bývalý Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. listopadu 2000 č. j. 44 Cm 82/96-68 zamítl žalobu, aby byly obě žalované povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 260 000 Kč s 16% úrokem p. a. od 5. 3. 1996 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobcem a prvou žalovanou byla uzavřena smlouva o běžném účtu, na který byla dne 26. 11. 1993 připsána částka ve výši 260 000 Kč. Tato částka byla poukázána druhou žalovanou, a to z účtu vedlejšího účastníka, který mu vedla druhá žalovaná. Příkaz k převodu dal druhé žalované žalobce jako jednatel vedlejšího účastníka. Druhá žalovaná poté zjistila, že žalobcův příkaz k převodu neměla realizovat, neboť účet vedlejšího účastníka měl být na základě jeho žádosti z 23. 11. 1993 o blokaci finančních prostředků ve výši 200 000 Kč do 26. 11. 1993 na jeho účtu vinkulován za účelem zaplacení celních poplatků. Pro nápravu svého omylu zvolila druhá žalovaná cestu opravného zúčtování, které provedla tak, že dne 29. 11. 1993 provedla storno uvedené platby z účtu vedlejšího účastníka na účet žalobce a inkasovala částku 260 000 Kč z účtu žalobce vedeného u prvé žalované zpět na účet vedlejšího účastníka vedeného u druhé žalované. Soud prvního stupně posoudil smlouvu o běžném účtu uzavřenou žalobcem s prvou žalovanou podle § 708 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) a dospěl k závěru, že žalobce neprokázal porušení povinností prvou žalovanou z této smlouvy, ani to, že mu stornem předmětné částky vznikla škoda, když stav na jeho účtu byl před provedením platby i po provedení storna stejný (zůstatek ve výši 518,85 Kč); právo na náhradu škody mu tak nevzniklo. Opravné zúčtování – storno částky 260 000 Kč – bylo provedeno v souladu s § 711 odst. 2 ObchZ, podle kterého banka opraví bez zbytečného odkladu chybné účtování, a podle článku 28 Všeobecných obchodních podmínek S. b. č. z roku 1992 (dále jen „Podmínky S.“), které byly závazné pro všechny banky, a proto byla prvá žalovaná povinna opravné zúčtování (storno) umožnit, když jinak prvá žalovaná k tíži účtu žalobce platby z podnětu jiné banky neprovádí. Ve vztahu k druhé žalované vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že její právní předchůdkyně – I. a p. b., a.s., uzavřela podle § 708 ObchZ s vedlejším účastníkem smlouvu o běžném účtu, z něhož byla 24. 11. 1993 sporná částka odepsána ve prospěch účtu žalobce a po provedeném stornu připsána zpět, což posoudil jako postup banky v souladu s § 711 odst. 2 ObchZ – provedení opravy chybného účtování. Podle závěru soudu prvního stupně žalobce neprokázal žádný právní důvod k tomu, aby mu byla z účtu vedlejšího účastníka vyplacena částka 260 000 Kč. Neprokázal, že mu stornem částky 260 000 Kč vznikla nějaká škoda, ani to, že by druhá žalovaná porušila nějakou povinnost. V jednání žalobce, který neprokázal žádný právní důvod k tomu, aby mu byla z účtu vedlejšího účastníka převedena na jeho účet předmětná částka, shledal soud prvního stupně rozpor s dobrými mravy. Námitku promlčení vznesenou druhou žalovanou přijal soud prvního stupně jako opodstatněnou vzhledem k tomu, že právo na náhradu škody se podle § 106 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, a že se žalobce o vrácení platby ve výši 260 000 Kč na účet vedlejšího účastníka dozvěděl z výpisu ze svého účtu z 1. 12. 1993; promlčecí lhůta tak uběhla dnem 1. 12. 1995. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. listopadu 2002 č. j. 9 Cmo 347/2001-114 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že prvá žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 260 000 Kč se 16% úrokem p.a. od 5. 3. 1996 do zaplacení, ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V části, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k druhé žalované, odvolací soud připustil dovolání. Odvolací soud doplnil dokazování Všeobecnými obchodními podmínkami K. b., a.s. (dále jen „V. o. p. K. b.“), které byly součástí smlouvy o vedení běžného účtu uzavřené mezi žalobcem a prvou žalovanou, a z nich zjistil, že banka sice může bez příkazu nebo souhlasu majitele účtu provádět opravné zúčtování, neztotožnil se však s názorem soudu prvního stupně, že pohyby finančních prostředků ve výši 260 000 Kč na účtech mezi prvou žalovanou a druhou žalovanou mají charakter opravného zúčtování ve smyslu § 711 odst. 2 ObchZ. Podle názoru odvolacího soudu je velmi sporné, zda je vůbec možné za opravné zúčtování považovat finanční operace zasahující prostředky na účtech klientů u jiné banky, než té, u které k nedopatření došlo, neboť za opravné zúčtování je možno považovat pouze chyby technické povahy; v opačném případě by se podle názoru odvolacího soudu jednalo o věcné přezkoumávání správnosti platby. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že storno platby ve výši 260 000 Kč provedené druhou žalovanou a realizované prvou žalovanou z účtu žalobce vedeného u prvé žalované nebylo opravným zúčtováním, takže do práv žalobce vyplývajících ze smlouvy o běžném účtu uzavřené s prvou žalovanou bylo nepřípustným způsobem zasaženo. Oblast bankovních vztahů je striktně vymezena zákonem a smluvními ujednáními mezi klientem a bankou a banka je povinna v souladu se smlouvou příkaz klienta provést bez ohledu na skutečnost, že tímto příkazem mohou být dotčena majetková práva třetích osob vyplývající ze vztahů mezi klientem a těmito třetími osobami. Nelze v žádném případě připustit, aby banky před provedením příkazu klienta hodnotily věcnou správnost tohoto příkazu. Odvolací soud věc uzavřel tak, že prvá žalovaná v rozporu s § 709 odst. 1 ObchZ a smlouvou o běžném účtu a bez příkazu žalobce odepsala dne 29. 11. 1993 z jeho účtu žalovanou částku; uplatněný nárok žalobce je tedy nárokem vyplývajícím přímo ze smlouvy o běžném účtu. Žalobce má proto právo na uvedení účetního stavu do souladu se skutečností nebo na výplatu této částky. Nárok na náhradu škody mezi žalobcem a druhou žalovanou není dán, neboť příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním druhé žalované (nesprávným opravným zúčtováním z účtu žalobce) a zmenšením majetku žalobce je přerušena protiprávním jednáním prvé žalované v rozporu se smlouvou a se zákonem. Proti rozsudku odvolacího soudu podala prvá žalovaná dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Povinnost provést bez zbytečného odkladu opravu chybného zaúčtování peněžních prostředků ukládal dovolatelce § 711 odst. 2 ObchZ, dovolatelka proto provedením předmětné operace pouze plnila svoji zákonnou povinnost. Dovolatelka dále poukázala na smlouvu o běžném účtu uzavřenou s žalobcem, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky K. b., které v článku 147 přímo stanoví povinnost banky zúčtování provést v případě, že se opravné účtování provádí z podnětu jiné banky. Za oprávněnost a správnost opravného zúčtování přitom odpovídá banka, která je provádí, tj. ta, která d