33 Cdo 1317/2021 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1317/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2021 Spisová značka:33 Cdo 1317/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1317.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Odpovědnost za vady Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 499 obč. zák. § 597 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 1. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 101/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1317/2021-287 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. S., bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Vokůrkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 2863/50, proti žalovanému M. R., bytem XY, zastoupenému Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, o zaplacení 60.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 121/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, č. j. 11 Co 240/2020-232, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.800 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Františka Vokůrky, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 11. 2019, č. j. 23 C 121/2014-212, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od 10. 4. 2013 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení dalších 217.292 Kč s příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výrok III., IV., V.). Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 11. 11. 2020, č. j. 11 Co 240/2020-232, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., ve výroku II. jej změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 40.000 Kč s 7,05 % úrokem z prodlení od 10. 4. 2013 do zaplacení a ve zbytku tento výrok potvrdil; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že kupní smlouvou uzavřenou dne 9. 10. 2012 žalovaný žalobci prodal nebytové jednotky č. XY (jiný nebytový prostor) a č. XY (jiný nebytový prostor) nacházející se v prvním podzemním podlaží domu č. p. XY v XY, spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku za sjednanou cenu 965.000 Kč; jednotky byly inzerovány jako atelier. Až po uzavření kupní smlouvy žalobce zjistil, že byly kolaudovány jako sklep a že probíhá správní řízení, jehož cílem je rekolaudace na atelier. Dopisy ze dne 28. 2. 2013 a 3. 4. 2013 žalobce žalovanému vytkl vadu předmětu koupě spočívající v nevyhovujícím zakrytí bývalé výtahové šachty (stropního prostupu mezi nebytovými jednotkami a nebytovým prostorem v prvním nadzemním podlaží) toliko sádrokartonem; stavební úřad uložil žalobci tuto vadu odstranit, což žalobce s nákladem 41.960 Kč učinil, neboť jinak by k rekolaudaci nedošlo. Dále žalobce žalovanému vytkl nevyhovující řešení vedení kanalizace pod podlahou nebytových jednotek s tím, že na odstranění této vady vynaložil 195.332 Kč; současně uplatnil slevu z kupní ceny ve výši 150.000 Kč, resp. 164.092 Kč. Ze znaleckého posudku znalce Ing. Řezáče se podává, že uzavření šachetního otvoru bylo v rozporu s právními předpisy a normami a nesplňovalo bezpečnostní požadavky. Původní řešení čerpací stanice kanalizace nesplňovalo požadavky norem a právních předpisů a snižovalo možnosti funkčního využití nebytových jednotek. Prostory, v nichž se vady vyskytly, jsou společnými částmi domu, nejsou součástí nebytových jednotek. Na vady žalobce neupozornil, vyšly najevo až dodatečně, nešlo o vady zjevné. Na podkladě provedených důkazů soudy shodně dovodily, že vytčené nedostatky jsou vadami ve smyslu § 499 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a že žalovaný za ně odpovídá. Žalobce coby kupující má právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny dle § 597 odst. 1 obč. zák. Zatímco soud prvního stupně shledal odpovídající slevu z kupní ceny ve výši 20.000 Kč zohledňující, že předmětem koupě byl (rovněž) podíl na společných částech domu v rozsahu 12,8 %, odvolací soud dospěl k závěru, že pro určení výše slevy z kupní ceny je rozhodující, jak se existence vytčených vad projevila v obou nebytových jednotkách; při zvážení všech okolností případu shledal přiměřenou slevu ve výši 60.000 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje především z toho, že závisí na otázkách hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, přičemž tyto formuluje následovně: 1) „zakládá informace prodávajícího o existenci probíhajícího stavebního řízení ohledně převáděných nemovitostí a o vstupu kupujícího do práv a povinností stavebníka v tomto řízení uvedená v kupní smlouvě právo kupujícího na to, aby bylo toto stavební řízení úspěšně dokončeno, a v případě, že tomu tak není, jedná se o vadu zakoupené nemovitosti?“, a 2) „je-li spolu s nebytovou jednotkou převáděn spoluvlastnický podíl na společných prostorách budovy a vyskytne-li se vada lokalizovaná ve společných prostorách, přihlíží se při určení výše slevy z kupní ceny nemovitosti k celkovým nákladům vynaloženým na opravu vady společných prostor nebo k nákladům odpovídajícím výši spoluvlastnického podílu nabytého kupujícím na těchto prostorách?“. Dále namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky 3), zda „může soud dojít k právnímu závěru, zda zjištěné vady brání nebo nebrání řádnému užívání prodané věci pouze s odkazem na znalecký posudek, aniž by se sám zabýval právním posouzením a aplikací příslušných předpisů“, a otázky 4) zda „je stanovená sleva ve výši 60.000 Kč z celkové kupní ceny 965.000 Kč z titulu vytknutých vad přiměřenou slevou, resp. zda je v souladu s ust. § 597 odst. 1 OZ“. Dovolatel prosazuje, že vytčené nedostatky nejsou vadami předmětu koupě ve smyslu ustanovení § 499 obč. zák., a pokud se jedná o vady, považuje soudem určenou výši slevy z kupní ceny za nepřiměřenou. Dále odvolacímu soudu vytýká, že vycházel z nesprávných skutkových zjištění, a výhrady má k odůvodnění napadeného rozhodnutí, které shledává nedostatečným. Žalobce se vyjádřil k námitkám uplatněným v dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Obecně platí, že spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázkách hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně, že rozhodnutí závisí na otázkách hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovými však nejsou k dovolacímu přezkumu předestřené otázky 1) a 2). Odvolací soud se totiž otázkou probíhajícího stavebního (rekolaudačního) řízení ve vztahu k právům a povinnostem stavebníka vůbec nezabýval, resp. neposuzoval, zda měl žalobce jako kupující právo na to, aby bylo stavební řízení úspěšně dokončeno. Stejně tak nebylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem určující, jaké náklady byly celkově vynaloženy na opravu společných prostor a jak se na nich žalobce podílel, neboť uzavřel, že výši slevy nelze bez dalšího dovodit jen z nákladů, které žalobce vynaložil na odstranění reklamovaných vad, nýbrž rozhodující je, v jakém rozsahu se tyto v