33 Cdo 1325/2009 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1325/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2011 Spisová značka:33 Cdo 1325/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1325.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        33 Cdo 1325/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: Územní pracoviště Brno, Orlí 27, Brno, proti žalovaným 1) K. Š., a 2) A. Š., zastoupené JUDr. Janou Staškovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Nádražní 30, o zaplacení částky 120.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 342/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 23. října 2008, č. j. 60 Co 308/2008-51, takto:  I.   Dovolání se odmítá. II.   Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen ve výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. dubna 2008, č. j. 4 C 342/2007-32, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 120.000,- Kč „s příslušenstvím“, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovoláním vymezenou otázku provedení stavby v souladu s platným stavebním povolením vyřešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. listopadu 2005, sp. zn. 33 Odo 822/2004, v němž přijal a odůvodnil závěr, podle kterého pro závěr o splnění této podmínky (rozuměj provést výstavbu v souladu se stavebním povolením) žalovaným není zjištění, zda výstavba je prováděna v souladu se stavebním povolením, ale teprve zjištění, zda byla takto skutečně provedena. Protože až v kolaudačním řízení zahájeném na návrh stavebníka zkoumá stavební úřad otázku, zda stavba byla provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním povolení (§ 81 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu), lze závěr o splnění této podmínky žalovaným učinit teprve na základě proběhlého kolaudačního řízení. V rozsudcích ze dne 25. února 2010, sp. zn. 33 Cdo 4271/2008, a ze dne 22. září 2010, sp. zn. 33 Cdo 2275/2008, Nejvyšší soud také dovodil, že není porušením smluvního závazku užívat dům, na jehož výstavbu či přestavbu poskytl stát stavebníkovi příspěvek, po stanovenou dobu k trvalému bydlení, jestliže stavebník vedle trvalého bydlení dům v jeho zanedbatelné části využívá i jiným způsobem (konkrétně k výdělečné činnosti, případně k výkonu živnosti). Tyto závěry jsou využitelné - a odvolací soud se od nich neodchýlil – i v posuzovaném případě, kdy žalovaní dům, na jehož přestavbu jim byl poskytnut státní příspěvek, užívají k trvalému bydlení. Závěry uvedených rozhodnutí platí o to víc v situaci, kdy krejčovská dílna o výměře 12 m2 byla v půdním prostoru zřízena navíc - „mimo rámec původního stavebního povolení“. Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1887/99 je nepřiléhavý, neboť je v něm posuzován skutkově zcela odlišný případ. Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je správný a závěry, na nichž založil své rozhodnutí, jej nemohou činit zásadně právně významným. Dovolací soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c] o. s. ř.]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, kteří by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 31. března 2011 JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu