33 Cdo 2079/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2079/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2024 Spisová značka:33 Cdo 2079/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2079.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 5. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1974/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2079/2023-78 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce R. S., zastoupeného Mgr. Pavlem Grošpicem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/6, proti žalované Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16 (identifikační číslo osoby 452 72 956), o zaplacení 1 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 7/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023, č. j. 19 Co 13/2023-61, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce po žalované požadoval zaplacení 1 350 000 Kč s tím, že tato částka představuje rozdíl mezi tím, co mu žalovaná zaplatila na trvalých následcích úrazu v důsledku jeho havárie na motocyklu, k níž došlo 14. 8. 2016 (2 250 000 Kč), a tím, co mu měla podle povahy úrazu dovozené znalci za trvalé následky zaplatit (3 600 000 Kč). Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, č. j. 25 C 7/2021-46, žalobu o zaplacení 1 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 440 560 Kč ve výši 8,25 % ročně od 22. 3. 2021 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 2. 2023, č. j. 19 Co 13/2023-61, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne 8. 12. 2014 pojistnou smlouvu č. 7039150013 s názvem „Životní pojištění Můj život“ s počátkem pojištění od 10. 12. 2014. Ve smlouvě bylo pro pojištěného (žalobce) sjednáno pojištění trvalých následků a pojištění pro případ smrti následkem úrazu či úrazu v motorovém vozidle. Součástí smlouvy byly mimo jiné Pojistné podmínky verze ŽP-VOO-ML-0001 (které zahrnují kromě dalšího i Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob 02/2014) a Doplňkové pojistné podmínky verze ŽP-DPP-ML-0001. Žalobce dne 14. 8. 2016 havaroval na motocyklu a utrpěl mnohočetná těžká zranění. Žalovaná jakožto pojistitelka vyplatila žalobci jakožto pojištěnému na trvalých následcích po úrazu částku 2 250 000 Kč, jež odpovídala 70 % poškození podle tzv. oceňovacích tabulek, které byly součástí pojistných podmínek. Žalobce však požadoval částku odpovídající 100 % poškození a po žalované se domáhal doplacení pojistného plnění do celkové výše 3 600 000 Kč; svůj nárok podpořil dvěma znaleckými posudky, v nichž znalci přezkoumali povahu jeho úrazu. Žalovaná nárok žalobce neuznala a současně vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že nárok žalobce je promlčen, neboť trvalé následky úrazu představují změnu zdravotního stavu pojištěného vyvolanou úrazem; pojištění trvalých následků úrazu bylo hrazeno z pojištění úrazového a nelze ho podřadit pod pojištění životní ve smyslu soukromoprávní definice životního pojištění. Odvolací soud akcentoval, že pojistnou smlouvou bylo sjednáno pojištění životní i úrazové. Tato dvě pojištění existovala samostatně vedle sebe a pojistně plnit ze stejného důvodu bylo vždy možné pouze z jednoho z těchto titulů, tedy vždy buď pouze z pojištění životního, nebo pouze z pojištění úrazového. Žalobní požadavek byl opřen a vychází výlučně z pojištění úrazového (žalobce utrpěl úraz při havárii s motorovým vozidlem), nikoli pojištění životního, zejména proto, že pojistnou událostí byly pouze a jen trvalé následky úrazu žalobce, nikoli změna jeho osobního stavu či jakákoli jiná podmínka předvídaná článkem III., písm. A., bod A.1. VPP či případně § 2833 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Uzavřel tedy, že pokud nebylo z titulu vzniku invalidity žalobce ani částečně plněno a ani následně žalováno, nemůže se promlčecí lhůta pojit k pojištění životnímu a délka promlčení práva se touto okolností nemůže řídit. K argumentaci žalobce ohledně ustálení jeho zdravotního stavu a následků úrazu, které se projevily ztuhnutím hlezenního kloubu levé dolní končetiny, odvolací soud připomněl, že předmětem řízení nebyl nárok na náhradu škody na zdraví, ale uplatněno bylo právo na pojistné plnění, které nemá povahu práva na náhradu škody. V souzené věci je pojistnou událostí ustálení trvalých následků úrazu, přičemž k jejich ustálení (po úrazu žalobce) došlo 24. 8. 2016. Právo na doplatek pojistného plnění se tak promlčelo dne 24. 8. 2020, přičemž žaloba byla podána až 6. 1. 2021. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce o rozporu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy, neboť žalovaná svým jednáním zmeškání lhůty žalobcem nezavinila, ani k tomu nijak nepřispěla. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které doposud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny“. V dovolání formuluje a k dovolacímu přezkumu předkládá následující dvě otázky: 1) „zda obnosové pojištění trvalých následků úrazu naplňuje definiční znaky životního pojištění, a tudíž pro ně platí ve smyslu § 635 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta deseti let a ne tří let, jaké druhy pojištění spadají do definičního okruhu životního pojištění, jaký je vztah z hlediska hierarchie právních norem mezi ustanoveními pododdílu 5 a pododdílu 6 v rámci zákonné úpravy pojištění v občanském zákoníku, především tedy obecně s ohledem na rozdíl v délce promlčecí lhůty, zda definice životního pojištění podle § 2833 o. z. je kogentní v tom smyslu, že o životní pojištění (s desetiletou a ne tříletou promlčecí lhůtou) jde vždy v případě naplnění (jakkoli abstraktních) zákonných definičních znaků, nebo zda pojišťovna si může pojištění pojmenovat tak nebo onak ve svých pojistných podmínkách a vnutit ho v té podobě adhezní smlouvou spotřebiteli (zejména v rámci produktu životního pojištění), do jaké míry tedy může pojistitel sám vůči spotřebiteli určovat, které dílčí pojištění do životního pojištění spadá a které nikoli“, a 2) „zda se vztahuje pojištění trvalých následků úrazu (při nedostatku výslovného ujednání v pojistné smlouvě resp. v pojistných podmínkách, které spoluutvářejí obsah pojistné smlouvy) také na druhotné následky úrazu, vzniklé např. v důsledku imobility jako primárního následku úrazu, a pokud ano, zda promlčecí lhůta ve vztahu k takovému právu na pojistné plnění z druhotného následků běží už od vzniku primárního následku nebo samostatně až od vzniku druhotného následku.“ Dovolatel prosazuje, že pojištění trvalých následků úrazu, které sjednal v rámci „Životního pojištění Můj život č. 7039150013“, netřeba hodnotit jako úrazové, nýbrž jako životní pojištění. Současně namítá, že žalovanou upřená část pojistného plnění vztahující se k úplné ztuhlosti levého hlezenního kloubu je pozdějším následkem imobility, nikoli prvotním trvalým následkem úrazu; u později vzniklého poškození běží promlčecí lhůta samostatně až od vzniku tohoto druhotného následku. Nerozhoduje, že žalovaná jako pojišťovna rozdělila své doplňkové pojistné podmínky na životní a úrazové pojištění, neboť pojistná smlouva je sjednána ve svém celku jako životní pojištění. Žalovaná se vyjádřila k dovolacím námitkám a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na