33 Cdo 224/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 224/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 8. 2022 Spisová značka:33 Cdo 224/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.224.2022.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní úkony Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 35 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 224/2022-595 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně obce Sluštice, zastoupené Mgr. Peterem Compeľem, advokátem se sídlem v Praze 9, Prokopka 176/2, proti žalované Building support and management s. r. o., se sídlem v Praze 1, Krakovská 583/9, zastoupené JUDr. Michalem Kloudou, advokátem se sídlem v Praze, Londýnská 730/59, o 5.152.600 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 140/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2021, č. j. 17 Co 57/2020-558, t a k t o: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 5.152.600 Kč s příslušenstvím za přivedení vodovodu a kanalizace a za napojení obou soustav k žalovanou nově vybudovanému vodovodu a kanalizaci podle smlouvy o spolupráci z 6. 9. 2007 (ve znění dodatku z 18. 2. 2010). Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. 9. 2019, č. j. 27 C 140/2014-453, poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2019, č. j. 32 Cdo 3038/2018-434, zrušil – spolu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2017, č. j. 17 Co 87/2017-394 – jeho předchozí rozsudek ze dne 16. 8. 2016, č. j. 27 C 140/2014-279, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, uložil žalované zaplatit žalobkyni 5.152.600 Kč s 7,75% úroky z prodlení od 10. 6. 2011 do zaplacení, na náhradě nákladů řízení 440.711 Kč a státu na nákladech řízení 235.453 Kč. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 5. 2020, č. j. 17 Co 57/2020-500, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 5.152.600 Kč; ve zbytku věci samé (úroky z prodlení) a ve výrocích o nákladech řízení je zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalované a rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 32 Cdo 3089/2020-531, rozhodnutí, jímž Městský soud v Praze uložil žalované zaplatit žalobkyni jistinu (5.152.600 Kč), zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 16. 9. 2021, č. j. 17 Co 57/2020-558, Městský soud v Praze rozhodnutí ze dne 24. 9. 2019, č. j. 27 C 140/2014-453, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni jistinu (5.152.600 Kč), potvrdil. Odvolací soud smluvní vztah účastnic podřídil zákonu č. 513/1991 Sb., obchodnímu zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), a v intencích jeho ustanovení § 266 odst. 1 až 4 smlouvu o spolupráci ve spojení s dodatkem vyložil tak, že úmyslem stran bylo vybudovat funkční (zkolaudované) zařízení vodovodu a kanalizace. Splatnost sjednané částky 5.152.600 Kč – ve smlouvě o spolupráci formálně vázána na kolaudaci – nemohla nastat dříve, než se i kanalizace stala funkční. Splatnost celé částky nastala v době sjednané ve smlouvě, resp. v jejím dodatku (§ 340 odst. 1 obch. zák.). Jestliže 3. 9. 2018 bylo zkolaudováno fungující zařízení (kanalizace), splatnost poplatku nemohla nastat 31. 10. 2010, kdy zařízení nebylo ani funkční, ani zkolaudované, nemohla nastat (co do poplatku za kanalizaci) ani na základě právní moci kolaudačního rozhodnutí, neboť kanalizace nefungovala. Doba splatnosti se posunula od data 31. 10. 2010 o tolik dnů, kolik jich uplynulo od 1. 6. 2010 do funkčnosti zkolaudovaného zařízení, tj. pokud jde o kanalizaci do 3. 9. 2018. Od 1. 6. 2010 do 3. 9. 2018 uplynulo osm let, tři měsíce a tři dny, splatnost sjednaného poplatku za kanalizaci tak nastala osm let, tři měsíce a tři dny od 31. 10. 2010, tj. 3. 2. 2019. Splatnost poplatku za vodovod, který byl zkolaudován a současně funkční 7. 1. 2011, se posunula od 31. 10. 2010 o 221 dnů (doba od 1. 6. 2010 do právní moci kolaudačního rozhodnutí 7. 1. 2011), tedy nastala 9. 6. 2011. V době rozhodnutí odvolacího soudu tak byl splatný celý sjednaný poplatek za vodovod i kanalizaci a bylo tedy na místě žalobě co do jistiny vyhovět. K obraně žalované uplatněné podáním ze 4. 5. 2015, jímž započetla své pohledávky převyšující v součtu pohledávku žalobkyně, odvolací soud – s odkazy na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – nepřihlédl; právní úkon směřující k započtení je absolutně neplatný pro neurčitost, neboť není patrné, která ze třiceti dvou k započtení uplatněných pohledávek zanikla (§ 37 odst. 1, § 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“). Nadto žalovaná dostatečně netvrdila existenci zákonných předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu a skutečnosti týkající se příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením povinnosti a výší škody (9.094.211 Kč). Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, je zjevně bezdůvodné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spořívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování – mimo jiné – smlouvou o spolupráci z 6. 9. 2007 a dodatkem z 18. 2. 2010, vyšel z toho, že žalovaná se zavázala vlastní investicí vybudovat v lokalitě Na Čtverách infrastrukturu (vodovod, kanalizaci, komunikaci, odstavná stání a osvětlení). K výstavbě obecního vodovodu a kanalizace k hranici uvedené lokality tak, aby mohlo dojít k propojení sítí, se zavázala žalobkyně. Zatímco splatnost poplatku za napojení vodovodu a kanalizace nebyla ve smlouvě dohodnuta, dodatkem se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni do 31. 10. 2010 celkovou částku poplatku ve výši 5.152.600 Kč, nabude-li rozhodnutí o kolaudaci vodovodu a kanalizace právní moci nejpozději do 31. 5. 2010. V případě, že se kolaudační rozhodnutí stane pravomocným později, posunuje se doba splatnosti (31. 10. 2020) o tolik dnů, kolik jich uplyne od 1. 6. 2010 do dne nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí. Vodovod a kanalizace v lokalitě Na Čtverách byly propojeny s vodovodem a kanalizací vybudovanou žalobkyní v roce 2010, zprovozněn byl však jen vodovod. Stavba vodovodu a kanalizace byla zkolaudována rozhodnutím Městského úřadu v Říčanech z 6. 12. 2010 a kanalizace byla zprovozněna 3. 9. 2018 poté, co byla vybudována, zkolaudována a uvedena do provozu čistička odpadních vod Sluštice. K ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu ohledně výkladu právního úkonu se Nejvyšší soud v předmětné věci plnohodnotně vyjádřil v předcházejících kasačních rozhodnutích, z nichž dovolací soud vyjímá následující. V rozsudku ze dne 29. 5. 2019, č. j. 32 Cdo 3038/2018-434, uvedl, že „jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Ústavní soud pak zdůraznil (v rovině ústavně právní), že text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Vůli je nutno dovozovat z vnějších okolností spojených s pod