33 Cdo 2616/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2616/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2013 Spisová značka:33 Cdo 2616/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2616.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Příspěvek na bydlení Úroky z prodlení Dotčené předpisy:§ 17 odst. 3 předpisu č. 136/1985Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 5. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2616/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalovaným 1) J. P., a 2) M. P., zastoupeným JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 53, o zaplacení 120.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 139/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. února 2012, č. j. 13 Co 363/2011-181, takto: I. Dovolání proti výroku rozsudku ze dne 7. února 2012, č. j. 13 Co 363/2011-181, kterým Krajský soud v Plzni změnil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. dubna 2011, č. j. 17 C 139/2010-140, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 30. května 2011, č. j. 17 C 139/2010-170, tak, že jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 10% úrok z prodlení z částky 120.000,- Kč za dobu od 12. 9. 2006 do 9. 12. 2010, se zamítá; ve zbylé části se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení 120.000,- Kč s příslušenstvím z titulu vrácení státního příspěvku poskytnutého na individuální bytovou výstavbu. Uváděla, že žalovaní nedodrželi smluvní podmínku dokončit stavbu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu. Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. dubna 2011, č. j. 17 C 139/2010-140, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 30. května 2011, č. j. 17 C 139/2010-170, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni do 3 měsíců od právní moci rozsudku 120.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% z částky 120.000,- Kč od 10. 12. 2010 do zaplacení; v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 10% z částky 120.000,- Kč od 22. 9. 2000 do 9. 12. 2010, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. Vycházel ze zjištění, že žalovaní a tehdejší Okresní národní výbor v Karlových Varech, jehož příslušnost pro hospodaření s majetkem státu převzala ve smyslu zákona č. 320/2002 Sb. žalobkyně, uzavřeli dne 22. 8. 1990 smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu občanům - stavebníkům a o omezení převodu nemovitosti (dále jen „smlouva“), podle níž byl žalovaným poskytnut příspěvek ve výši 120.000,- Kč na provedení stavebních úprav - vestavby půdního prostoru domu stojícího na pozemku parcelní číslo stavební v katastrálním území O. Ve smlouvě se žalovaní mimo jiné zavázali provést výstavbu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření smlouvy; pro případ porušení tohoto závazku nebo nesplnění některé z dalších podmínek smlouvy se zavázali takovou skutečnost neprodleně oznámit žalobkyni a poskytnutý příspěvek do 30 dnů vrátit. K zajištění povinnosti vrátit poskytnutý státní příspěvek bylo ve smlouvě sjednáno omezení převodu nemovitosti. Žalovaní nesplnili podmínku dokončit výstavbu půdní vestavby tak, aby do 22. 8. 2000 nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí (kolaudační rozhodnutí nebylo rozhodnutí odvolacího soudu vydáno). V průběhu realizace půdní vestavby se ukázalo jako potřebné provést další stavební práce; bylo nezbytné odstranit statické poruchy obvodového zdiva budovy, opravit historický kazetový strop v 1. nadzemním podlaží domu (tj. pod půdní vestavbou), kompletně opravit střešní konstrukci a vyměnit střešní krytinu. Tyto práce bylo nutné provést před výstavbou půdní bytové jednotky, musely být prováděny v souladu s požadavky Národního památkového ústavu a vyžádaly si zvýšené náklady. Žalovaný v roce 2003 žádal o prominutí povinnosti vrátit poskytnutý příspěvek neúspěšně. Žalovaní jsou rozvedeni a žijí odděleně. Žalovaný má ve své péči dvě nezaopatřené děti a z čistého měsíčního příjmu 25.000,- Kč splácí hypotéku; žalovaná je dlouhodobě nemocná a není zaměstnaná. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že žalovaní porušili podmínky smlouvy, neboť v rozporu s jejím obsahem a s § 17 odst. 3 vyhlášky č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, kterou je třeba aplikovat v posuzované věci, nedokončili stavbu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci do deseti let od uzavření smlouvy; jsou tudíž povinni příspěvek státu vrátit. Nepřisvědčil námitce žalovaných, že je smlouva neplatná, neboť v ní není dostatečně určitě vymezeno, jaké stavby se má příspěvek týkat. Dovodil, že skutečnost, že bytová jednotka měla teprve vzniknout, nebylo na překážku ujednání o omezení jejího převodu. Důvodnou neshledal ani námitku, že právo žalobkyně na vrácení příspěvku je promlčeno; v případě zajištění závazku omezením převodu nemovitosti se totiž uplatní desetiletá promlčecí doba (§ 109 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění před 1. 1. 1992, ve spojení s § 874 občanského zákoníku ve znění účinném po 1. 1. 1992). V dané věci uplynula lhůta pro provedení stavby dne 22. 8. 2000, žalobkyni vzniklo právo na vrácení příspěvku dnem 21. 9. 2000, promlčecí doba by proto uplynula dne 21. 9. 2010, avšak žaloba byla podána dne 16. 8. 2010. Námitku žalovaných, že se nárok žalobkyně příčí dobrým mravům, shledal důvodnou pouze částečně. S odkazem na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 222/2009 a rozsudek ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 311/2008) uzavřel, že okolnosti, které nastaly při provádění stavby (obtíže při stavbě v historicky chráněné budově a osobní poměry žalovaných), nejsou natolik závažné, aby bylo namístě dovozovat, že žalobkyně uplatnila právo na zaplacení 120.000,- Kč (tj. jistiny) v rozporu s dobrými mravy. Odepření ochrany práva na vrácení příspěvku nadto vylučuje skutečnost, že žalovaní doposud stavbu nezkolaudovali a ani v dohledné době ji nedokončí. Odmítl názor žalovaných, že pro naplnění účelu (tj. podmínek) vyhlášky č. 136/1985 Sb. postačí, že poskytnutý příspěvek účelně proinvestovali a snaží se stavbu dokončit. Žalobkyni právo na úroky z prodlení zčásti (konkrétně za dobu od splatnosti příspěvku na bytovou výstavbu /21. 9. 2000/ do dne následujícího po doručení žaloby žalované /9. 12. 2010/) odepřel pro rozpor s dobrými mravy. Přihlédl přitom k tomu, že žalobkyně – bez ohledu na ustanovení § 18 odst. 3 vyhlášky č. 136/1985 Sb. - podala žalobu těsně před uplynutím promlčecí doby, zohlednil tíživé finanční poměry žalovaných, jejich vyživovací povinnost k dvěma dětem, nepříznivý zdravotní stav žalované, splácení hypotečního úvěru i okolnosti provádění stavby. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. února 2012, č. j. 13 Co 363/2011-181, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku potvrdil, v zamítavém výroku jej změnil tak, že žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni do 3 měsíců od právní moci rozsudku rovněž 10% úrok z prodlení z částky 120.000,- Kč od 12. 9. 2006 do 9. 12. 2010; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně se s ohledem na obsah odvolání účastníků zabýval pouze otázkou, zda a do jaké míry lze žalobkyni odepřít -pro rozpor s dobrými mravy- její právo na vrácení příspěvku. Zcela se ztotožnil se soudem prvního stupně, že požadavek žalobkyně na vrácení příspěvku neodporuje dobrým mravům. Nepříznivé majetkové a sociální poměry tvrzené žalovanými nastaly teprve několik let poté, kdy jim uplynula desetiletá lhůta pro kolaudaci půdní vestavby. Na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal v rozporu s dobrými mravy ani výkon práva žalobkyně na úroky z prodlení ode dne 12. 9. 2006 do zaplacení. Přisvědčil odvolacím námitkám žalobkyně s odůvodněním, že „mají oporu v obsahu spisu, konkrétně v replice žalovaných k vyjádření žalobkyně ze dne 15. 2. 2011“. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Oproti odvolacímu soudu prosazují názor, že