33 Cdo 2883/2017 – Nejvyšší soud

33 Cdo 2883/2017-217 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Severočeské vodovody a kanalizace, a.s., se sídlem v Teplicích, Přítkovská 1689 (identifikační číslo osoby 490 99 451), zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 881/27, proti žalované L. P., zastoupené JUDr. Ivem Koulou, advokátem se sídlem v Teplicích, Krupská 28/30, o 232.658 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 120 C 136/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 1. 2017, č.j. 14 Co 487/2016-187, t a k t o: Dovolání proti rozsudku ze dne 12. 1. 2017, č.j. 14 Co 487/2016-187, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem změnil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 2. 2016, č.j. 120 C 136/2013-132, tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 232.658 Kč s 7,05% úroky z prodlení od 17. 5. 2013 do zaplacení, se zamítá; jinak se dovolání odmítá. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.560 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Ing. Zdeňka Strnada, advokáta. O d ů v o d n ě n í Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 26. 2. 2016, č.j. 120 C 136/2013-132, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 1.297.909 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, a žalované přiznal proti žalobkyni na náhradě nákladů řízení 171.517,50 Kč. Rozsudkem ze dne 12. 1. 2017, č.j. 14 Co 487/2016-187, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 232.658 Kč s 7,05% úroky z prodlení od 17. 5. 2013 do zaplacení, jinak je – co do 1.065.251 Kč s příslušenstvím – potvrdil; žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 101.862 Kč a odvolacího řízení 54.733 Kč. Ve vztahu k měnícímu meritornímu výroku odvolací soud po právní stránce uzavřel, že smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod z 30. 1. 2009 je platným právním úkonem, jímž žalovaná převzala povinnosti i za další vlastníky domů napojených na vodovodní přípojku podružnými vodoměry; skutečnost, že vodoměr je umístěn v šachtě, je zachycena ve smlouvě, stejně jako číslo vodoměru a jeho stav. Jako odběratelce [§ 2 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění zákonů č. 320/2002 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 20/2004 Sb., č. 167/2004 Sb., č. 127/2005 Sb., č. 76/2006 Sb., č. 186/2006 Sb. a č. 222/2006 Sb., tj. ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „zákon č. 274/2001 Sb.“)] vznikla žalované povinnost platit žalobkyni (provozovatelce) vodné (stočné), a to pravidelnými zálohovanými platbami a na základě konečného vyúčtování skutečné spotřeby jednou ročně; zda potrubí tvořící vodovodní přípojku bylo součástí kupní smlouvy, na jejímž základě žalovaná nabyla vlastnictví parcely, jejíž součástí je dům, je nerozhodné. Rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, napadla žalovaná dovoláním. Odvolací soud se mýlí, pokud ji označil za jedinou pasivně věcně legitimovanou osobu ve sporu o úhradu vodného (stočného) za období od 17. 4. 2012 do 16. 4. 2013. Protože vlastníci domů připojených na veřejný vodovod neuzavřeli smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod, odebírali vodu „neoprávněně, tj. bezesmluvně;“ žalobkyně tak má vůči nim právo domáhat se náhrady ztrát (§ 10 odst. 1, písm. b/, odst. 2 písm. a/, odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb.). Z toho žalovaná dovozuje, že je povinna zaplatit vodné (stočné) jen ve výši rozdílu mezi celkovou částkou spotřeby za uvedené období a částkami odpovídajícími stavů zjištěných z podružných vodoměrů jednotlivých vlastníků připojených na veřejný vodovod. Smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod z 30. 1. 2009, která žalovanou fakticky předurčovala jako osobu provozovatele vodovodu dodávající za úplatu vodu dalším subjektům, považuje za neplatný právní úkon, neboť odporuje ustanovením § 2 odst. 3, 5 a § 6 zákona č. 274/2001 Sb. (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Na závazek právního předchůdce obsažený v článku VI kupní smlouvy, který považuje za nepřevoditelný, přistoupila „pouze pod tlakem této nepravdivé informace ve spojení s nátlakem žalobkyně, že smlouvu o dodávce vody uzavře pouze s ní, jinak bude třeba vybudovat čtyři nové vodovodní přípojky, a to výlučně ve veřejné komunikaci.“ Dovolatelka dále odvolacímu vytkla, že se z úřední povinnosti nezabýval možnou kolizí smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod z 30. 1. 2009 v ujednání o umístění vodoměru s ustanovením § 36 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., že neprovedl důkaz znaleckým posudkem k posouzení stavu technologie a organizace prevence úniků vody a že jeho rozhodnutí je ve výpočtu dlužné částky vodného nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Za nesprávné považuje žalovaná i ty části rozhodnutí, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení účastnic před soudy obou stupňů. Má za to, že náklady spojené s účastí zmocněnce (advokáta) při odvolacím jednání 12. 1. 2017, při kterém byl pouze vyhlášen rozsudek, jsou účelně vynaloženými, stejně tak nelze – podle jejího názoru – za neúčelné označit náklady spojené s dvěma podáními ve věci samé, a to odporu proti platebnímu rozkazu a písemného vyjádření k žalobě. Závěrem navrhla, aby dovolací soud v napadené části rozhodnutí odvolacího změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Žalobkyně se ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu. Zdůraznila, že neoprávněný odběr vody z vodovodu, tj. bez uzavřené smlouvy nebo v rozporu s ní před vodoměrem, popř. přes vodoměr, do něhož odběratel zasáhl (§ 10 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb.), nepřipadá v úvahu, a že žalovaná a další subjekty nejsou napojeny na vodovod žalobkyně, nýbrž na vodovodní přípojku ve vlastnictví třetí osoby, takže žalobkyně dodává vodu jen do odběrného místa (přípojky). Předmětem smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod z 30. 1. 2009 byla dodávka vody do určeného odběrného místa, nikoliv do „předmětných nemovitostí.“ Závazek vyplývající ze smlouvy žalobkyně splnila okamžikem vtoku vody do potrubí za vodoměrem, přičemž osobou zavázanou k úhradě vodného byla výlučně žalovaná. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Podle § 237 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. výstupy k dané problematice dosud nelze označit za již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu [právní vztah smluvního odběratele (§ 2 odst. 5, § 8 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb.) a vlastníka (provozovatele) vodovodu (kanalizace)]. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 2 zákona č. 274/2001 Sb. je odběratelem vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, není-li dále stanoveno jinak; u budov v majetku České republiky je odběratelem organizační složka státu, které přísluší hospodaření s touto budovou podle zvláštního zákona; u budov, u nichž spoluvlastník budovy je vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým spoluvlastníkem částí budovy, je odběratelem společenství vlastníků (odstavec 5/). Vnitřní vodovod je potrubí určené pro rozvod vody po pozemku nebo stavbě, které navazuje na konec vodovodní přípojky (odstavec 6, věta první). Podle § 8 odst. 6, věty první, zákona č. 274/2001 Sb. je vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem. Podle § 8 odst.