33 Cdo 2978/2024 – Nejvyšší soud

33 Cdo 2978/2024-103 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně J. K., zastoupené Mgr. Michalem Zahutou, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 365/46, proti žalovanému R. K., zastoupenému JUDr. Bc. Milanem Trávníčkem, advokátem se sídlem v Blansku, Svitavská 1018/1, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 11 C 128/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2024, č. j. 19 Co 64/2024-89, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Bc. Milana Trávníčka, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Blansku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, č. j. 11 C 128/2023-43, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemku p. č. XY, orná půda, zapsaného na LV č. XY v katastru nemovitostí pro k. ú. a obec XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „sporný pozemek“, „předmětný pozemek“ nebo „pozemek“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 6. 2024, č. j. 19 Co 64/2024-89, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy vzaly za prokázané, že žalobkyně za trvání manželství účastníků řízení dne 29. 10. 2012 darovala žalovanému předmětný pozemek. Návrh na rozvod manželství, které bylo uzavřeno dne 28. 7. 2012, podala dne 31. 5. 2022; jejich manželství bylo rozvedeno dnem 10. 11. 2022. V souvislosti s rozvodem manželství účastníci řízení uzavřeli dne 6. 3. 2023 dohodu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Žalobkyně výzvou ze dne 30. 10. 2023 vyzvala žalovaného k vrácení daru – předmětného pozemku – z důvodu jeho chování, kterého se měl dopustit ve dnech 17. 10. 2022, 3. 11. 2022, 14. 11. 2022, 28. 11. 2022, a jež hrubě odporuje dobrým mravům. Rozhodnutím města Rájec – Jestřebí, komise pro projednávání přestupků, ze dne 29. 5. 2023, sp. zn. KPP 19/2022, č. j. KPP 19/2022/7, byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit dne 3. 11. 2022 a dne 28. 11. 2022, tím, že žalobkyni vulgárně verbálně napadal. Účastníci řízení nebyli v manželství spokojeni a jejich komunikace byla vyhrocena oboustranně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jednání žalovaného nenaplňuje intenzitu vyžadovanou ustanovením § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Nepředstavuje jednání hrubě porušující dobré mravy, které by mohlo zakládat důvod pro vrácení daru. Jednání nedosáhlo požadované (značné) intenzity, ani nešlo o jednání soustavné. Soudy neprovedly žalobkyní navrhované audionahrávky zachycují komunikaci mezi účastníky v předmětné dny. Vzhledem k tomu, že nahrávky byly pořízeny bez vědomí žalovaného, provedl soud test proporcionality ohledně přípustnosti záznamů soukromého rozhovoru a dospěl k závěru, že nebyly naplněny krajní požadavky pro využití audionahrávek jako důkazu. Žalobkyně není ve sporu tzv. slabší stranou, jde o záznam projevu osobní povahy v soukromí, jehož použitím by došlo k zásahu do soukromí žalovaného, a to natolik nepřiměřenému, že je vyloučen na základě § 90 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně otázky v rozhodovací praxi dosud neřešené. Přípustnost dovolání podle jejího přesvědčení zakládá řešení právních otázek, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: 1) zda jednotlivá jednání, která lze v souhrnu považovat za hrubé porušení dobrých mravů, je možné prohlásit za soustavné, jestliže jde o takové opakované porušování dobrých mravů, které svědčí o hlubokém narušení vztahu mezi dárcem a obdarovaným, a uvedeného jednání se obdarovaný dopustil nejméně ve třech případech, přičemž je mezi nimi časová souvislost (rozpor se závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, a ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 942/2012), 2) porušením povinnosti vypořádat se se všemi argumenty a námitkami obsaženými v odvolání (rozpor se závěry nálezů Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2957/20, ze dne 25. 9. 2023, sp. zn. II. ÚS 565/21, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 26 Cdo 411/2024), 3) při posouzení přípustnosti důkazu zvukovou nahrávkou pořízenou bez souhlasu nahrávané osoby (rozpor se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2949/2019, ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1357/2022, a ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 23 Cdo 912/2023), 4) při posouzení věrohodnosti důkazu před jeho provedením (rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2893/2000, a ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1368/2021). Za doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nevyřešenou považuje dovolatelka otázku, zda mohou být audionahrávky, pořízené manželkou, která je adresátem soustavného protiprávního jednání ze strany manžela, zahrnující vulgární nadávky a výhrůžky fyzickým násilím a odehrávající se výlučně doma, tj. bez dalších svědků, považovány za procesně použitelný důkaz v občanském soudním řízení, jsou-li pořízeny za účelem ochrany práv manželky [dovolací otázka 5)]. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále opět jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání není přípustné. K dovolací otázce ad 1): Přípustnost nezakládá tvrzený rozpor rozsudku odvolacího soudu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, a ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 942/2012. Jakkoliv jejich závěry mají zobecňující dopad, a lze je v obecné rovině porovnávat se skutkovou situací v nyní souzené věci, je potřeba dodat, že na tato rozhodnutí navazuje další, bohatá judikatura Nejvyššího soudu, vztahující se k aplikaci § 630 obč. zák. (viz soudem prvního stupně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích, v nichž se obecně vyjadřoval k aplikovatelnosti § 630 obč. zák., opakovaně vyložil pojem „rozpor s dobrými mravy“ (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 903/2011, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1989/2014, ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 3097/2015, ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3693/2016, nebo ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 5141/2016). Přijal a odůvodnil závěr, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného chování účastníků (darovacího) právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Pojem „dobrých mravů“ činí z ustanovení § 630 obč. zák., právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení hypotézy právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata uvedených ustanovení, se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností případu individuálně. Platí, že právní otázka, ať již otázka hmotného či procesního pr