33 Cdo 3034/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3034/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2024 Spisová značka:33 Cdo 3034/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3034.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva zprostředkovatelská Převzetí dluhu Spotřebitel Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 1800 odst. 2 o. z. § 1813 o. z. § 555 o. z. § 2048 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3034/2022-201 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce O. L., zastoupeného JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, proti žalované M & M reality holding a. s., se sídlem v Praze 1, Krakovská 583/9, identifikační číslo 27487768, zastoupené Mgr. Peterem Harmečko, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, o 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 90/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2022, č. j. 14 Co 218/2022-178, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2022, č. j. 14 Co 218/2022-178, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou ze dne 15. 5. 2020 domáhal vůči žalované zaplacení částky 100.000,- Kč z titulu práva na vrácení blokační úhrady složené žalované v souvislosti s dohodou ze dne 10. 7. 2019 a částky 30.000,- Kč jako smluvní pokuty z titulu toho, že v době trvání závazku ze shora uvedené dohody uzavřel prodávající kupní smlouvu o převodu níže uvedených nemovitostí se třetími osobami (jinými zájemci). Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 3. 2022, č. j. 41 C 90/2020-150, žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Protože nebylo prokázáno, že by žalobce vyzval prodávajícího ve sjednané lhůtě k uzavření (realizační) kupní smlouvy, nedošlo k prodloužení trvání dohody ze dne 10. 7. 2019 (byla uzavřena s platností do 10. 9. 2019), a uzavření kupní smlouvy s jinými zájemci dne 21. 9. 2019 je pro žalobní žádání žalobce bez právního významu. Ujednání o závazku k úhradě provize žalované žalobcem namísto prodávajícího posoudil soud prvního stupně jako platné ujednání o smluvní pokutě podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 7. 2022, č. j. 14 Co 218/2022-178, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a změnil jej ve výroku o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel z toho, že: - dne 10. 7. 2019 uzavřeli J. P. (jako „budoucí“ prodávající) a žalovaná (jako zprostředkovatelka) smlouvu o obstarání zájemce o koupi níže uvedených nemovitostí za provizi ve výši 100.000,- Kč, splatnou obstaráním příležitosti uzavření kupní smlouvy, potažmo smlouvy o budoucí smlouvě kupní, - žalobce (jako zájemce), žalovaná zastoupená realitním makléřem M. J. a J. P. zastoupený týmž realitním makléřem uzavřeli ve stejný den dohodu, podle níž se prodávající a zájemce zavázali uzavřít kupní smlouvu a žalovaná se zavázala vykonávat činnosti sjednané v této dohodě, ohledně pozemku p. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, a pozemků p. č. XY a p. č. XY, vše v k. ú. XY obci XY (dále jen „nemovitosti“) za kupní cenu 3.200.000,- Kč, - žalobce složil na účet žalované tzv. blokační úhradu ve výši 100.000,- Kč, - prodávající a zájemce se dohodli, že žalovaná uzavřením dohody ze dne 10. 7. 2019 obstarala „příležitost uzavření smlouvy“ a vznikl jí nárok na provizi ve výši 100.000,- Kč, která byla sjednána s prodávajícím v dohodě o zprostředkování, - nedojde-li k uzavření kupní smlouvy z důvodu na straně zájemce, uhradí tento místo prodávajícího žalované provizi ve výši 100.000,- Kč, - prodávající měl na výzvu žalobce uzavřít kupní smlouvu do 1 měsíce od vyzvání (mimo situace, kdy zájemce neprokáže schopnost financovat koupi nemovitosti), - žalobce ve sjednané lhůtě nevyzval (budoucího) prodávajícího k uzavření (realizační) kupní smlouvy, nedošlo tak k prodloužení doby trvání dohody o koupi nemovitostí, (platnost dohody skončila dne 10. 9. 2019), - k uzavření kupní smlouvy nedošlo vinou žalobce, a žalovaná proto oprávněně dopisem ze dne 18. 10. 2019 započetla na jeho požadavek na vrácení blokační úhrady svůj nárok na zaplacení provize, - na dohodu ze dne 10. 7. 2019 se nevztahuje zákon č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování, neboť jeho účinnost nastala až 1. 1. 2020, - odvolací soud neuvěřil skutkové verzi žalobce, že byl ujištěn o vrácení blokační úhrady v případě nerealizované koupě. Podle odvolacího soudu žalobce nemá právo na vrácení blokační úhrady, neboť trojstrannou dohodou ze dne 10. 7. 2019 povinnost k úhradě provize žalované (odpovídající výši blokační úhrady) přešla z prodávajícího na žalobce, protože jeho vinou nedošlo k uzavření kupní smlouvy. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) v rozsahu požadavku na zaplacení částky 100.000,- Kč (§ 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spojuje s tím, že se odvolací soud při posuzování otázky platnosti ujednání o smluvní pokutě obsažené v rezervační smlouvě zajišťující povinnost zájemce uzavřít zprostředkovávanou smlouvu, odchýlil od blíže specifikované ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a prosazuje názor, že ujednání o přenosu povinnosti prodávajícího uhradit žalované provizi na zájemce je nepřípustnou dohodou o smluvní pokutě za porušení povinnosti uzavřít kupní smlouvu s budoucím prodávajícím ve prospěch žalované (realitní kanceláře). Nejvyššímu soudu proto navrhl zrušit rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla dovolání zamítnout. Nejvyšší soud dovolání pojednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Přípustnost dovolání, založenou na závěru o rozporu rozsudku odvolacího soudu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 330/2002, ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2572/2010, ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3448/2012, ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 33 Cdo 694/2011, ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 671/2017, ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5143/2014, a ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3158/2019, staví žalobce na vlastní verzi skutku, tzn. procesně neregulérně, neboť prosazuje, že stranou smlouvy ze dne 10. 7. 2019 nebyl budoucí prodávající, což odporuje skutkovým zjištěním odvolacího soudu (a potažmo i soudu prvního stupně). Je výrazem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000). Obdobně v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, uvedl dovolací soud, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci. Dovolacím tvrzením, že žalobce měl být ujišťován žalovanou o vrácení rezervační úhrady nedojde-li k uzavření kupní (realizační) smlouvy z důvodu neposkytnutí hypotečního úvěru, a o tom, že mu hypoteční úvěr bude poskytnut, dovolatel zpochybňuje skutkové zjištění, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Přehlíží přitom, že v dovolacím řízení n