33 Cdo 3185/2014 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3185/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 9. 2016 Spisová značka:33 Cdo 3185/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.3185.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:čl. 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 12. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3185/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobců a) T. H., a b) P. H., obou zastoupených JUDr. Jindrou Pavlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, proti žalované S. V., zastoupené Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, o slevě z kupní ceny, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 137/2006, 24 C 67/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2014, č. j. 70 Co 109/2014-555, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení O d ů v o d n ě n í : Žalovaná podala dovolání proti shora uvedenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil ve vyhovujících výrocích o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 12. 2013, č. j. 13 C 137/2006-520, 24 C 67/2006-126; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Naplnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod. 2 zákona č. 404/2012 Sb., a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), spatřuje v tom, že při řešení otázky, zda mohli žalobci (kupující) odstranit vady předmětu koupě na náklady žalované (prodávající), přestože to nebylo stranami dohodnuto, žalovaná s tímto způsobem nesouhlasila a byla připravena vady odstranit, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představované jeho rozsudkem ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008. Se zřetelem ke znění § 510 obč. zák. nemohou žalobci úspěšně uplatňovat právo na náhradu nákladů vynaložených na odstranění vady střechy, které provedla třetí osoba, neboť se tím domáhají práva na náhradu škody, přičemž vada měla být odstraněna v rámci odpovědnosti za vady koupě. Dovolání žalovaná považuje za přípustné taktéž pro vyřešení v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu dosud nezodpovězených otázek: 1. zda se zákon č. 634/ 1992 Sb., o ochraně spotřebitele, vztahuje i na prodej bytové jednotky v širším slova smyslu (tj. včetně spoluvlastnického podílu na společných částech obytného domu a pozemku, na němž obytný dům stojí), 2. zda musí být vada ve lhůtě stanovené § 19 odst. 3 zákona na ochranu spotřebitele odstraněna, 3. zda kupující může jednostranně měnit zvolený nárok z titulu odpovědnosti za vady, 4. zda společenství vlastníků jednotek může být zmocněno k vytčení vad nemovitosti a k uplatnění práva z odpovědnosti za vady nemovitosti, 5. zda trvá odpovědnost za vady v případě, že kupující prodávajícímu znemožnil provedení opravy, 6. zda musí být vada odstraněna i v situaci, kdy s opravou nesouhlasili všichni spoluvlastníci anebo s odstraněním vady někteří spoluvlastníci výslovně nesouhlasí, 7. zda právo jednoho spoluvlastníka nemovitosti se zanedbatelným spoluvlastnickým podílem převyšuje právo ostatních spoluvlastníků s většinovým podílem a může závazně rozhodnout za ostatní o odstranění vady i proti jejich vůli. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (§ 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Námitkami, že byla připravena odstranit vady předmětu koupě, že možnost odstranit vady třetí osobou nebyla smluvními stranami dohodnuta, a žalovaná navíc s tímto řešením nesouhlasila, že jí žalobci znemožnili zjištěné vady odstranit, že s odstraněním vad nesouhlasili všichni podíloví spoluvlastníci, a že se tak mělo stát snad proti vůli některých z nich, že oprava společných částí domu měla být provedena podle sanačního projektu z roku 2004, že žalobci a společenství vlastníků jednotek způsob odstranění vad odsouhlasilo dopisem ze dne 23. 9. 2004, že po dohodě byla oprava střechy odložena na jaro roku 2005, že Městský úřad - Stavební úřad v Harrachově sdělil, že nemá námitky proti ohlášení stavebních a udržovacích prací, že až 25. 4. 2005 jí společenství vlastníků jednotek oznámilo, že nesouhlasí s navrženým způsobem opravy střechy, přičemž dopisem ze dne 15. 5. 2005 navrhla jednání za účelem dosažení dohody o odstranění zjištěných vad, neuplatnila žalovaná jediný možný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvedenými námitkami totiž zpochybňuje správnost zjištěného skutkového stavu věci a nikoli právní posouzení věci; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Argument, podle kterého se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání není způsobilá založit výhrada dovolatelky, podle které se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představované jeho rozsudkem ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008; závěry citovaného rozhodnutí totiž nedopadají na nyní souzenou věc. Na rozdíl od citovaného rozsudku dovolacího soudu žalobou uplatněný požadavek (jak uzavřely soudy obou stupňů) představuje právo na zaplacení slevy z ceny předmětu koupě a nikoli náhradu nákladů na odstranění vad zakoupené věci; výše nákladů na odstranění vady střechy byla pro oba soudy jedním z kritérií pro určení výše slevy. Dovolatelkou předložená otázka, zda vada předmětu koupě musí být odstraněna ve 30 denní lhůtě podle § 19 odst. 3 zákona na ochranu spotřebitele, není způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Mimo to, že citované ustanovení zákona na ochranu spotřebitele je jednoznačné („reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě.“), se k této otázce vyjádřil i Nejvyšší soud např. v rozsudcích ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008, ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 33 Odo 357/2002, nebo ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4540/2015.  Otázku oprávnění společenství vlastníků bytových jednotek uplatňovat právo z odpovědnosti za vady společných částí domu Nejvyšší soud vyřešil v rozsudku ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 811/2015, podle něhož „společenství vlastníků jednotek může smluvně (vlastním právním úkonem) nabýt a posléze vykonávat právo na bezplatné odstraňování vad společných částí domu, jež se projeví v dohodnuté době. Toto právo lze podřadit pod legislativní zkratku správa domu, zavedenou ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., jelikož jeho realizace naplňuje účel činnosti společenství spočívající v zabezpečování oprav společných částí domu.“ Otázky, zda kupující může jednostranně měnit zvolený nárok z titulu odpovědnosti za vady, a zda k řádnému uplatnění práv