33 Cdo 3326/2010 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3326/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2011 Spisová značka:33 Cdo 3326/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3326.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Poplatky rozhlasové a televizní Poučovací povinnost soudu Dotčené předpisy:§ 3 odst. 2 předpisu č. 348/2005Sb. § 5 odst. 4 předpisu č. 348/2005Sb. § 7 odst. 3 předpisu č. 348/2005Sb. § 8 odst. 2 předpisu č. 348/2005Sb. § 9 odst. 2 předpisu č. 348/2005Sb. § 10 předpisu č. 348/2005Sb. § 7 odst. 2 předpisu č. 348/2005Sb. § 8 odst. 3 předpisu č. 348/2005Sb. § 8 odst. 4 předpisu č. 348/2005Sb. § 8 odst. 5 předpisu č. 348/2005Sb. § 118a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 12. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.15.2012II.ÚS 524/12JUDr. Jiří Nykodým Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3326/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České televize se sídlem v Praze 4, Kavčí Hory (identifikační číslo 00027383), zastoupené JUDr. Daliborem Kalcsem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 719, proti žalované GREENGOLF Pardubice a. s., se sídlem v Pardubicích, Hlaváčova 392 (identifikační číslo 64828816), zastoupené JUDr. Martinem Pavelkou, advokátem se sídlem v Brně, Kalvodova 88/1, o 260.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 117/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 4. 2010, č.j. 23 Co 635/2009-69, takto : I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.860,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Dalibora Kalcse, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. 4. 2010, č.j. 23 Co 635/2009-69, změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 9. 2009, č.j. 8 C 117/2009-40 (ve znění opravného usnesení ze dne 10. 11. 2009, č.j. 8 C 117/2009-47), tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 260.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná přihlásila 26 televizních přijímačů nejen po lhůtě stanovené zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen „zákon č. 348/2005 Sb.“), ale i poté, co byla žalobkyní vyzvána, aby zaplatila televizní poplatky a přirážku. Protože výzva z 30. 11. 2007 „splňuje kritéria zákona č. 348/2005 Sb.“, má žalobkyně právo na zaplacení přirážky za každý televizní přijímač, z něhož nebyla splněna povinnost platit televizní poplatek (§ 9 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb.). V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, poměřuje žalovaná jeho správnost prostřednictvích všech dovolacích důvodů (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Za vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, považuje porušení „zásady předvídatelnosti a zásady legitimního očekávání“. Soud ji neupozornil na to, že věc lze po právní stránce posoudit jinak než podle jejího právního názoru, a nevyzval ji, aby v potřebném rozsahu doplnila vylíčení rozhodných skutečností (§ 118a odst. 2 o.s.ř.). Odvolací soud – ačkoliv opakoval jen důkaz listinou (výzvou z 30. 11. 2007) – pominul zjištění, z nichž vycházel soud prvního stupně. V provedeném dokazování nemá podle dovolatelky oporu zjištění odvolacího soudu, podle něhož význam výzvy z 30. 11. 2007 musel být žalované zřetelný, neboť na ni reagovala tak, že dosud nepřihlášené televizní přijímače do evidence přihlásila. O tom, že televizory přihlásila, není pochyb, ale učinila tak až 22. 1. 2008, tj. měsíc a půl po výzvě; mezi doručením výzvy a přihlášením televizních přijímačů není bezprostřední časová souvislost. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že výzva z 30. 11. 2007 je neurčitá (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), a proto nezaložila následek předvídaný ustanovením § 9 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tj. „ztrátu možnosti dodatečně dobrovolně a bez jakýchkoliv sankcí splnit povinnosti poplatníka.“ Ve výzvě není nezaměnitelným způsobem vymezen nárok, který je uplatňován, a to způsobem objektivně seznatelným nejen pro účastníky, ale i pro třetí osoby. Podle žalované absentuje označení „právního titulu nároku,“ vysvětlení z čeho dovozuje žalobkyně porušení zákona, o jaký případ z těch, které jsou taxativně uvedeny v § 9 odst. 1 pod písmeny a/ až e/ zákona č. 348/2005 Sb., jde a není v ní uvedena výše částky, popř. jak byla vypočtena a z čeho je dovozována. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Nesouhlasí s tím, že řízení trpí v dovolání označenou vadou a zdůrazňuje, že nesrozumitelnost nebo neurčitost výzvy z 30. 11. 2007 není možné spatřovat v chybně uvedeném počtu zjištěných neregistrovaných televizních přijímačů, vlastnila-li žalovaná jen některé z nich. Navrhla zamítnutí dovolání. Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); důvodné však není. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Přípustnost dovolání založená na rozdílnosti rozhodnutí soudů nižších stupňů umožňuje podat dovolání i z důvodu vymezeného ustanovením § 241a odst. 3 o.s.ř. Je-li dovolání – jako v projednávaném případě – přípustné, přihlédne dovolací soud též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání namítány. Řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem není postiženo tzv. zmatečnostními vadami, ke kterým se jinak přihlíží, ani „jinými“ vadami ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., zejména ne těmi, které výslovně dovolatelka zmínila. Poučení účastníků řízení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. totiž přichází v úvahu jen tehdy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto. Jinak vyjádřeno, soud účastníky řízení poučí, jestliže jimi uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat. Situace, na níž dopadá citované ustanovení, v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda výzva z 30. 11. 2007 je platným právním úkonem, který způsobil následky sledované zákonem č. 348/2005 Sb., bylo možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2954/2008). Přisvědčit nelze ani námitce, že odvolací soud procesně neregulérním způsobem modifikoval skutkový stav, z něhož vycházel soud prvního stupně. Zjištění učiněná v řízení před soudem prvního stupně odvolací soud poté, co opakoval důkaz písemnou výzvou z 30. 11. 2007 (§ 129 odst. 1, § 211, § 213 odst. 2 o.s.ř.), převzal; to, že jinak než soud prvního stupně vyhodnotil otázku platnosti výzvy, je záležitostí právního posouzení věci. Výtka podřaditelná dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. rovněž neobstojí. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v dokazování provedeném u soudu prvního stupně nebo u odvolacího soudu, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti