33 Cdo 3483/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3483/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3483/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3483.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 39 obč. zák. § 511 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3483/2024-553 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně BSpb s.r.o., se sídlem v Příbrami, Žižkova 708 (identifikační číslo osoby 074 42 483), zastoupené Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze, Nádražní 58/110, proti žalovaným 1) D. L., zastoupenému Mgr. Janem Prihodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1605/66, a 2) J. S., o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 103/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 21 Co 251/2023-523, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 21 Co 251/2023-523, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 7. 2023, č. j. 51 C 103/2018-437, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se po žalovaných domáhá zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku půjčky. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 2. 7. 2019, č. j. 51 C 103/2018-104, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení 1 500 000 Kč se 4% úrokem ročně z této částky od 1. 9. 2017 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 98 100 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 1. 2021, č. j. 21 Co 95/2020-211, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 8. 2021, č. j. 33 Cdo 1515/2021-243, zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Uzavřel, že soudy pochybily, jestliže poměřovaly právní vztah ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 1. 11. 2012, tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). V dovolání uplatněnými námitkami se nezabýval. Rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 21 Co 251/2023-523, Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek ze dne 27. 7. 2023, č. j. 51 C 103/2018-437, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) žalobu (opět) zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 202 650 Kč a žalované 54 450 Kč; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že P. P. (věřitel) uzavřel dne 1. 11. 2012 s žalovanými (dlužníky) smlouvu o půjčce, na jejímž základě jim poskytl (bezhotovostně) 3 000 000 Kč, přičemž dlužníci se zavázali tuto půjčku věřiteli společně a nerozdílně vrátit do 31. 10. 2013 spolu se sjednanými čtyřprocentními úroky; pro případ prodlení dlužníků s vrácením půjčky byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,03 % denně z dlužné částky. Smlouvou o zřízení zástavního práva z 1. 11. 2012 byl závazek dlužníků vrátit půjčku zajištěn zástavním právem k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (dále jen „nemovitosti“) ve vlastnictví žalované. Původní splatnost dluhu (k 31. 10. 2013) byla dodatky ke smlouvě o půjčce postupně prodloužena do 31. 8. 2017. Žalovaní jsou bývalí manželé, jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno 5. 4. 2017. Žalovaná měla s věřitelem po určitou dobu blízký vztah, který byl ukončen předtím, než vstoupila do manželství s žalovaným. Osobní a finanční vztahy žalovaných byly během trvání smluvního vztahu s věřitelem komplikované, žalovaní měli několik bankovních účtů, na nichž docházelo k častému převodu vysokého objemu finančních prostředků, k transakcím ve prospěch druhého či výběrům hotovosti. Dne 11. 5. 2017 žalovaný věřiteli P. vrátil 1 500 000 Kč spolu s příslušenstvím z této částky. Věřitel žalovaného dne 9. 10. 2017 vyzval, aby mu do 16. 10. 2017 zaplatil zbývající část dluhu ve výši 1 500 000 Kč s úroky ve výši 4 % p. a. z této částky od 1. 9. 2017 a požádal o zaplacení úroků z prodlení od 1. 9. 2017 a smluvní pokuty ve výši 0,03 % denně od 1. 10. 2017 do 9. 10. 2017 (17 550 Kč); současně potvrdil, že od žalovaného již obdržel 1 500 000 Kč s příslušnými smluvními úroky. Dne 13. 10. 2017 nabídla společnost Cash Collectors a. s. věřiteli, že závazek žalovaných převezme, s čímž věřitel nesouhlasil. Stejně tak odmítl nabídku této společnosti, aby jí pohledávku za žalovanými postoupil a nesouhlasil ani se splátkovým kalendářem pro žalovaného. Dne 9. 11. 2017 věřitel pohledávku za žalovanými postoupil za úplatu 1 532 000 Kč společnosti AGROBIO Mlýny, s.r.o., jejíž jedinou společnicí a jednatelkou byla v té době žalovaná. Žalovaná v této souvislosti zastavila své nemovitosti ve prospěch M. D., která jí poskytla půjčku (zástavní právo bylo zřízeno k 10. 11. 2017 a zajišťovalo pohledávku ve výši 2 000 000 Kč). Dne 15. 11. 2017 zaslala žalovaná na účet společnosti AGROBIO Mlýny, s.r.o. částku 1 400 000 Kč, uvedená společnost dne 16. 11. 2017 složila do advokátní úschovy částku 1 532 000 Kč a tato částka byla 24. 11. 2017 z advokátní úschovy odeslána na účet postupitele (původního věřitele P. P.). Zástavní právo k zajištění půjčky z 1. 11. 2012 bylo 15. 12. 2017 vymazáno z katastru nemovitostí na základě vzdání se práva věřitele, resp. nejprve bylo převedeno z věřitele na právní předchůdkyni žalobkyně, která se pak dohodou s žalovanou jako zástavní dlužnicí vzdala tohoto zástavního práva a potvrdila jeho zánik. Předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2018 byl žalovaný vyzván k zaplacení 1 500 000 Kč se čtyřprocentními úroky a k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,03 % denně z částky 1 500 000 Kč od 1. 9. 2017 do zaplacení. V průběhu řízení dne 5. 8. 2020 společnost AGROBIO Mlýny, s.r.o. postoupila za úplatu žalovanou pohledávku žalobkyni a postoupení pohledávky oznámila žalovanému. Odvolací soud v intencích závěrů dovozených v rozsudku ze dne 25. 8. 2021, jímž Nejvyšší soud jeho předchozí rozsudek ze dne 13. 1. 2021 (jakož i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2. 7. 2019) zrušil, poměřoval věc zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že smyslem smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené 9. 11. 2017, kterou iniciovala žalovaná, a záměrem jejích účastníků, tj. věřitele a právní předchůdkyně žalobkyně (AGROBIO Mlýny, s.r.o.), bylo obcházení zákona v důsledku „nemravného“ jednání žalované, která využila institut postoupení pohledávky k vypořádání majetkových vztahů s žalovaným, jenž podle ní zkonzumoval celou půjčku. Neuvěřil žalované, že motivem k uzavření zmíněné postupní smlouvy byla pouze ochrana jejích nemovitostí; ty totiž žalovaná posléze opět zastavila, a to ve prospěch osoby, která jí půjčila 2 000 000 Kč. Ačkoli žalované nic nebránilo, aby tyto finanční prostředky použila na doplacení půjčky, kterou jí a žalovanému poskytl P., byla těmito finančními prostředky uhrazena cena za pohledávku, kterou P. postoupil společnosti AGROBIO Mlýny, s.r.o., kterou žalovaná vlastnila. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou 9. 11. 2017 tak mělo být dosaženo sice zdánlivě dovoleného, avšak právní normou nepředvídaného a nežádoucího výsledku – aby to byl žalovaný, kdo uhradí i zbývající část půjčky, kterou žalovaným poskytl P. (aby AGROBIO Mlýny, s.r.o. mohla doplacení půjčky požadovat po žalovaném). Smlouva o postoupení pohledávky uzavřená 1. 11. 2012 je proto podle § 39 obč. zák. absolutně neplatná a neplatný je i právní úkon oznámení postoupení pohledávky z 24. 11. 2017 sledující stejný účel jako postupní smlouva. Je-li neplatná smlouva o postoupení pohledávky z 9. 11. 2017, nemohlo dojít k dalšímu postoupení pohledávky ze společnosti AGROBIO Mlýny s.r.o. na žalobkyni dne 5. 8. 2020, neboť nikdo nemůže převést více práv či oprávnění, než jaká svědčila postupiteli (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4036/2019). Počínání právní předchůdkyně žalobkyně (tj. společnosti AGROBIO Mlýny, s.r.o.), které bylo ve shodě s jednáním žalované, odvolací soud současně posoudil „s odkazem na § 3 odst. 1 obč. zák. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1772/2004“, jehož závěry shledal na posuzovanou věc aplikovatelnými, jako odporující dobrým mravům s