33 Cdo 3587/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3587/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2024 Spisová značka:33 Cdo 3587/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3587.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o zájezdu (o. z.) Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2535 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3587/2023-152 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. B., zastoupené JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, proti žalované DER Touristik CZ a.s., se sídlem Babákova 2390/2, Chodov, Praha 4, identifikační číslo osoby 45312974, zastoupené JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem Větrná 848/16, Praha 8, o zaplacení 26 360 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 125/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, č. j. 58 Co 138/2023-125, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 000,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Josefa Svobody. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 1. 2023, č. j. 39 C 125/2021-91, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení 52 820 Kč s příslušenstvím. 2. Vzal za prokázané, že žalobkyně s právní předchůdkyní žalované (CK Fisher) uzavřela smlouvu o zájezdu č. 2177381 pro 4 osoby s ubytováním v hotelu XY v zimním středisku XY v termínu od 29. 2. 2020 do 7. 3. 2020 za cenu 52 820 Kč. Dne 26. 2. 2020 žalobkyně od smlouvy písemně odstoupila z důvodu obav z nákazy virem Covid-19; žalovaná důvod odstoupení neuznala za mimořádnou okolnost a byť jí vzniklo právo na storno poplatek ve výši 90 % ceny zájezdu, vrátila žalobkyni 26 460 Kč. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že k odstoupení od smlouvy došlo podle § 2533 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „o. z.), nikoliv podle § 2535 o. z. (z důvodu nevyhnutelných a mimořádných okolností), neboť nebylo prokázáno, že by zájezd v dotyčném termínu nebylo možné uskutečnit. Žalované proto vzniklo podle § 2533 o. z. právo na odstupné, které podle článku VII bodu 5 písm. e) Všeobecných obchodních podmínek cestovní kanceláře (dále jen „VOP“) činilo 90 % ceny zájezdu; nebyly totiž naplněny podmínky pro odstoupení od smlouvy bez povinnosti platit odstupné ve smyslu § 2535 o. z., jichž se žalobkyně dovolávala. 3. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. 58 Co 138/2023-125, zrušil část zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně 26 460 Kč a řízení v této části zastavil, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. 4. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně o uzavření smlouvy o zájezdu, akcentoval, že bylo nesporné, že žalobkyně od smlouvy odstoupila z obav o zdraví. Odvolací soud reflektoval, že pandemie Covidu 19 byla zcela mimořádnou a nepředvídatelnou okolností, avšak nepřisvědčil žalobkyni v tom, že byly naplněny podmínky pro odstoupení od smlouvy podle § 2535 o. z., neboť destinace, v níž se měl zájezd uskutečnit, nebyla Bezpečnostní radou státu označena za rizikovou oblast, kam bylo občanům České republiky doporučeno necestovat, a nešlo o rizikovou oblast jen proto, že se cílová destinace nacházela 50 km vzdušnou čarou od regionu Lombardie. Žalobkyně neprokázala, že středisko bylo v době, kdy od smlouvy odstupovala, uzavřené, a že by se v cílové destinaci nebo v její bezprostřední blízkosti v okamžiku odstoupení nacházelo přímé ohnisko nákazy. Situace tak nebránila tomu, aby zájezd proběhl. Zvýšené obavy žalobkyně o zdraví posoudil jako subjektivně vnímané okolnosti, které ji motivovaly k rozhodnutí odstoupit od smlouvy, zatímco žalovaná byla připravena všechny sjednané služby poskytnout. Jestliže v místě určení nebo jeho bezprostředním okolí nenastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které by měly významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu, k odstoupení od smlouvy došlo v intencích § 2533 o. z. a žalované vzniklo právo na odstupné. Nad rámec uvedeného doplnil, že ani fakt, že zájezd se měl uskutečnit v období, které vymezuje ve svém § 2 zákon č. 185/2020 Sb. (s termínem zahájení od 20. 2. 2020 do 31. 8. 2020), neznamená, že i pro aplikaci citovaného zákona, tj. možnost poskytnutí voucheru na náhradní zájezd pořadatelem zájezdu namísto vrácení peněz z neuskutečněného zájezdu, by nemusely být kumulativně splněny podmínky ustanovení § 2535 o. z. V situaci, kdy byly splněny podmínky pro vznik práva žalované na odstupné, přičemž žalobkyni byl poskytnut benefit nižšího odstupného, vyhodnotil odvolací soud požadavek žalobkyně na vrácení celé požadované částky jako nedůvodný. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a má být dovolacím soudem posouzena jinak. 6. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení otázky dosud neřešené, jaká vzdálenost od místa pobytu, kde nastala nevyhnutelná a mimořádná okolnost, je považována za bezprostřední okolí pro možnost odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § 2535 o. z. Je přesvědčena, že termín „v bezprostředním okolí místa zájezdu“ nelze vykládat izolovaně bez přihlédnutí ke všem ostatním okolnostem, jak se stalo v projednávané věci, ale ve vztahu k výskytu závažného, snadno šířícího se onemocnění v cílové destinaci. V souvislosti se závěrem odvolacího soudu, že v destinaci, v níž se měl zájezd uskutečnit, ani v její bezprostřední blízkosti, se ohniska nákazy nenacházela a situace nebránila tomu, aby zájezd proběhl, dovolatelka poukazuje na to, že vláda Italské republiky vyhlásila karanténu v celé zemi, tudíž lze mít za jisté, že podmínky pro vyhlášení karantény byly i ve středisku, kam mířila pouhé dny předtím. Vyhlášení celonárodní karantény neznamenalo nic jiného, než že k 9. 3. 2020 bylo riziko nákazy v celé Itálii. Je neudržitelný závěr, že by zrovna oblast XY byla rizika nákazy v předchozích dnech ušetřena. 7. Dále dovolatelka předkládá k přezkumu otázku, zda okolností nastalou v místě pobytu je hrozba povinné karantény po návratu. 8. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl. 9. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 10. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). 11. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 12. Odůvodnění přípustnosti dovolání, podle něhož má být právní otázka posouzena dovolacím soudem jinak, významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). Dovolatelka neuvádí žádná rozhodnutí dovolacího soudu, od jejichž závěrů by se měl dovolací soud v této věci či pro obdobné budoucí případy odchýlit. 13. Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li, že otázka naplnění podmínek stanovených v § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Již v rozsudku ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1553/2022, Nejvyšší soud osvětlil ve skutkově obdobné věci, že zákonem č. 111/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byla v návaznosti na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015, o souborných cestovních